Cash Only: Co způsobuje odpor k modernizaci českého státu

Socialistická éra v nás zanechala velký rozpor mezi naším soukromým světem a světem veřejným. Jiné věci se říkaly v soukromí, a jinak se mluvilo na veřejnosti. Minulý režim v nás vypěstoval obrovskou nedůvěru k věcem veřejným, jejichž správa byla diktována ideologií a prospěchářstvím.

Světonázor, který ve velkém sdílí generace čtyřicátníků, padesátníků a výš se zakládá na nedůvěře k politikům, ke státní správě. Ve společnosti převládá pocit, že nám „diktují“, co máme dělat, a v horším případě nás okrádají.

Koncept politiky jako služby veřejnosti a státních úřadů jako služby občanům v Česku dosud nevznikl.

Podle mezinárodního srovnání to přitom vypadá, že je to typicky český fenomén. Fenomén, který může úzce souviset s českým pesimismem. Češi totiž patřili k nejpesimističtějším spotřebitelům v Evropě i v době dluhové krize, kdy se kvůli tomu v letech 2012/2013 propadla ekonomika, a znovu propadli pesimismu i v postpandemické éře vysoké inflace a česká ekonomika znovu stagnuje.

Má to dalekosáhlé důsledky. V současné době se debatuje o tom, jak Česko posunout a jak transformovat ekonomiku, abychom znovu nastoupili cestu ekonomického růstu a prosperity.

Vládne obrovská nejistota ohledně budoucnosti. Firmy i domácnosti spoří, místo aby své peníze investovaly do budoucích projektů. Rozhořčenost byznysmenů i občanů se přitom nejčastěji obrací k veřejné správě a státu. Komunikace s úřady je složitá a byrokracie je obrovská.

Ve státní správě převládá formalistický přístup, kdy je doslovný výklad předpisů a zákonů preferován před hledáním efektivních řešení. Úřední mašinerie se tím jen monstrózně nafukuje. Občané mají pocit, že se na úřadě nedá nic rychle vyřešit a firmy požadavky úřadů vnímají šikanózně.

Digitalizace je odsouzena k neúspěchu nejen samotnou neschopností ji zavést, protože úřady nemají kvalitní IT odborníky, kteří by dokázali nový systém navrhnout, a jsou tudíž v moci IT firem, ale stejně tak neochotou úředníků a zaměstnanců státní správy jakkoli se digitalizaci přizpůsobit. Mezi úředníky panuje k digitalizaci odpor podle hesla: Každá změna je k horšímu.

Kvalita institucí přitom má na hospodářský růst velký vliv, jak ukázali letos ocenění nobelisté za ekonomické vědy – Daron Acemoglu, Simon Johnson a James Robinson (viz box).

Česká ekonomika v posledních třiceti letech patří mezi ty nejotevřenější. Je silně integrována do mezinárodního obchodu, zejména v rámci Evropské unie, a zahraniční obchod tvoří významnou část jejího HDP. V poslední době vidíme množství příkladů, jak se tuzemští byznysmeni nebojí expandovat na vyspělejší trhy.

Češi však současně, a paradoxně, patří ke konzervativním náturám. Neradi se stěhují z místa na místo, neradi mění práci a v relativně malé míře odjíždějí pracovat do zahraničí, což bylo patrné hlavně po vstupu Česka do Evropské unie v roce 2004. Zatímco Poláci odjížděli ve statisícových vlnách pracovat do Velké Británie, z Česka vyrážely na zkušenou maximálně desetitisíce lidí.

Ostatně za současným boomem Polska jsou možná tyto masy emigrantů, kteří se postupně vraceli domů se zkušenostmi, znalostmi a lepší angličtinou.

Možná i díky konzervativní povaze obyvatel Česka se za posledních pětatřicet let nepodařilo veřejné instituce přetvořit tak, aby občanům poskytovaly moderní zákaznický servis, který nabízí soukromé firmy (internetové obchody či třeba bankovní identita, která usnadnila komunikaci s úřady).

Iniciativy, jak zlepšit a vzdělávat úředníky státní a veřejné správy, přitom existují. Transformace na digitální stát ale bude – se světlými výjimkami jako změna vlastnického práva na katastrálním úřadu – ještě trvat.