Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Počátkem roku proletěla českými médii zajímavá zpráva. Německo loni poprvé v historii vyrobilo více než polovinu své elektřiny z obnovitelných zdrojů. Podle německého regulátora Bundesnetzagentur pokořila země historický rekord v budování solárů a větrníků.
Jejich instalovaný výkon meziročně stoupl o 12 procent na celkových 170 gigawattů. V Německu prostě za jediný rok vyrostla kapacita solárů a větrníků čtyřikrát převyšující výkon všech českých jaderných bloků.
Největší evropská ekonomika pokročila na cestě k cíli stanovenému na konec této dekády, kdy mají zelené zdroje pokrývat plných 80 procent výroby elektřiny. A Německo hodlá letos přidat a dál zrychlit budování nových solárů a větrníků.
Jde o nákladný program. Německá agentura pro obnovitelnou energii uvádí, že jen do roku 2021 přišlo Němce budování obnovitelných zdrojů na 319,6 miliardy eur (přes osm bilionů korun). Jaké toto úsilí nese ovoce? Zdánlivě sladké. Podle think tanku Agora Energiewende loni klesly emise skleníkových plynů v Německu na 673 milionů tun ekvivalentu CO2, což je nejnižší úroveň za posledních 70 let.
Potíž je v tom, že i přes takový pokrok patří Němci v Evropě pořád k těm větším znečišťovatelům. I po 13 letech drahé a ambiciozní „Energiewende“ vyrábí Německo v zimě pořád skoro dvě třetiny své elektřiny z fosilních paliv.
Dobře to ukazuje web elektricitymaps.com, který monitoruje výrobu či spotřebu elektřiny a emise s ní spojené. Podle něj vykazuje v zimě německá energetika třetí nejhorší emisní stopu v Evropě.
Jenomže i když se podíváme na celý rok, nejsou Němci premianty: V emisích jsou na deváté příčce. Většími znečišťovateli jsou Poláci, Estonci, my a pak několik balkánských států.
Německé emisní skóre rozhodně nepatří k nejlepším.
I v době rozesílání tohoto newsletteru, tedy v pátek, dosahuje uhlíková intenzita v Německu 707 gramů ekvivalentu CO2 na vyrobenou kilowatthodinu proudu. Špinavější je jen Polsko (974 gCO2eq/kWh) a Estonsko (737 gCO2eq/kWh). Češi drží pátou příčku (538 gCO2eq/kWh), před námi jsou ještě Irové.
Zelenými premianty Evropy jsou Švédsko, Island a Norsko, i teď v zimě s 25 až 28 gramy emisí na kilowatthodinu, následuje Švýcarsko, Francie a Portugalsko. I Francouzi, jejichž energetika stojí takřka ze tří čtvrtin na jádru, mají momentálně desetkrát nižší emise než Němci, kteří své poslední jaderné bloky zavřeli v loňském roce. A kteří loni navíc museli část své elektřiny dovézt ze zahraničí.
Jasně to ukazuje, že úspěšnost nasazení obnovitelných zdrojů závisí ze všeho nejvíc na geografické poloze: Králi ve výrobě zelené elektřiny v Evropě jsou Norové, protože jim příroda dala do vínku hory vhodné k budování přehrad a přečerpávacích nádrží. Ideální je spojit tento přírodní dar s jadernými bloky, jak to dělá Švédsko nebo Švýcarsko.
Mohutnými investicemi do jádra se dá v čistotě ovzduší leccos dohnat, což dokládá Francie. Ekonomika postavená na uhlí se prostě zvlášť ve střední Evropě otáčí skutečně těžko, i když se hodně snažíte.
Němci se ale nevzdávají a své investiční úsilí hodlají zrychlit. Loni v říjnu schválila vláda akční plán, který má zajistit k roku 2030 výrobu 80 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Znamená to investiční smršť ve větrné energetice (do roku 2032 mají větrníky pokrýt dvě procenta německého území), další budování solárů a baterií.
Vedle zelených elektráren a úložišť ovšem bude muset země postavit také síť záložních plynových elektráren za zhruba 70 miliard eur. Ty mají zprvu spalovat fosilní plyn, postupně pak přecházet na zelený vodík vyráběný z přebytku větrné a solární elektřiny. Kromě energetiky má probíhat razantní dekarbonizace v provozu budov, v dopravě, průmyslu i zemědělství.
Ale zůstaňme u energetiky. Do konce této dekády má podle vládních plánů zcela skončit uhelná energetika v Porýní. O osudu dolů a uhelných elektráren ve východním Německu se pořád vedou spory, zatím zůstává v platnosti koncový rok 2038. Jedna věc jsou politické záměry, jiná věc praxe. Na sklonku loňského roku nařídila Bundesnetzagentur nechat v provozu několik uhelných zdrojů, které se měly podle platného harmonogramu zavřít. Zjistila totiž, že se bez nich země zatím neobejde.
Má-li Energiewende pokračovat, bude si i nadále žádat astronomické částky. Podle Handelsblatt Research Institute (HRI, česky o jeho zprávě informuje web kurzy.cz) budou Němci muset na dosažení svých klimatických cílů vynaložit do roku 2050 zhruba 1,1 bilionu eur. Z toho si zelená energetika jen do roku 2045 vyžádá 440 miliard eur, největší balík na ni půjde ve 30. letech.
Různé další studie odhadují celkové náklady na německý dekarbonizační plán v rozmezí jednoho až tří bilionů eur do roku 2050. Je otázka, zda takovou cenu za Energiewende německá společnost unese.
Země prožívá krizi, německý průmysl stále klesá. Jednou z příčin jsou drahé energie, v jejichž cenách se odrážejí náklady i na Energiewende. Protesty farmářů, které tento týden vypukly v nečekané síle kvůli vládnímu plánu na snížení daňových úlev na fosilní paliva, svědčí o rostoucí nespokojenosti s vládní politikou. Varovným signálem je rostoucí podpora krajně pravicové strany AfD.
Zatím není jasné, jaké poučení z vývoje v Německu si berou čeští politici. Největší zastánce rychlého snižování emisí v české energetice, bydlení a dopravě, ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) v rozhovoru pro Seznam Zprávy před měsícem prohlásil, že Němci udělali v energetice chybu, když se vzdali jádra.
Hladík, stejně jako většina českých vládních i opozičních politiků, souhlasí s dalším provozem dukovanských a temelínských reaktorů, které u nás pokrývají asi třetinu dnešní spotřeby. Jinak ale Česku na příštích deset až patnáct let ordinuje velmi podobnou dekarbonizační kúru, jakou podstupuje Německo. Tedy masivní investice do obnovitelných zdrojů a energetických úspor. Má to podle vlády umožnit konec uhelné energetiky do roku 2030.
Vzhledem k tomu, že Němci začali s Energiewende už před 13 lety, zatímco my teprve v posledním roce doháníme zelený skluz, měla by u nás celá energetická revoluce proběhnout mnohem rychleji než v mohutně investujícím a momentálně těžce zkoušeném Německu. Inu, optimismu není nikdy dost.
Zajímají vás úspěchy českých zbrojařů, potíže v lodní dopravě nebo novinky velkých automobilek? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
