Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Pondělní jednání skončilo navzdory očekávání bez schváleného návrhu reformy, protože se ministři dokázali dohodnout jen na jediné ze tří částí navrhovaného balíčku.
Shoda panuje ohledně zákona, který má zabránit manipulaci s trhem. A také na tom, že je třeba stavět obchod víc na dlouhodobých smlouvách na nákup elektřiny z nízkoemisních zdrojů než na spotovém trhu. Rozporů je ale víc.
Švédské předsednictví na poslední chvíli do navrhovaného textu reformy zařadilo výjimku pro dotace na uhlí, kterou požaduje Polsko. Jde o takzvané kapacitní mechanismy, tedy smlouvy, jež státy uzavírají s uhelnými elektrárnami, jimž platí za to, že své bloky udržují v pohotovosti jako rezervu pro období, kdy hrozí nedostatek elektřiny.
Navrhovaná výjimka by umožnila státům, které už mají z dřívějších let kapacitní mechanismy schválené, využívat toto opatření delší dobu.
Polsko, které z uhlí vyrábí 70 procent své elektřiny a chystá se ji nahrazovat jádrem, plynem a obnovitelnými zdroji, by na transformaci získalo víc času, kapacitní mechanismy by mohlo využívat podle serveru Euractiv až do roku 2028. Pokud mu to evropská pravidla neumožní, ohrozí to podle polských politiků energetickou bezpečnost země.
Výjimku podpořilo ještě několik dalších států, které by ji také rádo využilo. Většina unijních zemí je ale proti.
Česko je v jen o málo lepší situaci než Polsko. Z uhlí vyrábíme zhruba dvě pětiny elektřiny. Největší výrobci ČEZ a Sev.En Energy ale varují, že kvůli hrozícím ztrátám začnou odstavovat uhelné bloky už po roce 2026, pokud se jim nedostane nějaké formy veřejné podpory.
Náhradu za jejich uhelné bloky do té doby určitě vybudovat nestihneme. K uhelnému útlumu tak u nás může dojít relativně rychle a pak bychom se už za pár let museli spoléhat na dovoz.
Polský boj o prodloužení už dříve schválené podpory pro fosilní elektrárny se nás ovšem netýká, stojíme stranou tohoto sporu. Kapacitní mechanismy nejen na uhlí, ale dokonce ani na plyn jsme si v době, kdy byly ještě průchodné, nevyjednali. Dnes je unijní souhlas s novou podporou na uhlí už nemyslitelný, na plyn velmi nejistý.
Druhým jablkem unijního sváru je podpora v podobě takzvaných rozdílových kontraktů (Contracts for Difference, CdF) pro nízkoemisní elektrárny. Státy těmito smlouvami garantují investorům do obnovitelných zdrojů nebo jaderných elektráren zaručenou minimální výkupní cenu elektřiny na řadu let dopředu. Když se tržní ceny ocitnou pod garantovanou úrovní, vyrovnává elektrárně rozdíl do výše sjednané ceny státní subvence.
Spor se v tomto případě vede o to, zda bude možné uzavírat CdF kontrakty i pro již fungující zdroje, nebo jen pro nově připravované projekty. S první možností počítal původní návrh tržní reformy. Podporuje ji hlavně Francie, která chce takto podpořit investice do prodloužení životnosti své jaderné flotily.
Německo se ale postavilo proti a k němu se podle očekávání přidaly další protijaderné státy. Rozdílové kontrakty připouštějí jen pro nové projekty, podpora už fungujících zdrojů by podle nich narušila férovou konkurenci na evropském trhu s elektřinou. „Je za tím hlavně snaha zbrzdit v Evropě jádro,“ říká zdroj blízký vyjednávání.
U nás se o veřejné podpoře Dukovan či Temelína nemluví, obě elektrárny jsou stále ziskové. To ale může časem skončit.
Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů zvyšuje nárazové přebytky větrné a solární elektřiny, a tedy počet hodin, kdy cena elektřiny padá do záporných hodnot. Jak ukazují přehledy operátora trhu OTE, letos se od jara o víkendech prodává takřka pravidelně vždy několik hodin elektřina za minusové ceny. S tím, jak solárních a větrných elektráren přibývá, bude trend rychle sílit. A zhoršovat byznys nejen fosilních, ale i jaderných zdrojů.
Jaká je v obou sporných bodech vyjednávací pozice České republiky? „Prosazujeme zjednodušení notifikačních procesů, rozšíření škály kapacitních mechanismů a vyšší volnost ze strany členských států. Potřebujeme zachovat takovou produkci uhelných elektráren, aby během zelené tranzice byla zachována potřebná výroba,“ říká mluvčí MPO Vojtěch Srnka.
Jako doplněk obnovitelných zdrojů jsou podle něj lepší elektrárny plynové. Česko podle Srnky prosazuje možnost podpory pro obě varianty a žádá technologickou neutralitu při dosahování emisních cílů. Ovšem i podle reakce na polský požadavek není moc šancí, že se to povede.
Při jednání o CdF kontraktech podle Srnky Česko prosazuje větší volnost pro členské státy.
„Žádali jsme, aby bylo možné po schválení Evropskou komisí použít i jiné podobné kontrakty. CfD by neměly být jediným možným nástrojem podpory, ale jejich vynětí z podpůrčích mechanismů pro jaderné zdroje považujeme za nevhodné,“ říká Srnka.
Doufejme, že je ministr Jozef Síkela v jednání aktivnější i razantnější než jeho předchůdci. Rozhodně by byl malér, kdybychom za pár let zjistili, že jsme prošvihli podporu jádra stejně, jako se nám to povedlo za vlády ČSSD-ANO u kapacitních mechanismů, které vinou vlastní liknavosti na rozdíl od Němců či Poláků nemáme. A v případě uhlí nejspíš už mít nebudeme.
Zajímají vás zisky českých ocelářů nebo tipy pro úspory na datovém roamingu? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
