Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Bezmála rok je základní úroková sazba na sedmi procentech. V důsledku toho skutečně došlo k ochlazení ekonomické aktivity i spotřeby domácností, k čemuž pomáhá i politika podpory kurzu koruny na silnějších hodnotách. Po krátkém období mělké recese se však ekonomika vrátila k růstu a jsou zcela zjevné silné mzdové tlaky v důsledku stále přehřátého trhu práce a vysoké inflace.
Zveřejněný vyšší odhad celoroční inflace pak rozhodně nepovede k tomu, že by se do přemýšlení manažerů firem i jednotlivých domácností vrátila víra, že se Česko vyšší inflace v dohledné době zbaví.
Pozitivní je, že představitelé centrální banky zesílili svou protiinflační rétoriku a v bankovní radě výrazně posílily i hlasy prosazující další zvýšení úrokových sazeb. Pravděpodobnost dalšího zvýšení úrokových sazeb je tedy výrazně vyšší než v předchozích měsících a jak uvedl guvernér Michl, nemusí se naplnit očekávání trhů, že sazby již dosáhly svého vrcholu.
Českou ekonomiku tak bezesporu čeká období, kdy úrokové sazby budou muset zůstat na vyšších úrovních delší dobu, než kdyby centrální banka přitvrdila měnovou politiku dříve.
Guvernér má pravdu, že pro další vývoj je důležitá i rozpočtová odpovědnost vlády, ale od centrální banky by bylo dost alibistické svalovat další inflační vývoj jen na vládu. Centrální banka má svůj hlavní cíl, kterým je cenová stabilita, přímo v zákoně, a nikde v něm nenajdete zmínku o tom, že by měla ve svém rozhodování vyčkávat či dokonce spoléhat na směřování fiskální politiky vlády.
Je samozřejmě žádoucí, aby v této době vláda a centrální banka postupovaly stejným směrem, tedy aby fiskální politika začala být restriktivnější. K tomu je třeba začít snižovat deficit státního rozpočtu, na čem vláda pracuje a chystá se brzy představit kroky na straně příjmů i výdajů. Státní rozpočet skončil v dubnu s rekordním deficitem 200 miliard korun a jak uvedl kolega Petr Holub, rozhodně za to nemůže tolik diskutovaný růst penzí.
Při vytváření konsolidačního balíčku by vláda rozhodně měla více hledat na straně úspor než na straně zvyšování daní. Určitě není od věci vrátit zpět některé daňové úlevy, jako například nižší spotřební daň na naftu, nebo zvýšit spotřební daň u zahřívaného tabáku. Ale pro zvyšování daňové zátěže firem či obyvatel se argumenty hledají obtížně. Příjmy státního rozpočtu vzrostly v dubnu meziročně o 11,4 procenta a byly tak vyšší o 54 miliard. Příjmy z daně z příjmu fyzických osob vzrostly meziročně o téměř 29 procent a z příjmu právnických osob o 21 procent.
Vláda by tak rozhodně měla víc šetřit a škrtat než plošně zvyšovat daně. Dobré je se v tomto směru vrátit i ke zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, jehož prezident Miloslav Kala s ohledem na provedenou analýzu uvedl, že česká ekonomika plíživě přešla z tržní na dotační a že stát rozdává miliardy, aniž by pořádně věděl proč.
Dobrý nápad měl v tomto směru jeden úspěšný byznysmen, když mi napsal, že by stát mohl příjemce státních dotací zdanit dvojnásobně než ty, kteří dotace nečerpají. Myslím, že by to ani nemuselo být dvojnásobně, a rychle by se touto metodou ušetřily desítky miliard. Řada firem totiž dotace čerpá jako příjemné přilepšení k něčemu, co by velmi často kvůli svému růstu či zvýšení konkurenceschopnosti udělaly tak jako tak i bez státní dotace. Efektivita takových dotací je pak ze strany státu skutečně nulová.
Jenže v tomto ohledu čeká na vládu úkol nejtěžší a ukáže se, jak je současná koalice odolná vůči tlakům jednotlivých lobbistických skupin. A že to může být v Česku mnohem obtížnější než jinde, potvrzuje i aktuální zpráva prestižního britského týdeníku The Economist o indexu klientského kapitalismu. Tento index porovnává, jak se na hrubém domácím produktu jednotlivých zemí nejvíc podílí klientelistický kapitalismus, respektive kde miliardáři nejvíc těží ze svých dobrých vztahů se státem. České republice patří v tomto „prestižním“ žebříčku druhé místo za Ruskem a v první pětici jsou dále Malajsie, Singapur a Mexiko.
Tak uvidíme, jak to vláda se skutečnými smysluplnými úsporami myslí vážně.
