Článek
Preference se vyvíjejí jednoznačně: Příznivců ANO zvolna přibývá, vládní tábor ztrácí. Kdyby se dnes konaly volby do Sněmovny, z pětikoalice by si polepšili jen Piráti, protože rostou (co do počtu mandátů) skoro z nuly.
Co s tím? Skupina společensky aktivních podnikatelů, sdružených v organizaci jménem Spolek pro podporu liberální demokracie, se rozhodla vládním stranám poradit. U agentury STEM objednali podrobnější průzkum, který nálady nespokojenců mapuje a hledá cestu zpět k jejich srdcím.
Hlavní závěry jsou následující:
- Nespokojenost je silná, ale voliči vládních stran mají vesměs výdrž. V roce 2021 jich bylo dohromady 2,3 milionu. Z toho nadobro ztracených je podle STEM jen 200 tisíc, což ale na druhou stranu zhruba odpovídá počtu těch, kteří se ke Spolu, Starostům a Pirátům začali hlásit až po volbách. Širší potenciál vládních stran – vzhledem k absenci alternativní nabídky a široce sdílené fobie z Andreje Babiše – je tedy pořád skoro stejný.
- V rámci 2,3 milionu potenciálních voličů jsou vidět dvě skupiny. Z 60 procent jde o loajální příznivce, kteří se k vládním stranám dál hlásí a jsou připraveni svou stranu volit znovu. Těmi se výzkum dál nezabýval a soustředil se na skupinu číslo dvě, pojmenovanou „nespokojení, pravděpodobně s nimi lze ještě pracovat“.
- Jde o 880 tisíc lidí, kteří se dál dělí do tří podskupin. Většina (410 tisíc) chce vládu volit dál, jen neví, kterou stranu, protože ta, která dostala hlas minule, si ho už nezaslouží. I ti by měli jít pro „společnou věc“ (z pohledu pětikoalice) zachránit.
- Horší je to s dalšími dvěma podmnožinami. V té první jsou někdejší příznivci koalice, kteří se příště zdráhají jít k volbám (250 tisíc), v té druhé rovnou avizují chuť volit spíš někoho mimo vládní tábor (220 tisíc).
Bez těchto dvou odpadlických formací nemá dnešní koaliční pětka moc šancí. Zvlášť když ji posledně zachránil milion propadlých hlasů na druhé straně politického spektra pro strany jako ČSSD, KSČM nebo Přísaha. Ty nyní úspěšně luxuje Babiš a chce-li pětikoalice jeho nástup vyvážit, nemůže si ve svých řadách dovolit ztráty.
Podstatné je, že obě nejohroženější podmnožiny pořád v průzkumu vykazují jistou připravenost se nakonec udobřit.
„Je velká šance o nespokojené voliče zabojovat – když pro ně vláda bude něco dělat,“ říká k své interpretaci výsledků finančník Jan Barta, jeden ze zadavatelů průzkumu známý svou angažovaností ve veřejné sféře, od sponzoringu kampaní vládních stran a Petra Pavla po všemožnou pomoc Ukrajině.
Za Ukrajinu a proti Babišovi
Všechny tři skupiny nespokojených spojuje výrazná proevropská orientace a protiruské naladění.
„I nespokojení jsou proevropští a fandí vládě v geopolitickém směřování země. Opustit tyto věci by bylo pro všechny vládní strany zdrcující,“ uvádí k průzkumu sociolog a ředitel STEM Martin Buchtík. Dalším svorníkem je negativní postoj k lídrům ANO a SPD. K těmto stranám by tedy nikdo z nespokojenců utíkat neměl.
Na druhou stranu je geopolitika pro mnoho váhajících jen nutnou, ale ne postačující podmínkou pro to, aby se příště zvedli a šli někoho z pětikoalice volit. K tomu bude potřeba něco víc – nabídnout vizi, kam má Česko směřovat, a naplnit ji něčím konkrétním. Působit rozhodně nebo (slovy autorů studie) „ujistit veřejnost, že je v bezpečí“.
Potíž v tomto ohledu je, že respondenti si v průzkumu hodně protiřečí. Oceňují odvahu dělat nepopulární opatření, ale konkrétní kroky typu penzijní reforma nebo konsolidační balíček hodnotí spíš negativně. Deklarují silnou poptávku po odbourávání dluhů a krácení státních výdajů, ale ne za cenu dopadů do životní úrovně.
„Problém je, že veřejné mínění není příliš racionální,“ varuje Buchtík, podle něhož respondenti dávají v průzkumech jasně najevo, že se má šetřit, jen pokud to nedopadne konkrétně na ně. Proto by prý bylo potřeba udělat ještě jednu hlubší analýzu o tom, co si vlastně fanoušci rozpočtových škrtů pod touto svou objednávkou představují.
Šetřit spíš než rozdávat
Když měli váhající voliči vládních stran vybrat, co by měl mít ideální politik v repertoáru, „významně snížit státní výdaje“ byla nejčastější volba. I mezi těmi, kteří se od vládních stran nejvíc odklánějí, sáhl po této možnosti víc než každý druhý.
Brzy bude možné si ověřit, jak moc Fialova vláda na tyto výzvy dá. Do měsíce má ukázat první obrysy svého posledního státního rozpočtu. Slibuje dál šetřit a zjevně cítí v tomto ohledu ve svém táboře podporu. Na druhou stranu rozpočet pro volební rok nikdy moc úsporný nebývá a ve frontě na státní peníze letos stojí kdekdo, od vojáků přes učitelské odbory a zemědělce až po uhlobarony.
Bude tedy zajímavé sledovat, jak moc vládě její rozpočtová odpovědnost vydrží. A jestli to voliči nakonec ocení v souladu s tím, co zaškrtávají v průzkumech. „Střídání politických uskupení je poměrně standardní demokratický jev. Ale šance je vždycky, Česko je země zázraků,“ konstatuje Buchtík k vyhlídkám příštích parlamentních voleb.
Zajímají vás potíže čínských developerů, nové firemní akvizice nebo komunitní energetika? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
