Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Už jsem tu psal minule, že sféra nájemního bydlení u nás byla všemi vládami i většinou měst dlouhodobě opomíjená a nijak systémově nerozvíjená.
Ve vlastním bydlí v Česku skoro 80 procent obyvatel, takže pětina buď na vlastní bydlení nemá, nebo se svým životním stylem nechce poutat hypotékou k jednomu konkrétnímu bytu a místu. Možná to není pro politickou reprezentaci dostatečně zajímavá skupina voličů, ale to není argument pro to, aby byla stále státem zvýhodňovaná jen skupina lidí ve vlastním.
Pro politiky je zjevně obtížné tento přístup opustit. Ať už proto, že lidí ve vlastním je výrazně víc než v nájmu, nebo i sledováním vlastního ekonomického prospěchu, pokud politici mají hypotéky či vlastní nějaké nemovitosti.
Připomeňme si, že poslanci v září 2020 zrušili daň z převodu nemovitosti, čímž opět ušetřili peníze majitelům na úkor nájemníků, a ještě tím podpořili růst cen nemovitostí. V té době se zvažovalo recipročně zrušit možnost odečtu části zaplacených úroků z hypoték od základu daně, ale nakonec se částka pouze snížila. Tehdejší ministryně financí Alena Schillerová chtěla, aby se u hypoték poskytnutých od ledna 2021 zaplacené úroky od základu daně odečítat nemohly, ale opozice, tedy dnešní vládnoucí koalice, byla proti.
Na hypotéky uzavřené do ledna letošního roku tak stále platí možnost snížit si daňový základ ze zaplacených úroků až o 300 tisíc korun (až 45 tisíc sleva) a u hypoték poskytnutých od ledna letošního roku až 150 tisíc korun (až 22,5 tisíce sleva).
Vezmu-li v potaz, že v Česku bylo k letošnímu září bezmála 1,1 milionu hypoték a u většiny lze stále aplikovat vyšší možnost slevy, a i kdyby byla s ohledem na už částečně splacené hypotéky sleva čerpaná v poloviční výši, máme tu přes 20 miliard, o které státní kasa ročně přichází.
Neříkám, že by tu částku stát musel nutně vrhnout na podporu nájemního bydlení, ale hledají-li se v rozpočtu úspory, proč ne? Námitka, že lidem s hypotékou rostou náklady kvůli růstu úrokových sazeb, je pravdivá, ale je to dostatečný argument pro to, aby milion lidí s hypotékou zůstával v jistém smyslu preferovanou skupinou obyvatel na úkor lidí v nájmu? Podle mě ne.
Stát asi v nejbližší době nevrhne obdobnou částku, kterou podporuje hypotéky, do podpory nájemního bydlení, ale tato v současné době stále vyhledávanější varianta zajištění bydlení by si podporu ze strany státu zasloužila.
Je proto správné naslouchat i dvěma iniciativám, které se podporou nájemního bydlení na úrovni zlepšení podmínek pro pronajímatele i nájemce zabývají. Asociace nájemního bydlení navrhla sérii legislativních změn, které by mohly zvýšit ochotu majitelů poskytovat nájemníkům dlouhodobé nájemní smlouvy.
Z druhé strany představil Sociologický ústav Akademie věd ČR své vlastní návrhy, které mohou vylepšit postavení nájemníků a posílit jejich pocit, že nájemní bydlení může být dlouhodobou či trvalou formou, kterou lze řešit otázku bydlení a ne proto, že nemají na vlastní bydlení, ale třeba proto, že tak žít chtějí.
Oběma iniciativami by se měli zabývat odpovědní politici, zejména ministři spravedlnosti, pro místní rozvoj a financí a ideálně společně připravit změny, které mohou nájemní bydlení v Česku posunout na úroveň, která je obvyklá třeba v Německu nebo Rakousku, kde v nájmu bydlí zhruba 30 až 40 procent obyvatel.
Proč? Protože to je normální a stabilní. A normální a stabilní by to mělo být i v Česku.
Zajímají vás záchranná opatření pro velké firmy nebo investice do realit? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
