Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Každá krize může být pro někoho příležitost, jak s oblibou opakují investoři i manažeři firem. Ale příležitost to bývá především pro ty, kteří mají dostatek volných peněz, a těch mezi běžnou populací dramaticky rychle ubývá.
Zkusme se na příští rok podívat optikou dostupnosti bydlení, která patří v Česku k nejhorším v Evropě. Tento smutný primát je důsledkem strmého růstu cen bytů v předchozích letech, taženého extrémně levnými hypotékami a většinou společnosti podporovaným narativem, že důležitou životní kotvou je bydlení ve vlastním.
Proto dnes máme podíl vlastnického bydlení v Česku zhruba 80 procent, což nás v porovnání s Evropou řadí spíše na východ než do vyspělé západní Evropy. Nic proti vlastnickému bydlení, ale když už na něj drtivá většina společnosti nemá, měla by existovat dostupná alternativa v podobě bydlení v nájmu.
Sféra nájemního bydlení byla v Česku všemi vládami i většinou měst dlouhodobě opomíjená a nijak systematicky nerozvíjená. Nájemních bytů je nedostatek a kvůli zvýšené poptávce letí ceny nájmů rychle nahoru. Meziroční růst nájemného je podle dostupných dat 20 až 30 procent a lze celkem s jistotou očekávat, že to bude pokračovat i v příštím roce. U nájemních bytů se dnes děje totéž, co v předchozích letech u bytů vlastnických. Česko tak v příštím roce upevní svou pozici země s nejhůře dostupným bydlením.
Nájemních bytů bude přibývat, ale s ohledem na rostoucí poptávku jich nebude dost a ceny budou vysoké. Odborníci totiž očekávají, že s růstem cen nájemného se nájemní byty mohou stát cílem investorů. Vyšší nájmy mohou zvýšit atraktivitu investičních bytů i přes jejich vysokou cenu, a nájemné se tak stane hlavní motivací, kterou dosud u těchto investic byl očekávaný růst hodnoty bytu.
Hlavní problém u nájemního bydlení je však jinde. Mnozí majitelé se mnou jistě nebudou souhlasit, ale vztah majitel–nájemník je v Česku hodně nevyvážený. V lepší pozici mohou být nájemníci, kteří ještě mají historické smlouvy na dobu neurčitou, ale běžné nájemní smlouvy poskytují nájemníkovi proti případným rozmarům majitele ochranu takřka nulovou.
Standardem jsou nájemní smlouvy uzavírané pouze na rok, což dost limituje nájemníka v případě jakéhokoliv sporu s majitelem, pokud chce v pronajatém bytě bydlet dlouhodobě.
Samozřejmě existují zákony a vyhlášky tento vztah upravující, ale jak je pak možné, že meziročně rostou nájmy i o 30 procent, když podle platných pravidel nemůže nájemné v následujících třech letech od posledního zvýšení přesáhnout 20 procent? V uvolněných bytech mohou nájmy růst podle přání majitele, ale sám znám několik případů, kdy nájemník akceptoval zvýšení nájmu nad rámec platných pravidel.
Odpovědní státní činitelé by se měli problematice nájemního bydlení věnovat rozhodně více. A nikoliv jen pro vyšší ochranu nájemníků, kteří chtějí bydlet v nájmu dlouhodobě, ale i k posílení pozic majitelů proti nájemníkům, kteří své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplní. Na základě špatných zkušeností by pak někteří majitelé nemuseli nájemní smlouvy psát stylem, kterým z nájemníka předem dělají skoro zločince.
Není třeba opět vymýšlet nic nového. Stačí se podívat do zemí v západní Evropě, kde mají s tržním nájemním bydlením zkušenosti rozhodně větší než tady v Česku. Zkrátka musí být opravdová politická vůle prosadit změny, které zvýší dostupnost bydlení, a ne o nich jen roky žvanit.
Zajímají vás energetické úspory českých firem nebo otřesy na trhu s kryptoměnami? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
