Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Příčiny této situace dobře ilustruje příběh pražských investorů, kteří se snaží prorazit s novátorským způsobem vytápění měst.
Štefan Kráľ a Boris Božuk jsou rodáci ze Slovenska. Božuk strávil část života ve Vídni, Kráľ v Praze, podnikají u nás i v cizině. V Praze spoluvlastní dva historické domy na smíchovském nábřeží. Bydlí tu a sídlí tu jejich firmy. Včetně loni založené Smíchovské teplárenské. Při přípravě rekonstrukce jednoho z domů se totiž zanořili nečekaně hluboko právě do teplárenství.
Na počátku byl nápad vytápět památkově chráněný dům u vody tepelným čerpadlem využívajícím energetický potenciál Vltavy. Podobnou energetiku má Národní divadlo i další pražské budovy. Investoři ale usoudili, že efektivnější bude řešit najednou víc domů. Prostě komunitní teplárna.
„Začali jsme studovat výrobu tepla, objeli spoustu tepláren v zahraničí,“ líčí Kráľ. Nakonec se dopracovali k originálnímu řešení. Nevymysleli žádný technologický průlom, zato nápaditě spojují známé prvky. Počítají s tepelnými čerpadly, která by vyráběla z vltavské říční energie teplo i chlad ve větším měřítku.
Velká čerpadla mívají technologie v energocentrech zabírajících místo v budovách. Smíchovská teplárenská je ale chce umístit ve speciálně k tomu účelu vyrobeném plavidle. Podobně velkém, jaká u pražských náplavek nesou hospody, bary, divadelní scény nebo galerie.
„Komunitní ponton“ ComPon o rozměrech 71 × 10,5 metru chtějí zakotvit u smíchovské náplavky za botelem Admirál. Navázala by na něj podzemní síť trubek, rozvádějící do okolních budov v zimě teplo, v létě chlad a teplo pro ohřev vody. Smíchov podobně jako většina levobřežní Prahy nemá centrální systém, domy se vytápějí vlastními kotelnami, většinou plynovými. Fosilní zdroje by mohla nahradit čistší i efektivnější technologie.
„Jeden ComPon by byl schopen zásobovat energiemi 200 až 300 domů ve tříkilometrovém pásu mezi mostem Legií a Železničním mostem,“ říká Kráľ. Náklady včetně sítí firma spočetla na 1,5 až dva miliony eur (37 až 50 milionů korun). Cenu tepla i chladu z ComPonu odhaduje kolem 800 korun za gigajoule (GJ). Což je při spodní hranici rozpětí, jež letos nabízejí různé městské teplárny. Za GJ tepla z plynu se platí často kolem 1100 korun, někde i víc. Cena dodávaného chladu začíná na 1500 Kč/GJ.
ComPon má ctít koncepci náplavek, jež slouží pro rekreaci. „Technologická část se skryje v podpalubí, horní paluba bude upravená jako veřejně přístupný prostor pro relaxaci, lze ji osázet zelení a využívat třeba pro umístění lodí jachtařských a veslařských klubů,“ popisuje Kráľ. Baterie čerpadel má mít výkon 10 až 12 megawattů. Navazující sítě slibují investoři budovat postupně, aby nerozkopali všechny ulice najednou. Komfort Smíchovanů prý neutrpí.
„Projekt máme připravený, komunikujeme se všemi dotčenými orgány. Zbývá nám získat poslední souhlas, pak bychom mohli zažádat o stavební povolení u Dopravního a energetického stavebního úřadu. Když to půjde hladce, mohli bychom připojit první domy před letošní topnou sezonou,“ tvrdí.
Už loni jeho firma kontaktovala majitele a SVJ z okolních domů. „K dnešnímu dni projevilo zájem o připojení přes 90 procent oslovených. Energií budeme zásobovat tisíce domácností, školy, úřady a komerční nemovitosti, historické i nové domy na Smíchově,“ plánuje Kráľ. „Pro nás je to zajímavé řešení, hlavně kvůli ekologii,“ potvrdil Karel Branda z developerské firmy Trigema, která na Smíchově buduje novou čtvrť se stovkami bytů. Tepelná čerpadla jsou nízkoemisní, což se propisuje do Průkazu energetické náročnosti budov a velkému developerovi s nimi roste ESG rating.
Městem ovládaná firma Pražská plynárenská podepsala se Smíchovskou teplárenskou memorandum o možné spolupráci. „Projekt může být zajímavý vzhledem k naší strategii v teplárenství,“ říká mluvčí Miroslav Vránek. Také energetici, například Martin Pacovský, exmanažer ČEZ a Pražské plynárenské, koncept chválí. „Zajímavá věc, podle mě přínosná,“ říká i šéf Teplárenského sdružení Martin Hájek.
Pacovský a Hájek ovšem varují, že budovat teplárenské sítě od nuly bývá komplikované a může se to prodražit. Investoři o návratnosti projektu nepochybují. Sami jsou připraveni do něj dát „nižší stovky milionů korun“, nabídku na financování mají od dvou velkých českých bank, ozývají se jim zájemci o kapitálový vstup. Záměr se podle nich dá financovat bez dotací, byť si zároveň požádali o podporu z Innovation Fundu, spravovaného Evropskou komisí. Získání dotace ale není podle Kráľe pro projekt podmínkou.
ComPon zapadá do strategie, kterou hlavní město razí. Praha se ve svém Klimatickém plánu zavázala ke snižování emisí, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů i ke snižování ztrát v distribučních sítích. Tepelná čerpadla blízko odběratelů se k tomu všemu nabízejí. ComPon ale může mít další bonusy.
Centrální rozvod chladu může nahradit domovní klimatizace, jejichž chladiče na střechách či ve vnitroblocích nelahodí oku ani uchu a spotřebují hodně elektřiny. Podle Kráľe by se mohly až o polovinu snížit náklady na chlazení a klimatizace by byla dostupná i pro domy, které ji ještě nemají. „Tzv. freecooling vodou z řek má prakticky každé větší město v severní Evropě,“ říká.
Navrhovanou soustavu lze navíc využít pro služby na udržování stability v elektroenergetických sítích. Velká tepelná čerpadla jsou pro dodávku tzv. „flexibility“ zvlášť vhodná. Nápad smíchovských byznysmenů přesně odpovídá proměně, jíž energetika prochází. Přesto není jisté, že se uskuteční. „Prosadit se ho povede horko-těžko,“ obává se Karel Branda z Trigemy.
Aby Smíchovská teplárenská mohla žádat o stavební povolení, musela oslovit celkem 11 dotčených orgánů státní správy a přes 50 státních, komunálních či soukromých účastníků řízení. Začala loni v prosinci, dnes má od většiny souhlas nebo potvrzení, že nenaruší jejich zájmy. Chybí poslední nezbytné razítko z majetkového odboru Magistrátu hlavního města Prahy. Kromě něj z více než 60 oslovených souhlas nevydal ještě městský Institut plánování a rozvoje (IPR), který může či nemusí využít práva na účast ve stavebním řízení.
Za správu majetku je v Praze zodpovědný radní Adam Zábranský (Piráti). Projekt se mu v zásadě líbí: „Má obrovský potenciál pro úsporu emisí, šetří náklady. Ale relativně velký ponton znamená komplikovaný zásah do náplavek,“ říká. Je podle něj sice fajn, že plavidlo zvětší veřejný prostor, „ale vytváří vizuální překážku, a navíc s ním není zkušenost“. Že má město bohatou zkušenost s početnou flotilou plavidel, kotvících u náplavek? „Ale ponton s energetikou zatím neexistuje,“ podotýká Zábranský.
„Projekt je fajn, ale děsím se dopadů na dopravu při budování teplárenské sítě. Potřebovali bychom od investora podrobný harmonogram prací na silnicích, abychom mohli ověřit koordinaci s ostatními dopravními stavbami v okolí, ten bohužel nemáme,“ přidává pochyby pirátský náměstek Zdeněk Hřib, zodpovědný za dopravu a komunikace. Kupodivu magistrátní odbor dopravy a komunikací, stejně jako odbor dopravy Prahy 5 a městské firmy Technická správa komunikací či Dopravní podnik se výkopů neděsí a se záměrem souhlasí.
Co náměstek Petr Hlaváček (STAN), který zodpovídá za územní a strategický rozvoj Prahy a do jehož gesce spadá IPR? „Koncept je dobrý, i město připravuje podobný projekt s tepelnými čerpadly, která budou využívat teplo z čistírny odpadních vod,“ říká. Plánovaná čerpadla o výkonu až 200 MW by mohla z Císařského ostrova vytápět třetinu Prahy. Přípravy běží už skoro čtyři roky a hotovo bude nejdříve koncem dekády. Podmínkou je ale zhruba pětimiliardová dotace z evropských fondů.
Proč tedy IPR, který pod Hlaváčka spadá, souhlas s menším smíchovským projektem zatím nedal? „Kolegové z IPR měli málo detailů, chtěli víc informací o estetické stránce a doporučují o tom ještě další debatu,“ říká náměstek. „Jde o ‚poměrně novou a neověřenou technologii‘,“ vysvětlil mi později obavy IPR jeho mluvčí Marek Vácha.
Záměr je prý nutno ještě prověřit a dopracovat problematické body „především s ohledem na veřejný prostor, stávající infrastrukturu, zeleň a ostatní aspekty“. A posoudit, jestli je v souladu s městskou teplárenskou strategií. Ta ale bude schválená nejdřív v půli roku. Její přípravu zastřešuje primátor Bohuslav Svoboda (ODS) a radní Jan Chabr (TOP 09). Co říkají na ComPon?
„Zatím není možné říct, jestli bude realizovatelný, probíhají analýzy,“ krčí rameny primátor. Chabr investory chválí za „zajímavý a inovativní přístup“. Hned ovšem dodává: „Držím jim palce, ale jsem zdrženlivý ohledně toho, jak rychle se podaří umístit rozvodnou soustavu. Musí se kopat do země…“ Smíchov podle něj ani není pro pilotní projekt vhodné místo: „Kdyby to umístili do Modřan nebo někam směrem na Kralupy, bylo by povolování jednodušší,“ soudí.
Ostatně i radní Zábranský řekl, že se ComPon nehodí do centra Prahy, „kde chodí lidi“. Potíž je, že zrovna v centru se pro něj nabízí využití, protože tam lidé také bydlí.
Dost častá je obava, že ComPon bude obtěžovat hlukem. To ale hlídá legislativa, hlukové limity stanoví nařízení vlády. Stacionární zdroje jako čerpadla smějí vydávat ve dne nejvýš 45, v noci 35 decibelů (hluk běžné lednice). Podle akustické studie, kterou pro Smíchovskou teplárenskou dělala firma AVT Group, je ovšem průměrná hladina akustického tlaku hluku z dopravy na nábřežích 75 decibelů ve dne, 65 v noci. Jen chladič městského kluziště, které bylo v zimě na nábřeží kousek od plánovaného stanoviště ComPonu, dával 83 decibelů. Řádově víc, než jak by se ozýval ComPon.
Další častou obavu, že tepelná čerpadla by ohřívala či znečišťovala vltavskou vodu, škodila říční flóře a fauně nebo jinak ničila řeku, prakticky vylučuje Povodí Vltavy, jeden z účastníků řízení, který Smíchovské teplárenské už vydal k umístění ComPonu souhlas.
Ale ani 60 razítek a důvěra v nový Dopravní a energetický stavební úřad, který povede stavební řízení, zřejmě není silnější než efekt označovaný zkratkou NIMBY – „stavte, ale ne na mém dvorku“.
Aby nedošlo k mýlce: Netvrdím, že ComPon je skvělé řešení, které Pražanům zcela jistě zlevní teplo i klimatizaci, zkrášlí město a nebude nikoho obtěžovat. Dopředu to nevím. Ale nedá se to vyloučit, dokud to někdo nezkusí.
Když provoz ComPonu překročí zákonné normy či stanovené podmínky, když budou jeho služby drahé a nenajdou zákazníky, komunitní teplárna zbankrotuje. Tohle riziko ale nesou investoři, kteří dávají v sázku své peníze a energii. Pokud však uspějí, mohli by odstartovat zajímavý inovativní byznys s pražskou stopou, třeba i v nadnárodním měřítku. Uvažují totiž o dodávce ComPonů ve velkém.
Ale samozřejmě bude bezpečnější je na vltavskou náplavku nepustit, na Smíchově dál topit plynem, chystat vzletné strategie a dotované projekty za miliardy. A hlavně, nepouštět se do žádných novot!
Zajímají vás ceny nemovitostí, zelená energetika nebo investiční tipy? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
