Článek
V situaci, kdy Česká národní banka podniká proti inflaci jen mírné kroky, musí stabilitu cen zohlednit ve svém rozpočtu vláda premiéra Petra Fialy (ODS).
ČNB na své minulém zasedání zvýšila základní úrokovou sazbu pouze o půl procenta. V době, kdy je reálná úroková sazba záporná o více než devět procentních bodů, to nelze považovat za výrazný protiinflační krok.
Navíc v situaci, kdy transmisní mechanismus sazeb činí půldruhého roku až dva roky, jinými slovy zvýšení sazeb zafunguje v době, kdy už možná inflační tlaky budou mnohem mírnější – skončí snad válka na Ukrajině, mezinárodní firmy si zařídí výrobu nedostatkových dílů blíž svým evropským a americkým továrnám a světové ekonomiky se budou kvůli ruské invazi vyhrabávat z recese.
Centrální banka se zatím zdráhá využít kurzového kanálu, kdy by českou korunu vůči euru začala posilovat (naopak ji ještě oslabuje). Pro využití kurzu se na minulém zasedání bankovní rady opatrně vyslovil jen guvernér Jiří Rusnok a radní Vojtěch Benda. Podle Rusnoka by se banka možnosti použít kurz koruny neměla vzdát, protože zvyšování úrokových sazeb „nepřetlačí“ inflaci dostatečně rychle.
Argument pro prodej větší části devizových rezerv přitom nespočívá jen v posilování kurzu, ale i ve snižování likvidity v českém bankovním systému, který má tradičně sám o sobě přemíru vkladů.
V situaci, kdy ČNB jedná velmi opatrně, může v krátkodobém horizontu výrazně ovlivnit inflaci pouze vláda.
Soukromý sektor totiž musí zvyšovat mzdy a roztáčet inflační spirálu kvůli napjatému trhu práce, kde stále chybí pracovníci. Firmy podle Hospodářské komory hodlají letos přidávat až deset procent. Teprve recese, kterou začínají opatrně předpovídat ekonomové, může tento tlak trochu zmírnit.
ČNB se vůbec nepodařilo zlomit inflační očekávání, tedy přesvědčení českých občanů a firem, že ceny půjdou v dohledném horizontu dolů. Banka dlouhodobě přeceňuje svůj vliv na tyto nálady. Chce přesvědčit ekonomiku, že se inflace příští rok zase začne snižovat, ale na její narativ nikdo moc neslyší.
Největší páku na ovlivňování inflačních očekávání má vláda. Ta má daleko větší vliv na psychologii společnosti a může udělat zásadní věc. V přepracovaném rozpočtu může zmrazit růst platů státních zaměstnanců, může valorizovat důchody jen podle zákona, a nikoli nad jeho rámec, může navýšit některé daně.
Zejména první opatření je přímým kanálem, jak ovlivnit nálady ve společnosti. Státních zaměstnanců (policistů, učitelů, sociálních pracovníků, hasičů i samotných úředníků ministerstev) je u nás téměř půl milionu. Jsme jednou z mála zemí, kde je průměrná mzda v privátním sektoru nižší než průměrný plat ve veřejné sféře.
Je to dostatečně velká kritická masa na to, aby pocítila zásah státu. Dost velká na to, aby se ztlumila spotřebitelská důvěra a lidé odložili své nákupy. Současný ministr financí Stanjura (ODS) a premiér Fiala mají jedinečnou příležitost, jak zkrotit inflaci.
Musí ale zvládnout řídit její narativ, který v sobě musí obsahovat přechodnost: Zmrazení platů ve státním sektoru bude tedy jen dočasné, příští rok – respektive až se dostaneme z krize – zase platy svižně porostou, nejvíc u učitelů. Škrty v rozpočtu musí být výrazné a jednorázové.
ODS se ostatně může poučit z chyb Nečasovy vlády s ministrem financí Miroslavem Kalouskem (TOP 09), kdy přicházela úsporná opatření postupně, po malých dávkách. Jednalo se o úpravy daní a šetření v jednotlivých resortech, které náladu ve společnost postupně přeměnily v pesimistickou a bezvýchodnou. Východisko pak nabídli až centrální bankéři, kteří přijali kurzový závazek.
Ekonomika je komplexní organismus, v němž se mísí rozhodování jednotlivců firem, a psychologie v ní hraje obrovskou roli. Bude-li vláda postupovat sebejistě, strhne s sebou i velkou část společnosti.
V plné verzi newsletteru Cash Only toho vždy najdete ještě mnohem víc. Přihlaste se k odběru a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
