Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Před deseti lety došlo k transformaci penzijních fondů, a kromě těch původních, dnes nazývaných transformované fondy, vznikla řada nových, tzv. účastnických fondů. Pro zjednodušení můžeme fondy rozdělit na „staré“ a „nové“ penzijko.
Hlavní rozdíl tkví v tom, že staré penzijní fondy nesmí mít ze zákona záporné zhodnocení, což penzijní společnosti nutí investovat velmi konzervativně s minimální mírou rizika. Logicky z toho plyne, že tyto fondy vydělávají na úložkách v bankách, výnosech státních dluhopisů a dalších bezpečných aktivech a porazit inflaci je pro ně většinou nedosažitelné.
Oproti tomu nové penzijní fondy nabízejí klientům na výběr více fondů s větší či menší mírou rizika a skýtají možnost mnohem vyšších výnosů i ochranu úspor před inflací.
Debatu kolem výnosů penzijních fondů rozvířil článek ekonoma Daniela Münicha, který poukázal na fakt, že velkou část výnosů penzijních fondů požerou poplatky penzijních společností a že se penzijní spoření vyplácí pouze kvůli státnímu příspěvku a možnosti daňového odpočtu.
Do Münicha se pustil prezident Asociace penzijních společností Aleš Poklop, podle kterého se ekonom opíral o studii Národní rozpočtové rady, která ovšem pracuje s daty starých, méně výnosných penzijních fondů a nikoliv s celou škálou fondů, tedy i těch nových.
Pravdou je, že drtivá většina lidí v penzijních fondech s inflací prohrává, ale vinit z toho penzijní společností není fér.
Ve starých penzijních fondech spoří zhruba 2,8 milionu lidí, zatímco v nových fondech spoří o 1,2 milionu lidí méně a z 574 miliard jich ve starých, s inflací prohrávajících fondech, leží 464 miliard korun. Výnosy tak mají z velké míry v rukou sami klienti, kteří se mohou rozhodnout, zda chtějí nadále spořit ve starých fondech a své úspory před inflací nechránit, nebo se přesunout do nových fondů a s vidinou vyšších výnosů i více riskovat.
Podle statistiky Asociace penzijních fondů se právě novým dynamickým fondům povedlo v kumulovaném zhodnocení za uplynulých deset let inflaci porazit. Kumulované zhodnocení ostatních typů starých i nových fondů za inflací zaostalo.
Dynamické fondy určitě nejsou pro každého, protože po ziskových letech přicházejí i roky ztrátové, a ne každý na to má nervy. Ale má-li někdo před sebou ještě hodně let spoření, určitě to stojí za úvahu. Naopak, má-li někdo do konce penzijního spoření pár let, nemusel by se mu přechod vyplatit, pokud by chytil zrovna více ztrátových než ziskových let.
Zkušenost s aktuální rekordní inflací a dramatickým znehodnocením úspor by ale mohla mnohem větší množství lidí spořících na penzi přivést k zamyšlení, zda se o své úspory starají opravdu tím nejlepším způsobem. Výše uvedená data svědčí spíše o opaku.
Navíc jsou v této době stále ještě poměrně výhodné výchozí podmínky pro přesedlání do rizikovějších fondů, protože v uplynulém roce prošly kapitálové trhy výrazným poklesem a začínají se poměrně výrazně nadechovat k růstu. I když i zde je namístě opatrnost.
Ekonomové a finančníci se stále neshodují, zda již skončil medvědí trh a naskakuje se na býka, nebo zda nás ještě jedno medvědí období čeká, jak před tím podle agentury Bloomberg varoval stratég Morgan Stanley Michael Wilson.
Kdo má ale před sebou perspektivu stále ještě dost dlouhého období spoření, měl by to určitě zvážit.
Zajímají vás opatření proti inflaci nebo krize v automobilovém průmyslu? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
