Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Atomové elektrárny dnes v Evropě vyrábějí zhruba čtvrtinu veškeré elektřiny a téměř polovinu elektřiny čisté, nízkoemisní. Jejich význam v posledních letech klesal. Mezi lety 2006 až 2021 se produkce jaderné energie v EU snížila o pětinu, řada států se od jádra chystala zcela odejít. Jenomže v posledním roce se přístup k atomu otáčí.
Válka na Ukrajině a konflikt s Ruskem přinesly obavy o energetickou bezpečnost. Tím spíš, že spotřeba elektřiny bude stoupat spolu s růstem počtu elektromobilů a tepelných čerpadel, zaváděním čistých technologií v průmyslu a posilující digitalizací. A k tomu přibývá hlasů upozorňujících, že bez jádra svět nemá šanci splnit své dekarbonizační cíle.
Přesně to tvrdí i Mezinárodní energetická agentura IEA. Podle její letošní zprávy je pořád možné pomocí nových technologií dosáhnout cíle Pařížské dohody, tedy zabránit globálnímu oteplení nad 1,5 stupně Celsia. K tomu by ale svět musel do roku 2030 ztrojnásobit kapacitu obnovitelných zdrojů, o tři čtvrtiny srazit emise metanu v energetice a do roku 2050 více než zdvojnásobit globální jadernou kapacitu. Bude to chtít obří jaderné investice. A Evropa těžko může stát stranou.
Elektřinu v jaderkách dnes vyrábí 12 evropských států, ze seznamu letos vypadlo Německo. Evropský jaderný klub se ale jinak rozšiřuje. Belgie zrušila plány na jaderný útlum, podobně jako Nizozemí. Španělsko o takovém obratu vede politickou debatu. Švédsko, Francie či Polsko oznámily ambiciózní programy na rozvoj jádra. Evropské země nyní plánují podle asociace NuclearEurope víc než 15 nových reaktorů.
Mění se i politika. „Když jsem přišel v roce 2019 do Evropského parlamentu, dostal jsem se k jednání o zelené taxonomii. Tehdy bylo jádro brutálně diskriminované. Když jsem o něm chtěl mluvit, na jednáních na mě křičeli, že to slovo se vůbec nevyslovuje, aby nedráždilo protijaderné aktivisty. Jádro bylo zakázané slovo,“ líčí europoslanec Alexandr Vondra.
Po covidové krizi však i s jeho přičiněním vznikla poslanecká skupina, která prosazuje jadernou politiku. „Celkem se to daří. Nedosáhli jsme sice žádného velkého vítězství, ale jádro dnes už aspoň není diskriminované, i když není zvýhodňované jako zelená technologie,“ říká Vondra. Na zvýhodnění se ale pracuje.
Prvním vítězstvím jaderných zemí bylo zařazení jádra na seznam zelených technologií v takzvané taxonomii (klasifikaci, podle níž se řídí banky a investoři), byť s přísnými podmínkami. Teď se jedná o tom, aby se jádro dostalo na seznam technologií, které lze podporovat podle chystaného nařízení o čistém průmyslu (Net Zero Industry Act).
Dále, aby se v budoucnu řadil tzv. růžový vodík, vyráběný z přebytečné jaderné energie, za čistý, bezemisní. Umožnilo by to podporu investic do růžového vodíku, což je zatím možné jen v zemích, které z jádra pokrývají víc než polovinu své spotřeby elektřiny, tedy ve Francii a na Slovensku. Ve hře je také zařazení modulárních reaktorů mezi zelené, tudíž subvencí hodné inovativní technologie.
Rehabilitaci jádra v Evropě zřejmě pomůže i nedávný odchod ostře protijaderného místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, který měl na starosti klimatickou politiku. Tento týden byl novým eurokomisařem pro klima zvolen Woopke Hoegstra, který má k jádru údajně kladný postoj. A část Timmermansovy agendy přebírá Maroš Šefčovič, reprezentant jaderného Slovenska.
Jadernou alianci pod francouzským vedením vytvořily letos také jednotlivé členské státy, dnes je v ní 14 členů včetně Česka. Hlavním cílem klubu je zrovnoprávnění jádra s obnovitelnými zdroji v přístupu k veřejné podpoře.
V květnu se ministři jaderných zemí na zasedání v Paříži shodli, že by se kapacita evropských reaktorů mohla do roku 2050 zvednout o třetinu, což by odpovídalo zprovoznění 30 až 45 nových reaktorů. To ovšem znamená povolit pro jádro mnohem větší veřejnou podporu, než jaká je možná nyní. Tedy přepracovat subvenční programy tak, aby byly vstřícné k technologii, jejíž jméno se podle Vondry nesmělo v europarlamentu před čtyřmi lety vyslovit.
Francie s dalšími jadernými státy teď bojuje o to, aby podporu jádra – například pomocí dlouhodobých kontraktů s garantovanou cenou (takzvaných rozdílových kontraktů) – zahrnula projednávaná reforma evropského elektroenergetického trhu.
Pro Česko je to všechno důležitý pohyb. Země připravuje stavbu zatím jednoho velkého reaktoru v Dukovanech, vládní i opoziční politici se ale čím dál víc přiklánějí k plánu postavit rovnou čtyři velké bloky a k nim větší počet malých modulárních reaktorů, které by mohly pomoci při dekarbonizaci teplárenství.
Jak řekla tento týden na konferenci Jádro manažerka ČEZ Silvana Jirotková, jen česká energetická jednička má hotový plán na výstavbu 9 až 12 modulárních reaktorů o výkonu 3000 megawatt do roku 2045. První by se měl spustit v Temelíně v roce 2032. Přesnější jadernou strategii Česka pro příští roky má vytyčit nová Státní energetická koncepce, jejíž návrh slibuje vláda schválit ještě letos.
„Pro Česko ale není ani tak zásadní, o výstavbě kolika nových bloků si rozhodneme. Klíčová věc je najít reálný model financování,“ řekl na zmíněné konferenci Jádro zástupce vrchního ředitele Ministerstva průmyslu Tomáš Ehler, pod něhož spadá jaderná problematika.
Nejdůležitějším krokem pro Česko je teď notifikace investorského modelu pro stavbu velkého bloku v Dukovanech, který má být financován pomocí státní půjčky. Zároveň si ale země musí splnit i čistě domácí úkoly: Česká energetika potřebuje nejen jádro, ale i další investice do stavby plynových elektráren, zálohujících nepravidelně vyrábějící obnovitelné zdroje (nebo vyřešit podporu stávajících uhelných zdrojů, jejich provoz se přestane vyplácet už ve druhé půli této dekády).
Dále je třeba stavět a posilovat sítě, což rozšíří možnost dovážet k nám levnou obnovitelnou elektřinu z jihu a severu Evropy. A také investovat do obnovitelných zdrojů a akumulačních technologií, které umožní co nejvíc využít domácí potenciál větru a slunce.
Při tomhle obřím úkolu nejde zdaleka jen o peníze, ale hlavně o změnu v povolovacích řízeních a o rychlé odbourávání byrokratických bariér. Příprava stavby prvního reaktoru v Dukovanech už nabrala zpoždění kvůli protestům ekologických aktivistů. Skluz se prý zatím pořád dá dohnat, rozhodně to ale pro rozvoj české energetiky – jaderné i nejaderné – nesignalizuje nic dobrého.
Zajímají vás dopady vysokých cen elektřiny, plány potravinářů nebo krach trhu s NFT tokeny? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
