Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Akcie ČEZ jsou jednoznačně jejím nejvýznamnějším titulem. Představují zhruba polovinu celkové tržní kapitalizace a jsou nejlikvidnější akcií, která každý rok nese investorům pěknou dividendu.
Současně vláda chystá malou revoluci ve spoření na penzi, kde chce daňovými úlevami motivovat lidi k tomu, aby investovali na kapitálových trzích. Už příští týden by měl kabinet projednat návrh zákona, který výrazně zvedne slevu na daních těm, kteří si budou formou investic dlouhodobě spořit na penzi. Podle návrhu získají úlevu ti, kteří budou část svých volných peněz investovat alespoň deset let a vybrat si je budou moci nejdříve v 60 letech.
Češi patří v globálním srovnání spíše ke konzervativnějším a většinu svých volných peněz stále drží na bankovních účtech či ve starých penzijních fondech, kde jim výnosy většinou nepokryjí inflaci a ztrácí tak na své reálné hodnotě.
Přibývá ale víc a víc těch, kteří pochopili, že efektivnější cestou ke zhodnocení a ochraně peněz jsou investice. V domácích i zahraničních fondech kolektivního investování měli Češi na konci prvního čtvrtletí 780 miliard korun, tedy v meziročním srovnání o 30 miliard více, 90 procent těchto investic drží fyzické osoby. Zjevně zafungovala obava z vysoké inflace.
Zavedení „dlouhodobého investičního produktu“, jak se bude investiční důchodové spoření jmenovat, je chvályhodné a mělo tu být už dávno. Určitě může podpořit chuť lidí investovat a ve snaze zhodnotit své peníze podstupovat i vyšší riziko.
Mnozí už pochopili, že chtějí-li více vydělávat na svých investicích, je akceptace vyššího rizika nutná. Z celkových 780 miliard korun ve fondech investovali Češi zhruba 430 miliard do akciových a smíšených fondů. Ty patří k rizikovějším, ale také jsou schopné přinášet mnohem vyšší výnosy.
Když už vláda chce, aby lidé více investovali, měla by podporovat i rozvoj kapitálového trhu v Česku. To ovšem nedělá, i když by mohla. Místo toho, aby vláda přemýšlela o prodeji některých státních firem i přes kapitálový trh, chystá se s ČEZ udělat pravý opak. Stát má přitom podíly v celé řadě dalších firem, namátkou Letiště Praha, Budvar, Česká pošta, Lesy ČR a další, které by alespoň částečně mohla na burze prodat. Stejně tak řada měst.
Ale motivace veřejnosti k investicím na kapitálových trzích má ze strany vlády zjevně své meze. Ono je pro řadu politiků těžké vzdát se možnosti více či méně ovládat státem kontrolované firmy i přilepšovat různým úředníkům k jejich platům tím, že je dosadí do dozorčích rad. Veřejně obchodované firmy jsou totiž pod mnohem větší kontrolou investorů, což nemusí být něco, co politici chtějí.
Ale pro podporu tuzemské burzy není třeba volat k odpovědnosti jen vládu, ale i tuzemské úspěšné podnikatele a podnikatelky. Ti často volají po podpoře kapitálového trhu, ale těch, kteří pro to skutečně něco udělali, je poskrovnu.
Za posledních deset let klesl počet akcií obchodovaných na hlavním trhu Prime pražské burzy ze 14 na osm a tržní kapitalizace, tedy celková hodnota obchodovaných akcií, poklesla o 200 miliard na 983 miliard na konci loňského roku.
Volá-li český byznys po podpoře kapitálového trhu, měl by dát najevo, že je připraven jít s kůží na trh, a nabízet akcie úspěšných firem i tuzemským investorům. Jsou tu pozitivní příklady v podobě firem jako Kofola, Pilulka, Colt či Moneta, ale historicky zažila pražská burza spíše víc útěků než příchodů. A odchody burzu vždy dost bolely, protože ji opustily firmy jako O2, Unipetrol, PFNonwovens, Fortuna, Zentiva a další.
Tuzemský byznys může pro rozvoj kapitálového trhu udělat rozhodně víc než vláda. Řada menších investorů preferuje firmy a značky, u kterých znají jejich produkty, vědí, kdo za firmami stojí, jaký mají management. Pokud ale nemají dostatečnou nabídku na domácím trhu, jsou nuceni přesouvat své peníze do zahraničí. Pokud si chtějí lidé naspořit na penzi formou investic, tuzemská burza jim v podobě známých domácích firem nabízí jen velmi omezené možnosti.
Takže až budou zase představitelé tuzemského byznysu volat po podpoře kapitálového trhu a podpoře zaměstnaneckých akcií ze strany státu a bránit se zdanění kapitálu, měli by si zodpovědět otázku: A co jsem pro podporu kapitálového trhu udělal já sám? Nadávat na burzu, že je malá, nemá smysl. Bez ochoty tuzemských podnikatelů a podnikatelek učinit ji větší malou zůstane. A lidé investující své peníze s cílem zajistit se na stáří tak stále budou muset přesouvat své peníze na zahraniční trhy.
Zajímají vás nové akvizice na mediálním trhu nebo změny cen energií? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
