Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Česko patří k nejprůmyslovějším státům v Evropě a naše ekonomika je vysoce energeticky náročná. To je v současnosti neúnosné a řada firem to nepřežije nebo už nepřežila. Problém mají hlavně sklárny, které používají na vytápění pecí téměř výhradně zemní plyn, ale i papírny, železárny, výrobci stavebních hmot či pekárny. Buď výrobu zavírají, nebo hledají jiný zdroj energie, nebo zdražují.
Vysoké ceny energií tady s námi budou dlouho. Ostatně na zvyšování cen energií kvůli přechodu na zdroje šetrnější k životnímu prostředí upozorňovala řada lidi už v minulosti. Všichni ale měli jen vágní představu. Před necelým rokem mi například radní České národní banky Oldřich Dědek potvrdil, že se centrální banka vlivem zelené politiky na inflaci zabývá, ale zároveň naznačil, že si s tím zatím neví moc rady.
Válka na Ukrajině nedostatek energie a levných fosilních zdrojů jen akcelerovala. Nyní celý ekosystém tuzemských firem krvácí. Zažívá masivní odtok hotovosti a řada firem vydělává prakticky pouze na energie. Hezky to popsal hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil: „Zatímco před třemi roky jsme za dovoz ropy, plynu a uhlí zaplatili zhruba 3 procenta HDP, podle dnešních cen bychom platili už asi 15 procent HDP.“
Tento obrovský šok, který nutí firmy i domácnosti k omezování spotřeby energie, hlavně zemního plynu a elektřiny, má však v ekonomice další důsledky. Na první pohled nejsou vidět.
V rozhovoru se Zuzanou Hodkovou je ale naznačil například majitel Kofoly Jannis Samaras. „Vysoké ceny energií nutí firmy ukončovat výrobu amoniaku, zejména pro hnojiva. Významným vedlejším produktem je také potravinářské CO2 a suchý led. Těch je nyní nedostatek, takže cena například v Belgii vyletěla z 250 eur na 1300 eur za tunu. Některé velké pivovary a nápojářské firmy jsou z důvodu nedostatku CO2 nuceny omezit nebo zcela zastavit výrobu,“ říká Samaras.
Není to však jen potravinářství. Problém se přelévá i do zemědělství či automobilového průmyslu, který přechází na výrobu elektroaut.
Dobře to ilustruje problém s kyselinou sírovou. Více než 80 procent celosvětové produkce síry vzniká jako „odpadní produkt“ při zpracování a čištění fosilních paliv, jako je ropa a zemní plyn.
Dodávky kyseliny sírové, která se ze síry vyrábí, se však omezením těžby a spotřeby fosilních paliv (za účelem zpomalení klimatických změn) sníží právě v době, kdy poptávka po ní roste.
Nejdůležitější využití kyseliny sírové je v průmyslové chemii, kde rozkládá širokou škálu materiálů. Problém velmi dobře zná kolínská Draslovka, která byla vysokými cenami plynu a nedostatkem amoniaku (čpavku) postižena výrazně.
„Velká část kovů, které budou potřeba na transformaci společnosti na další úroveň, elektromobilitu či ukládání elektrické energie, a IT revoluci, se těží právě za pomoci kyseliny sírové (kyselinovým loužením). Když omezíme těžbu fosilních paliv, ze kterých se vyrábí, bude chybět 70 až 80 procent síry, která se využívá na výrobu kyseliny sírové,“ popisuje situaci šéf chemičky Draslovka Pavel Brůžek.
Na jedné straně je tedy obrovský tlak, aby se těžilo víc kovů jako nikl, kobalt, měď či zlato, které se používají v „nových“ odvětvích. Na druhé straně k tomu potřebujeme výrazně víc kyseliny sírové, která je vedlejším produktem rafinace a čištění při těžbě fosilních paliv. Cena proto dál poroste.
Svět nyní spotřebuje více než 246 milionů tun kyseliny sírové ročně. Rychlý růst ekologické ekonomiky a intenzivního zemědělství by mohl vést k nárůstu poptávky na více než 400 milionů tun do roku 2040.
Kdo bude schopný vyšší cenu za surovinu zaplatit? Automobilky, které vyrábí elektroauta a baterie, nebo zemědělci ze zemí třetího světa? Tipoval bych spíš ty první.
Snažil jsem se ukázat, že inflace tu s námi bude delší dobu. Firmy v Česku budou i v příštích letech bojovat o přežití a transformovat se. Jaká ale bude ta nová ekonomika, která v Česku vytvoří dobře placená pracovní místa? Zcela určitě zůstane průmysl, který má původní produkt a vysoké marže. Příkladem je uvedená Draslovka, která umí chemické látky vyrábět efektivněji než konkurence, a navíc přesouvá část výroby do své fabriky v USA.
Kdo ale nahradí zanikající část průmyslu, tedy nízkomaržové subdodavatele, kteří do budoucna nebudou schopni vysoké ceny vstupů absorbovat? Budou to firmy poskytující služby? Komu je ale budeme poskytovat, když lidé přijdou o práci? Jsme připraveni na to, abychom dokázali nabídnout služby v nových odvětvích IT do zahraničí? Kolik se v Česku může narodit nových Avastů?
Češi nepochybně mají nápady, nicméně nemají rizikový kapitál, který by nápady podpořil v rané fázi. Banky financují jen se zajištěním, které mladé firmy nemají, nebo financují projekty, které jsou v pokročilém stadiu.
Jistá naděje spočívá ve faktu, že česká ekonomika patří mezi nejsofistikovanější na světě, co se týče komplexnosti. V indexech ekonomické složitosti (ECI) a složitosti produktu (PCI) okupuje nejvyšší příčky na světě. Nové nápady tedy nebude generovat relativně nerozvinutý sektor IT služeb, ale spíše sofistikované robotické strojírenství a strojní výroba navázaná na elektrotechnický či automobilový průmysl.
Po dekádě s téměř nulovými sazbami, které v Česku způsobily nemovitostní horečku, mánii kolem bezcenných digitálních mincí obchodovaných přes blockchain či obří bublinu na trhu s neregulovanými firemními dluhopisy, přichází pod tlakem krize doba vystřízlivění. Doba reálných inovací a užitečných nápadů.
Zajímají vás potíže švýcarských bank nebo spory o akvizici Twitteru? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
