Cash Only: Politika ČNB je největším argumentem pro přijetí eura

Není žádná novinka, že největší poražení inflačního tsunami jsou domácnosti, které měly hodně úspor a inflace jim je pořádně zkrouhnula. Kdo ale prohrál mezi firmami?

Prohrály ty podniky, které mají přístup k úvěrům pouze v korunách, tedy typicky malé a střední firmy, které tvoří páteř ekonomiky. Na ty dolehla nejvíc přísná měnová politika České národní banky, která od loňska drží hlavní úrokovou sazbu na úrovni sedmi procent. ČNB totiž bojuje proti inflaci hlavně nastavením úrokových sazeb. Při vyšších úrocích banky poskytnou méně úvěrů, což ekonomiku zabrzdí a klesají ceny.

Jak ale ukázala aktuální studie viceguvernérky Evy Zamrazilové a jejího poradce Jakuba Holase, firmy v české ekonomice nehrají na rovném poli. Zvýhodněny jsou hlavně velké, exportní a zahraniční firmy, které mají přístup k levnějším eurovým úvěrům. Levnější úvěry znamenají nižší náklady, což může být v éře drahých energií otázka přežití.

„Euroizace“ ekonomiky se za poslední rok masivně rozšířila. Firmy v Česku mají aktuálně cca 1,7 bilionu korun eurových úvěrů, korunových pak asi 1,3 bilionu. Dvě třetiny eurových úvěrů jsou od bank a třetina od mateřských společností, kdy typicky zahraniční matka půjčila své české dceřiné firmě.

V době finančního stresu po ruské invazi na Ukrajině, kdy vystřelily náklady v podobě vysokých cen energií a k tomu rostou mzdy, a kdy firmy potřebují zainvestovat do energetické úspornosti, nebo překonat období nižší poptávky po svém zboží, jim české banky půjčí v korunách úvěr za devět, 10 či 11 procent ročně, nebo jim nepůjčí vůbec.

Exportní a zahraniční firmy si půjčí eura za sazbu o čtyři, pět až šest procentních bodů nižší. Zahraniční podniky ale mají ještě jednu výhodu – jejich mateřské firmy je na rozdíl od bank nenechají na holičkách.

Komerční banky jsou totiž zvláštní živočichové. Rády půjčují, když je ekonomické počasí příznivé a výhledy do budoucna oslnivé. Když se však ekonomika zadrhne a výhledy se zatemní, přiškrtí okamžitě úvěrové kohouty a opatrní bankovní úředníci – než aby riskovali, že budou muset posuzovat v nepřehledné situaci úvěruschopnost firmy – raději nic nepůjčí.

„Euroizované“ firmy mají navíc nejen nižší náklady, ale mohou také levněji financovat nákup lukrativního majetku tuzemských firem, které se dostanou do problémů.

Má tedy smysl česká měnová politika ve státě, kde se podniky z větší části financují v cizí měně? Má smysl platit českou korunou, jejíž kurz kolísá nikoli podle kroků centrální banky, ale podle nálady mezinárodních investorů, kteří po sebemenším náznaku problémů reagují okamžitým úprkem do centra finančního systému, kde začnou nakupovat pokladniční poukázky americké vlády, a cenných papírů „rozvíjejících se trhů“ včetně Česka se zbavují?

Česká měnová politika je závislá na krocích Federálního rezervního systému ve Spojených státech, respektive na krocích Evropské centrální banky. Její akce nemají potřebný efekt a naopak srážejí český „mittelstand“, tedy malé a střední firmy, které jsou základem ekonomiky.

„Dlouhodobé zachování nerovného hracího pole hrozí strukturálními distorzemi celé podnikové sféry, kdy by kvůli dlouhodobě drahému financování mohly zaniknout i relativně zdravé firmy závislé na úvěrech v domácí měně, typicky malé a střední podniky. Relativní konkurenční výhodu a schopnost přežít by naopak mohly získat i méně perspektivní firmy s možností eurového financování,“ uzavírají Holas a Zamrazilová.

Centrální bankéři a „patrioti“ budou křičet, že korunu potřebujeme, že je to součást „naší identity“ a neodmyslitelné dědictví „naší kultury“. Jejich křik ale neposlouchejte. Pravděpodobně vám dají za pravdu, jen co se vzpamatují z prvotního šoku.

Zajímají vás novinky v letecké dopravě, úspěchy technologických firem nebo investiční tipy? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.