Článek
Pokud vás ukázka zaujala, přihlaste se k odběru newsletteru.
Odpojování Evropy od ruského plynu tento týden začalo bohužel v režii Vladimira Putina, nikoliv Evropanů. Ve středu ráno přestal Gazprom dodávat Polsku a Bulharsku, které odmítly akceptovat požadované platby v rublech přes Gazprombanku.
Je to jasná výhrůžka pro ostatní „nepřátelské“ západní státy. Gazprom (podle zběhlého viceprezidenta Igora Volobujeva řízený nyní osobně Putinem), zvyšuje tlak na Evropskou unii a snaží se rozbít její jednotu. Do značné míry se mu to daří: podle agentury Bloomberg si už deset evropských států otevřelo u Gazprombanky Putinem požadované rublové účty a minimálně čtyři země už za plyn platí podle nových ruských regulí.
Jak se k tomu staví Česko? Premiér Petr Fiala (ODS) zatím drží vůči Kremlu jestřábí pozici, která mu pořád nese jistý politický kapitál. Rublové platby už dříve odmítl. Jenomže to pro český trh nic neznamená.
Jediná domácí firma, která má s Gazpromem přímý kontrakt na dovoz plynu, je ČEZ. Podle nových podmínek má poprvé platit až koncem května. Účet v Gazprombance otevřený nemá, situaci zatím sleduje. Jenomže ČEZ dováží jen pár procent české spotřeby, hlavně kvůli vlastní paroplynové elektrárně v Počeradech. Podstatnou část naší plynové poptávky kryje import německé firmy Uniper, od níž nakupují obchodníci zásobující Česko. Bude záležet na tom, jak se k Putinovu požadavku postaví Němci.
Zatím se Uniper chová pragmaticky. Otevřel si poslušně účet u Gazprombanky a zjevně se převodům na rubly bránit nebude. Na ruské podmínky už kývlo Maďarsko, plnit je hodlá italská Eni i rakouská OMV.
Povolnost jednotlivých států závisí na tom, jak jsou na ruském plynu závislé a jakou mají možnost náhrady. Polsko si nekompromisní postoj mohlo dovolit proto, že na snížení své závislosti na Rusku pracovalo řadu let. Minimálně od stavby rusko-německého plynovodu Nord Stream. Česko v těch letech spalo, pasivně spoléhalo na německá řešení. Proto dnes můžeme jen přihlížet, jak na Putinův tlak budou Němci reagovat. Případně můžeme moudře moralizovat.
Zatím to pro nás vypadá dobře, právě díky povolnosti Uniperu. Vyhráno není. Pokud se Putinovi nepodaří odstřižením Bulharska a Polska odradit Evropu od podpory Ukrajiny, bude vypínání kohoutů pokračovat. A evropská soudržnost bude pod čím dál větším tlakem.
Další vývoj je nejistý. Co ovšem jisté je, je další tlak na ceny plynu, a tím i na ceny elektřiny. Putin dokáže trhem snadno manipulovat. Hned ve středu ráno, po odstřižení Poláků a Bulharů, se ceny plynu zvedly o pětinu. Pak zamířily dolů, nebude ale problém vyhnat je zpátky dalším výhrůžným gestem.
Samotné vypnutí plynových kohoutů Němcům (a tím pádem i nám), je čím dál pravděpodobnější. I když, jak řekl ve středu ve Sněmovně premiér Fiala, k tomu zatím nejsou žádné konkrétní informace ani signály. Co by nás čekalo?
Během letní sezony, kdy spotřeba klesá, nemusí být okamžité následky brutální. Stát by ale musel okamžitě začít s plynem šetřit na zimu, takže by k omezování dodávek i tak došlo. Pokud bychom zůstali bez plynu v topné sezoně, dojde ke krizi nebývalých rozměrů. „Znamenalo by to vypnutí téměř veškerého průmyslu,“ říká viceprezident Svazu průmyslu Jan Rafaj. Stát by musel postupně omezit plyn všem kromě domácností a kritické infrastruktury.
Potíž je v tom, že Česko dodnes nemá dopady takového kroku zmapované. „Ani během covidové pandemie jsme nedokázali definovat, co musí zůstat v chodu při kritickém scénáři,“ připomíná Rafaj. Tak třeba potravinářství. Zatímco samotná výroba potravin je součástí kritické infrastruktury, která by bez plynu zůstat neměla ani v největší nouzi, obalový průmysl do ní už nepatří. Takže mlékárny by sice bez plynu nezůstaly, jogurty a mléko by se ale neměly v čem dostat do prodejen. A tak dál.
Rafaj upozorňuje, že nejsou známé ani následky krátkodobého omezení výroby. „Problém s čipy ukázal, jak výpadek na dlouhé měsíce rozkolísá celé dodavatelské řetězce. Následné vlny i po kratším omezení dodávek si nikdo neumí představit,“ řekl.
Podle premiérovy poradkyně a hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské by jednorázový šok po zastavení dodávek plynu srazil letošní HDP asi o 4 procenta, zvedl inflaci na 15 procent a o pětinu by klesla produkce elektřiny. Zároveň ale i Horská přiznává, že dlouhodobější rozsah škod pro takový případ se těžko predikuje.
Naše hlavní šance tak dnes spočívá v naději, že pro Rusko by konec plynového exportu do Evropy po chystaném konci dovozu ropy a uhlí znamenal větší problém než pro nás. Sázet se na to ale nedá, navíc má Putin pořád v ruce páky na cenu. Jak to shrnuje Rafaj: „Putin manipulacemi s cenou vědomě způsobuje neklid a napětí v Evropě. A když se evropská jednota drolí, má to snadnější.“
Rafaj přiznává, že ač „věčný optimista“, začíná být „velmi nervózní“. „Nejsme na tuto situaci vůbec připraveni,“ tvrdí. Obávám se, že má pravdu. Byť premiér Fiala ujišťuje veřejnost, že vláda má situaci pod kontrolou.
Byznysové scény se ovšem zmocňují čím dál větší obavy. Podnikatelé varují, že současná energetická drahota je teprve začátek, protože hlavní cenový náraz pocítíme i bez odstřižení plynových dodávek Putinem koncem letošního roku. Někteří manažeři se zoufale pokoušejí dostat různými cestami k vládním poradcům vlastní recepty na odvrácení dopadů krize, protože nevěří, že vláda má patřičné analýzy a scénáře.
Nedivím se jim. Ani nám v SZ Byznys se zatím nepodařilo získat od žádného z vládních resortů krizový plán pro případ odstřižení plynových dodávek a neznáme rozsah dopadů dalšího růstu ceny energií na průmysl. Neinformují o nich ani ostatní média. Ministři, premiér i jejich poradci zatím mluví téměř výhradně o kompenzacích drahých energií pro nízkopříjmové domácnosti. V obavě z dalšího růstu inflace se jim nechce do plošných opatření (byť i k nim už vláda opatrně přistupuje).
Naprostou mlhou zůstává zahaleno, jak chtějí vládní politici eliminovat dopad Putinových hrátek s plynem na průmysl. Ony totiž takové scénáře teprve začínají vznikat. Podle mých informací dostalo tento týden ministerstvo průmyslu za úkol zpracovat do příštího čtvrtka (!) desetibodový plán na vyřešení české závislosti na ruském plynu. „Je to totální psycho,“ postěžoval si jeden z ministerských úředníků, když mi potvrzoval pravdivost zákulisního drbu. Jak to tak vypadá, čeští politici nehodlají měnit zaběhnuté zvyklosti. Ať to za nás řeší Němci!
Zajímá vás exkluzivní průzkum úsporných plánů českých domácností nebo překvapivý nákup pražských nemovitostí společností Microsoft? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
