Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Síkela svůj pohled na riziko, před nímž už dřív varoval druhý největší výrobce elektřiny v Česku Pavel Tykač, státní společnost ČEPS a před týdnem i finanční ředitel ČEZ Martin Novák, vysvětluje v pondělním rozhovoru se Sofií Krýžovou. Máme prý být v klidu.
Připomeňme, že živelné zavírání uhelných elektráren hrozí podle Tykače a řady dalších podnikatelů v energetice už kolem roku 2027. Elektrárnám klesá ziskovost kvůli nákladům na emisní povolenky i rostoucímu podílu levné elektřiny z obnovitelných zdrojů, která v čím dál větším objemu nárazově přichází na trh a vytlačuje fosilní energii. Podle společnosti ČEPS se Česko už ve druhé půli 20. let dostane do závislosti na dovozu elektřiny a nebude mít její dodávku a cenu plně pod kontrolou.
Podle Síkely ale není hrozba nedostatku elektřiny akutní: „Jsou názory, které říkají, že v České republice bude elektřiny málo. Jsou názory, že v Evropě bude obecně ze střednědobého hlediska elektřiny nadbytek a že bude velmi levná,“ říká. Zároveň ale ujistil, že se stát i na nepříznivé varianty chystá.
„Velmi vážně uvažujeme o dodatečných paroplynových zdrojích, primárně jako záložním kapacitním mechanismu,“ říká ministr v rozhovoru a dodává, že stát pracuje i „na možné notifikaci kapacitních mechanismů, které by v určité míře pomohly uhelným zdrojům v místech, kde by nebyla jiná alternativa“.
Není to tak jednoduché, ale Česku trochu nahrává vývoj v Evropě. „Kapacitní platby“, tedy finanční odměnu elektrárnám za to, že poskytují zálohu a elektřinu dodávají jen v obdobích, kdy je to třeba, dnes Evropská unie pro uhelné zdroje nepovoluje vůbec. A pro nově budované paroplynové elektrárny je investiční podpora podle současných pravidel tak omezená, že se do jejich stavby nikdo nepouští (bez podpory se dnes nestaví elektrárny prakticky vůbec, je to příliš riskantní).
Donedávna to v tomto směru vypadalo beznadějně. Teď se ale přece jen zřejmě začíná v Evropě pohled na fosilní zdroje měnit. Německo totiž žádá, aby se možnost investiční podpory pro plynovky do unijních pravidel vrátila, návrh podporuje i Rakousko.
„V září začíná takzvaný trialog (třístranné jednání zástupců EK, Evropského parlamentu a Rady EU), na kterém se může odehrát výrazná změna. Podpora investic do nových plynových elektráren je teď extrémně složitá, ale když bude německý návrh přijat, zjednodušila by se,“ popisuje zdroj obeznámený s jednáním v Bruselu.
Ještě komplikovanější je to s podporou pro stávající uhelné zdroje, o níž ministr v rozhovoru mluví. Někteří domácí experti jsou přesvědčeni, že kdyby Česká republika přišla do Bruselu s jasným plánem na útlum uhlí, kde by byly stanoveny závazné milníky pro postupné snižování fosilní výroby elektřiny a tepla, mohl by nám Brusel povolit i časově omezenou podporu uhelných elektráren. Ty by tak mohly fungovat nějakou dobu i v režimu, kdy by si na sebe za běžných tržních podmínek nevydělaly.
Je ale málo pravděpodobné, že se to povede. Bylo by to i velmi drahé, protože při klesající spotřebě uhlí na výrobu elektřiny a tepla bude čím dál náročnější udržet v chodu uhelné doly. Stát by musel dotovat nejen elektrárny či teplárny, ale i těžbu. A financovat také sociální dopady řízeného útlumu v severních a západních Čechách.
Kromě toho se dá čekat, že majitelé tepláren a elektráren budou chtít za nařízené zavírání svých zdrojů (které stejně sami hodlají zavřít v momentě, kdy se jim přestanou vyplácet) finanční kompenzace, tak jak je mají slíbené fosilní firmy v Německu.
Drahý útlumový plán připravený pro Brusel by vláda musela obhájit hlavně v Česku a docela jistě by ji to stálo polický kapitál. Bez ohledu na to, že dnešní vládní garnitura jen hasí dluhy svých předchůdců, kteří budoucnost energetiky v tomto ohledu vůbec neřešili. Němci či Poláci si kapacitní platby na fosilní zdroje vyjednávali před šesti lety i dříve, v době, kdy platila jiná legislativa a pravidla pro podporu byla jednodušší.
Současná vláda bude muset buď kousnout do hodně kyselého jablka, nebo spoléhat na štěstí. Třeba se na energetickém trhu či v evropské politice odehraje zvrat a „fosil“, který nechceme, ale bez kterého se ve střední Evropě ještě nějakou dobu neumíme obejít, dostane dočasně šanci. Jak říká v rozhovoru ministr Síkela: „Energetický trh ukázal, že má tendenci překvapovat…“
Zajímají vás zisky potravinářů nebo nedostatek kanceláří na realitním trhu? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
