Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Vyprahlý pracovní trh nedokáže pokrýt potřeby výrobních podniků ani služeb. Češi nemají finanční motivaci pracovat na pokladnách v supermarketech, v restauracích, ani na automatizovaných linkách průmyslových závodů. Volných míst je tolik, že si mohou najít jiné, lépe placené zaměstnání.
Za posledních dvacet let se výrazně zvýšil počet cizinců, kteří v Česku pracují. Dnes jich je zhruba milion. Jejich podíl na pracovní síle je už téměř 18 procent. Nejčastějšími imigranty jsou samozřejmě Slováci (kolem 200 tisíc), které za cizince snad ani nepovažujeme. Pak jsou to čím dál víc Ukrajinci, ale i Poláci, Rumuni, Bulhaři či Maďaři, a také lidé ze zemí jako Kyrgyzstán či Ázerbájdžán.
Je zřejmé, že se podíl cizinců v české ekonomice bude dále zvyšovat. Populace stárne, a pokud chceme, aby ekonomika rostla, potřebujeme víc pracujících. Otázka je jen, jakým tempem počet cizinců v Česku poroste a z jakých budou zemí.
Česká ekonomika potřebuje jednak málo kvalifikované lidi, aby pracovali ve službách jako metaři ulic, doplňovači zboží v supermarketech, na linkách ve výrobě či ošetřovatelé a ošetřovatelky seniorů.
„Je prokázáno, že přistěhovalectví levných pracovníků, zejména těch, kteří jsou ochotni přijmout špatně placenou práci, je pro ekonomiku pozitivní. Zejména mladí lidé jsou čistými přispěvateli do daňového systému,“ uvedl v rozhovoru pro SZ Byznys nositel Nobelovy ceny za ekonomii Abhijit Banerjee.
V zájmu Česka však je, aby přicházeli i vysoce kvalifikovaní lidé například do IT, technických oborů či výzkumu. Cizinci jsou v první generaci v cizí zemi vždy dravější a rychleji se derou nahoru, aby získali místo na společenském žebříčku. Když se podíváme na obsazení amerických univerzit nebo startupů, z nichž se staly obrovské firmy, přistěhovalci jsou v nich výrazně zastoupeni. Společnost jako celek tak na imigrantech vydělá.
Je však důležité, aby stát výrazně podpořil tu část společnosti, která v důsledku změn v ekonomice, například deindustrializace, přichází o práci. „Například ve Francii docházelo k protestům a násilí hnutí žlutých vest především z toho důvodu, že stát nebyl schopen agresivně redistribuovat své příjmy,“ dodává Banerjee.
Státní peníze musí podle nobelisty putovat do postižených regionů, aby lidé nepropadali ztrátě životních vyhlídek a deziluzi, která vede k alkoholismu, sociálním deviacím a předčasné smrti.
Společnost totiž nefunguje ideálně jako v ekonomických modelech, v nichž se lidé automaticky stěhují za prací tam, kde je nejvíce pracovních míst. Lidé naopak zůstávají tam, kde mají své přátele, a především určité postavení ve společnosti. Proto je takový problém získat práci před důchodem v novém oboru, přes všechny snahy o rekvalifikaci. Starší horník nepůjde pracovat jako instalatér, když se ve firmě musí hodně věcí teprve učit a respekt kolegů znovu od začátku budovat.
Kulturní rozdíly však budou pořád způsobovat tenze a své frustrace budou lidé vždy svádět na někoho jiného. Z nespokojenosti se ale nesmí stát fenomén, který mění politickou scénu, vynese do čela státu Donalda Trumpa, německou AfD a další extremisty, již systematicky – nebo možná chaoticky – ničí základy demokratického zřízení.
Liberální kapitalismus, ve kterém žijeme, nám totiž umožnil nesmírně zbohatnout a žít v blahobytu, a současně nebýt perzekuováni za řeči na veřejnosti ani v hospodě.
Zajímají vás nové bytové projekty, ceny energií nebo investiční tipy? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
