Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Překvapení se nekoná, hlavní parametry úsporného tarifu jsou známy už pár týdnů. Celková dotace domácnostem má činit 40 miliard korun, k tomu vláda odpouští poplatky na obnovitelné zdroje, což pro domácnosti dělá dalších něco přes 11 miliard. Dvě pětiny příspěvku dostanou rodiny letos, zbytek počátkem příštího roku. Letošní díl slevy půjde přes platby za elektřinu.
Přesto některé nově zveřejněné parametry budí podiv. Občané s nízkou spotřebou dostanou nelogicky v letošní první vlně 3,5 tisíce korun, zatímco větší odběratelé jen dva tisíce.
Jak propočetla obchodní firma Centropol, loni zaplatila čtyřčlenná domácnost, která elektřinu používá jen pro běžné spotřebičem svícení a vaření (sazba d02d), za proud v průměru kolem 25 tisíc. Pokud uzavírá nový kontrakt na základě cen platných od letošního léta, stouply jí roční náklady zhruba o 15 tisíc.
Ceny očekávané od ledna už přinesou roční náklady asi 46 tisíc korun, měsíční zálohy takového klienta budou pod čtyřmi tisíci. Bolí to, ale pokud v rodině dva členové vydělávají, většina by to při určitém uskromnění a s využitím stávajících sociálních podpor zvládla i bez státní pomoci.
V horší pozici je modelová čtyřčlenná rodina, která elektřinou navíc ohřívá vodu a topí (sazba d57d). Ta platila ještě loni do 60 tisíc ročně, teď by jí roční náklady stouply na 104 tisíc korun a podle cen očekávaných od ledna by už roční platba dělala přes 126 tisíc. Taková domácnost musí najít v rozpočtu 45 až 65 tisíc ročně navíc. To už z běžného příjmu ušetří výrazně méně lidí.
Přesto rodina s malým odběrem, menšími náklady a menším problémem dostane od státu letos víc než odběratelé s „topenářským tarifem“, a tudíž velkou spotřebou.
Vysvětlit se to dá snad jen tím, že menších spotřebitelů je početně víc a vláda tak bude vypadat lépe u většího počtu voličů. Velkospotřebitelů s elektrickým topením je méně, mají smůlu.
Disproporce se při druhé vlně úsporného tarifu má trochu srovnat, pomoc půjde cíleně také na plyn a teplo. Přesto rozdíl v podpoře menších a větších spotřebitelů neodpovídá jejich postavení.
Podle ministra Jozefa Síkely dosáhne celková výše slevy pro domácnosti s nízkou spotřebou za sezonu v průměru 11 tisíc, se středně vysokou spotřebou 14 až 15 tisíc a u lidí s vysokou spotřebou zhruba 18 tisíc korun. Zatímco u malospotřebitelů pokryje celková pomoc (podle současných cen) 27,5 procenta celkových nákladů, u lidí s elektrickým vytápěním už jen 12,5 procenta. S očekávaným růstem ceny v příštím roce se handicap větších spotřebitelů bude zhoršovat.
Co z toho plyne? Vládou narýsovaná pomoc je ještě plošnější, ještě méně zohledňuje zoufalou situaci lidí s energeticky náročnějším provozem, než to původně vypadalo.
Jak známo, peníze dostanou i spotřebitelé, které energetická drahota nedožene díky starším smlouvám s fixovanými cenami třeba i do konce nadcházející topné sezony. A ještě těm, kdo mají menší problém, vláda pomůže víc. Plošné slevy podle tarifů navíc nemotivují k šetření, což ministr průmyslu sliboval.
Úsporný tarif, na němž vláda pracovala od května, je prostě neefektivní. Neřeší existenční problém statisíců domácností ve starších, špatně zateplených domech s vysokou spotřebou energie a často i s podprůměrným příjmem. Sám o sobě nemotivuje k úsporám.
Zapomeňme ale na úsporný tarif, teď je třeba jít dál. Boj proti energetické chudobě domácností a za přežití výrobních firem si žádá zbraně jiného kalibru. I ministr průmyslu a premiér tento týden poprvé připustili, že krizi nebude možné řešit bez zastropování cen energií. Přesně po tom dlouho volá opozice a vyzval k tomu i prezident Zeman.
Jenomže regulovat cenu zboží, které se prodává na propojeném evropském trhu, není jednoduché. Pokusy o zmrazení cen energií či paliv v zemích, které k nim na vlastní pěst už sáhly, také nevykazují zvláštní úspěchy. Vládní politici nejspíš i proto chtějí otázku cenového stropu přenést na evropské orgány a volají po celounijním řešení. Není to moudré.
Jednotlivé evropské státy jsou na tom v zásobování energiemi rozdílně a bude trvat měsíce, než se shodnou na společném modelu cenových stropů. Ono je také možné si představit víc evropských zásahů: Od pozastavení trhu s emisními povolenkami přes zastropování ceny plynu pro plynové elektrárny až po evropské garance za obrovské finanční záruky, umrtvené na burzách. O to bude hledání shody složitější a delší, a čas na to není.
Česko má dostatek vlastní elektřiny a postrádá smysl, aby Češi cenově dopláceli na politiku sousedů, kteří hodlají dál vypínat bezemisní jaderné elektrárny, a zvyšovat tak pnutí na společném trhu. Země musí hledat vlastní cestu - například zavedením exportních licencí na českou elektřinu či regulovaným výkupem produkce domácích elektráren. Na burzu mohou jít přebytky.
Zatímco mezi experty sílí debata o použitelných nástrojích, do českých politických kruhů toto téma neproniklo. Vláda se dosud soustředila na úsporný tarif a shánění náhradních dodávek za ruský plyn. Opozice si vystačí s jednoduchými populistickými výkřiky, reálná řešení nenabízí.
Situace se ale dramatizuje každým dnem. Spoléhat na to, že záchranu pro české domácnosti a firmy naprogramují bruselští lídři, je obrovské riziko.
Zajímají vás trendy na trhu s obuví, jednání o dodávkách plynu nebo budoucnost Sberbank? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
