Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Tykačova nabídka, která se má pohybovat kolem dvou miliard korun, už prošla v čínském byznysově-politickém prostředí prvním kolem schvalování a není vyloučené, že celý obchod se podaří dotáhnout v následujících týdnech.
Kromě úspěšného jednání šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka v Číně může hrát do karet Tykačovi i fakt, že je pro Číňany známým investorem. Tři roky vlastnil napůl s čínskou státní energetickou skupinou China Huaneng a Guangong Energy firmu InterGen, ale spolupráce loni skončila kvůli rozdílnému pohledu na obchodní strategii prodejem britských aktiv a rozdělením těch australských. Navíc by Tykač měl být jediným zájemcem, s kým Číňané o prodeji Slavie jednají, takže nemá konkurenty.
Pavel Tykač je výraznou osobností novodobé éry českého kapitalismu. V devadesátých letech minulého století coby dravec na kapitálovém trhu rozjel se skupinou Motoinvest akci „Drobní akcionáři, plačte“, kdy provedl úspěšný pokus o nepřátelské převzetí několika investičních fondů a následně ovládl tehdejší Agrobanku. Ta ovšem v roce 1998 skončila v nucené správě České národní banky.
Tykač byl později stíhán kvůli podezření z vytunelování CS Fondů, ze kterých se v letech 1996 až 1997 vyvedl majetek za 1,2 miliardy korun. V roce 2015 bylo vůči němu stíhání zastaveno, protože chyběly důkazy, že by tento čin spáchal.
Po éře Motoinvestu přišel Tykačův comeback v roce 2006, kdy koupil podíl v Mostecké uhelné. Tu v roce 2010 ovládl a hlavní sférou jeho byznysu se stala energetika. Dnes patří Pavel Tykač mezi nejbohatší Čechy a energetická skupina Sev.en se v žebříčku nejhodnotnějších firem pod kontrolou českých vlastníků umístila na sedmém místě.
V poslední době se Tykač více vrací do veřejného prostoru, kde ze svého pohledu poukazuje na úskalí Green Dealu, který má dopad na jeho byznysové aktivity. Je na tom tedy podobně jako jiný energetický miliardář Daniel Křetínský, majitel fotbalové Sparty Praha. Přestože si oba uvědomují, že fosilní byznys jednou skončí, stále v něm vidí velké byznysové příležitosti a daří se jim.
Motivace pro koupi fotbalové Slavie má určitě i další rozměr kromě toho, že si to jako její fanoušek může dovolit. Fotbal je spolu s hokejem český národní sport a fotbalový stadion je dobrým místem pro rozvíjení a utužování vztahů s politiky i byznysmeny jak na domácí, tak i zahraniční scéně.
O tom ví své již zmiňovaný Daniel Křetínský. Pavel Tykač jistě chápe, že fotbal může být i dobrým byznysem, a úspěšný rozvoj fotbalové Slavie mu tak může pomoci nechávat svou pověst z „devadesátek“ více a více v zapomnění.
Prodejem Slavie může odstartovat i období stahování čínských investorů z českého trhu, a je proto dobré si připomenout, co tu vlastně mají.
S koncem Miloše Zemana na Pražském hradě přišli Číňané o svého největšího zastánce, i když jejich investice nikdy nedosáhly Zemanem slibovaných 230 miliard korun, ale jde řádově o nižší desítky miliard.
Nejvíc jich sem za Zemanovy éry přiteklo od společnosti CEFC, jejíž zakladatel a Zemanův poradce Jie Ťien-ming byl v roce 2018 v Číně obviněn z podvodů a firma zkrachovala. Aby nebyla z čínského tažení Českem ostuda, převzala tuzemské majetky čínská státní společnost CITIC.
Kromě úspěšné investice do Slavie mají Číňané podíl v J&T Finance Group ve výši 9,9 procenta. Přestože se ještě před svým krachem snažila CEFC svůj podíl navýšit až na polovinu, narazila na Českou národní banku. Ta po zamítnutí žádosti dala Číňanům najevo, ať už to znovu nezkouší.
Čínský CITIC má také těsně podpoloviční podíl v letecké společnosti Smart Wings, o který má teď mít zájem izraelská společnost Israir Airlines. Po zkrachovalé CEFC převzal CITIC i zhruba sedmimiliardovou investici do kancelářské budovy Florentinum.
Podíl mají rovněž v cestovní agentuře Invia, vlastní strojírenskou společnost Žďas, pražské luxusní hotely Mandarin Oriental a Le Palais a pivovarskou skupinu Lobkowicz. Investice do byznysových aktivit Jaromíra Soukupa ukončil čínský CITIC již před dvěma lety.
S odchodem prezidenta Zemana se tak už Číňané nemohou dívat na Česko jako na zemi, kde mají nadstandardní politické vztahy. A proto také budou u svých dosavadních investic mnohem pragmatičtěji vyhodnocovat, jestli pro ně stále dávají ekonomický smysl.
Zajímají vás triky internetových podvodníků, státní podpora pro firmy nebo úspěchy vodíkových startupů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
