Němci volají po kratší pracovní době, přidávají se i české firmy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už podruhé letos stávkovali pracovníci německého železničního dopravce Deutsche Bahn. Kromě zvýšení mezd a příspěvku na pokrytí inflace apelují také na snížení počtu pracovních hodin. Namísto současných 38 hodin chtějí pracovat jen 35 hodin týdně, uvedl web iRozhlas.

V reakci na šestidenní stávku, která přinesla ztrátu v přepočtu asi 2,5 miliardy korun denně, zatím vedení slíbilo snížení pracovní doby na 37 hodin týdně. Nižší počet odpracovaných hodin by se ale samozřejmě zaměstnancům odrazil ve mzdách.

Model zkráceného pracovního týdne Německo „odkoukalo“ například od Francouzů. Možnost 35hodinového úvazku, tedy sedm hodin denně pět dní v týdnu, tam vznikla už v roce 2000. Tam nyní okolo 10 tisíc Francouzů zkouší pracovat standardní počet hodin jen ve čtyřech dnech.

Čtyřdenní pracovní týden může mít několik podob a počet odpracovaných hodin se může pohybovat v rozmezí přibližně 32 až 40 hodin týdně. Aby zaměstnanci splnili standardních 40 hodin práce týdně, pracují čtyři dny v týdnu 10 hodin denně. Některé podniky však zavádí 32 hodin týdně, aby udržely 8hodinovou pracovní dobu. Přičemž ve většině případech zachovávají stejnou výši mzdy jako při pětidenní verzi pracovního týdne.

A němečtí železničáři nejsou jediní, kdo v zemi volají po změně. Řada německých firem dostala loni příležitost se přihlásit do půlročního zkušebního projektu, ve kterém by zkusila pracovat jen čtyři dny v týdnu, uvedla například loni agentura ČTK.

Například v Británii byla většina firem, která se účastnila podobného zkušebního projektu organizace 4 Day Week Global, se čtyřdenním pracovním týdnem natolik spokojená, že systém zavedla dlouhodobě.

A podobně je na tom Island, kde systém funguje už řadu let. Po několikaletém testovacím období se model uchytil a ve velkém funguje dodnes. Podle informací iniciativy 4 Day Week ho využívá 90 procent zaměstnanců.

Podobné pokusy a studie však někteří odborníci nepovažují za spolehlivé ukazatele efektivity. „Většinou se jedná o krátkodobé pokusy, kdy lidé vědí, že je jejich produktivita měřena. Z tohoto důvodu se lidé po dobu pokusů více snaží a jejich produktivita skutečně roste,“ vysvětluje hlavní ekonom společnosti BH Securities Štěpán Křeček.

„Problém však spočívá v tom, že prvotní nadšení po delší době opadne a produktivita klesne. To však již mnohé pokusy nedokážou zachytit, protože trvají jen omezenou dobu,“ dodává.

Model zkráceného pracovního týdne v minulých letech zavedly i některé české firmy. A ačkoliv si změnu chválily, podle některých ekonomů na plošné změny není Česko ještě připravené.

„V zemích, jako je Česká republika, kde firmy mají problémy s hledáním zaměstnanců na neobsazené pracovní pozice, by zkrácení pracovní doby vedlo k výrazným ekonomickým ztrátám,“ uvedl Křeček.

„Aktuálně není obsazeno zhruba 272 tisíc pracovních míst. Kdyby došlo ke zkrácení pracovní doby, počet neobsazených pracovních míst by pravděpodobně narostl. V důsledku toho by se snížil celkový produkt, který by byla schopna vyprodukovat česká ekonomika,“ doplnil.

Podobně to vidí i hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. „Na plošný čtyřdenní pracovní týden, nařízený direktivně shora všem, zkrátka nemáme, což však nevylučuje jeho individuální zavádění, pokud se pro to daná firma svobodně dle vlastního uvážení rozhodne,“ uvedl.

Že otázka zkráceného pracovního týdne u nás není aktuální, potvrdila i Českomoravská konfederace odborových svazů.

„V probíhajících expertních tripartitních jednáních o možných změnách zákoníku vedoucích k větší flexibilitě pracovněprávních vztahů se tato otázka nediskutovala,“ sdělil pro SZ Byznys místopředseda odborů Vít Samek.

„Zaměstnavatelé se tomu brání s poukazem na chybějící zaměstnance na trhu práce. Dnes by jim z tohoto důvodu vyhovovalo spíše prodloužení pracovní doby. Nedonutí-li je ke kratší pracovní době konkurence, která by je touto cestou připravovala o kmenové zaměstnance, pak s ní souhlasit nebudou,“ dodal.

Podle ekonoma Křečka je však debata relevantní v zemích s vysokou mírou nezaměstnanosti. Ta například v Německu nyní činí 5,8 procenta. „Kdyby totiž zaměstnanci pracovali kratší dobu, bylo by jich potřeba více, což by vedlo k poklesu nezaměstnanosti,“ vysvětlil.

„Na druhou stranu lze očekávat, že by zaměstnanci dostávali menší výplaty. Mnozí by to řešili tím, že by si našli druhé zaměstnání, takže celková míra nezaměstnanosti by zřejmě klesala méně, než si zastánci zkrácení pracovní doby myslí. Firmy by nadále najímaly schopné zaměstnance, kteří by neměli problém s nalézáním druhého zaměstnání. Naopak špatně kvalifikovaní lidé by nadále měli problém se svým uplatněním,“ uzavřel ekonom.