Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Kolega Ondřej Koutník se tento týden dostal k důvěrné analýze, v níž Ministerstvo financí zkoumá udržitelnost financování čtyř nových jaderných bloků budovaných v letech 2025 až 2041.
Stručný, ani ne pětistránkový materiál končí optimistickým závěrem: „České veřejné finance jsou schopny výstavbu čtyř jaderných bloků zajistit prostřednictvím návratné finanční výpomoci (rozuměj půjčky, poskytnuté investorské společnosti ČEZ – pozn. red.).“ Chystaná obří investice by také neměla zhoršit rating České republiky u mezinárodních agentur.
Samotná analýza ovšem obsahuje hlavně dlouhý výčet podmínek a předpokladů, které bude třeba dodržet, aby Česko obří jaderná investice nezruinovala. Ve hře je zkrátka ještě mnoho neznámých. A to zdaleka nejen těch finančních.
Ministerstvo podle zmíněného dokumentu předpokládá, že čtyři velké reaktory s kapacitou přes 1000 megawattů (takové ČEZ poptává v probíhajícím jaderném tendru) přijdou dohromady nejvýš na bilion korun bez započtení inflace. Při zohlednění vývoje cen v letech 2020 až 2022 má jít o necelé dva biliony.
To by znamenalo náklady na jeden blok kolem půl bilionu korun. Jenomže tyhle odhady jsou dost na vodě. Analýza ani náznakem neříká, jak k nim autoři materiálu došli. Odhadovat předem náklady energetické investice rozložené na dvacet let v době, kdy se celý sektor bouřlivě vyvíjí, na svět přicházejí nové technologie, zcela se mění systém fungování trhu a objevují se nová, ještě nedávno nečekaná rizika, je ošidné.
Ukazují to zkušenosti s dostavovanými elektrárnami v Evropě i v USA. Americká jaderná elektrárna Vogtle 3 s dvěma bloky AP1000 se proti původním předpokladům prodraží na dvojnásobek. Tedy z plánovaných 14 miliard dolarů na 34 miliard, jeden blok pak v přepočtu vychází na 376 miliard korun. Westinghouse staví Vogtle přes deset let a prošel díky nezvládnutému financování bankrotem.
Francouzský reaktor EPR o výkonu 1600 MW dokončený letos s 13letým zpožděním ve finském Olkiluotu měl stát tři miliardy eur, nakonec přišel skoro na čtyřnásobek, v přepočtu na 265 miliard korun. A do třetice: V Británii pokračuje stavba dvou francouzských reaktorů EPR v elektrárně Hinkley Point. Náklady se po poslední korekci šplhají na 40 miliard dolarů, což vychází nad 440 miliard korun za jeden velký blok.
Ve všech třech případech, podobně jako při stavbě dvou menších reaktorů ruského typu VVER-440 ve slovenských Mochovcích, byly původně odhadované náklady při startu projektů úplně jinde než dnes.
Manažeři ČEZ ujišťují, že nemilá překvapení v podobě obrovských zdržení a zdražení v případě českých bloků nehrozí, protože investoři, kteří o zakázku soutěží v probíhajícím tendru, si už prošli všechny možné slepé uličky a v Česku jim půjde všechno snáz.
Značný jaderný optimismus také budí cena, za kterou loni slíbil americký Westinghouse vybudovat první polskou jaderku v Pomořanském vojvodství. Tři tisícimegawattové reaktory mají stát pouhých 20 miliard dolarů, což by vycházelo na krásných 140 miliard korun za jeden. Jenomže ve Finsku, Británii, na Slovensku a v USA to také na začátku vypadalo optimisticky.
Ohledně slibované ceny ale už budeme mít brzy jasno. Český jaderný tendr se pro nabídky uzavře počátkem října. Vláda bude nabízené ceny za první reaktor v Dukovanech, případně za další tři stejné bloky, jež by se mohly stavět v Temelíně a Dukovanech v příštích letech, znát do konce roku. Ukáže se, nakolik se Ministerstvo financí se svým odhadem nákladů trefilo. Ale i kdyby mělo přesný odhad, jsou tu další nejistoty.
Zmíněná analýza upozorňuje, že Česko by očekávanou dvoubilionovou jadernou investici v příštích 20 letech zvládlo jen v případě, že se mezitím podaří „ve střednědobém horizontu“ konsolidovat veřejné finance. Což znamená vyřešit řádově dvousetmiliardový deficit mezi výdaji a příjmy státu. Může tomu pomoci hospodářský růst v příštích letech. Ale i když budeme mít štěstí a energetice se bude dařit, stejně bude třeba provést strukturální změny, které poměr příjmů a výdajů státu dostanou do rovnováhy.
Jak se píše v analýze Ministerstva financí, bude třeba vyřešit „řadu tlaků“ na veřejné finance, jako je „stárnutí populace, klimatické změny, bezpečnost a obranu nebo rostoucí náklady na dluhovou službu“. Jak autoři dokumentu zdůrazňují, musí tato a budoucí vlády „stanovit výstavbu nových jaderných zdrojů jako prioritu a provádět strukturální reformy“.
Materiál pak zcela opomíjí další zásadní neznámé: Koncem dekády mají vstoupit na trh malé modulární reaktory, které podle dnešních předpokladů mohou vycházet na jednotku instalovaného výkonu výrazně levněji než velké bloky poptávané v probíhajícím tendru. Malé bloky budou zřejmě lépe zapadat do vznikající decentralizované energetiky s velkým podílem obnovitelných zdrojů. A na výstavbě by se mohl podílet i soukromý kapitál, jak se k tomu schyluje třeba v Polsku.
Pokud se tyto naděje naplní, může to bourat plány na stavbu velkých bloků. Ostatně třeba energetický expert Jaroslav Míl tvrdí, že se do budoucího českého energetického systému víc jak jeden nový velký blok v Dukovanech v žádném případě nehodí.
Ministerstvo financí pak při posuzování udržitelnosti dvoubilionové jaderné investice zcela opomíjí, že Česká republika má i jiné potřeby. Budeme muset stavět paroplynové elektrárny na zálohování obnovitelných zdrojů a investovat do elektrických sítí, ale i plynovodů a ropovodů. Jak řekl nedávno pro SZ Byznys ministr průmyslu Jozef Síkela, stavba plynovodu STORK 2 nebo posílení ropovodu TAL je otázkou energetické bezpečnosti.
Pak je tu nutná dopravní infrastruktura, dálnice a vysokorychlostní železnice, které slibuje ministr dopravy Martin Kupka dokončit během deseti let. Náklady mají šplhat rovněž ke dvěma bilionům korun. I když Kupka počítá s podílem soukromého kapitálu, i tady se pro státní kasu rýsuje obrovská zátěž.
Pro vládu bude těžké stanovit, které investice upřednostnit. V rychle se měnící energetice dnes nemá smysl upínat se ke stavbě čtyř velkých bloků, které Česko zaplatí s vypětím sil. Je třeba rozpracovávat i další varianty, sledovat vývoj, držet kontakt se světem a nezavírat předčasně dveře alternativním řešením. Ale to samozřejmě není jen na Ministerstvu financí.
Zajímají vás změny na trhu s kryptoměnami nebo potíže stavebních firem? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
