Vládce ostravských hutí Sandžív Gupta. Vizionář, nebo hazardér?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Majitel hutí Liberty Ostrava Sandžív Gupta se rád staví do role vizionáře, jehož ocelárny od Česka přes Velkou Británii po Austrálii směřují k produkci bezemisní „zelené oceli“. Guptovo impérium však současně čelí vážným finančním problémům. A to nejen v Ostravě, kde jeho Nová Huť neboli Liberty Ostrava bojuje o přežití. Kdo vlastně je Sandžív Gupta?

Gupta vyrůstal v podnikatelské rodině v Indii. Ještě jako teenager se přesunul na studia do Velké Británie. Následně na dva roky přesídlil do Turecka prodávat jízdní kola pro firmu svého otce, pak se však vrátil na Britské ostrovy.

Právě ve Velké Británii začal Gupta podnikat. Psal se rok 1992, Gupta ještě neměl ani dostudováno a již založil firmu Liberty House. Nejdříve obchodoval s komoditami, například s cukrem a rýží. A také s ocelí, tedy hutním produktem, který posléze Guptu nejvíce proslavil.

Průmyslnická éra Sandžíva Gupty začala v roce 2013. Před jedenácti lety koupil od indického koncernu Tata Steel ocelárnu ve Walesu. Protože to byl zastaralý provoz a ocelářství zažívalo jednu ze svých pravidelných krizí, nemusel Gupta sáhnout nijak hluboko do peněženky.

Ve stejné době se však objevily první pochybnosti o tom, jak je vlastně Guptův byznys financovaný a nakolik si může dovolit převzít velké podniky typu oceláren. List Financial Times již v roce 2013 upozornil na výsledky Guptových firem, které nebyly nijak ohromující.

„Asi nejdůležitějším faktem je, že průmysl nebyl vertikální. Plánujeme vertikální integraci – výrobu oceli, pásové oceli a poté výrobu produktů pro automobilky a další zákazníky na opačném konci řetězce. To nám umožní volně dýchat,“ odpověděl Gupta v roce 2016 na otázku deníku The Independent, proč investuje do oboru, z něhož všichni utíkají.

Model z Walesu roku 2013, tedy převzetí oceláren v problémech za dobrou cenu, zopakoval Gupta v dalších letech ještě mnohokrát. Liberty se tak stala jednou z největších ocelářských skupin v Evropě.

Ve Velké Británii a následně i v dalších zemích si díky této strategii na čas vysloužil uznání coby zachránce pracovních míst v těžkém průmyslu. Zároveň Gupta na vrcholu své slávy kolem roku 2019 vytyčil ambiciózní strategický cíl. Jeho ocelářská skupina má být do roku 2030 uhlíkově neutrální a vyrábět ocel bez využití fosilních paliv.

Stejně tak se s byznysmenem jako červená nit táhly pochybnosti o jeho financování a tocích peněz v holdingu. To je ostatně něco, co trvá dosud a bytostně se to týká i ostravské huti.

Když byl Guptův holding na vrcholu slávy, tedy zhruba před pěti lety, převzal od konkurenčního koncernu ArcelorMittal Novou Huť v Ostravě, nyní nesoucí oficiální název Liberty Ostrava.

Při akvizici Nové Huti byl Gupta jako jediný ochotný jít do rizika a koupit podnik bez energetického provozu. Sice proklamoval, že elektrárnu v areálu Liberty za rok dokoupí, ale to se nakonec nestalo. To se během současné finanční krize oceláren ukázalo jako významná chyba. Právě konflikt hutí a dodavatele energií Tameh Czech, který ovládá energetickou výrobu v areálu Liberty, je určujícím prvkem aktuální obtížné situace.

Krátce po převzetí ostravského závodu podepsal Gupta memorandum pro podporu ocelářství s tehdejším ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem (ANO). Stalo se to paradoxně těsně poté, co nový majitel Nové Huti oznámil plán na snížení výroby o pětinu.

„S panem Guptou jsem jednal osobně, byl jsem s ním navíc v průběžném spojení stran vývoje v Liberty. Je pravda, že to bylo v době, kdy firma měla vysoké zisky a Gupta plánoval řadu investic. Měl jsem v té době navíc v dozorčí radě Liberty svého náměstka MPO. V mnohém jsme se s Guptou neshodli, řešili jsme řadu nepříjemných věcí, například jejich snahu vyvádění emisních povolenek, ale nakonec jsme se vždy dohodli a uhájili jsme zájmy státu,“ vzpomíná nyní na jednání s Guptou Havlíček.

„Je to tvrdý partner, ale pokud víte, co chcete, a podle toho jednáte, dá se najít kompromis. V době, kdy jsem podnikal, tak jsem často obchodoval s Indy, a jejich taktika je vždy podobná. Hrají zpočátku tvrdě, ale pak ustupují. To platí i v případě Gupty,“ dodal někdejší ministr průmyslu a obchodu.

Vrcholný moment zažily Guptovy akviziční ambice v roce 2020. Zatímco covidová pandemie řádila, dal Gupta nabídku na převzetí churavějícího německého koncernu ThyssenKrupp. S pokusem o převzetí německých oceláren nakonec neuspěl. Symbolicky právě v té době nastal v byznysu Sandžíva Gupty zlom.

Osudným se Guptovi stalo přátelství s australským finančníkem Lexem Greensillem. Jeho skupina Greensill Capital se stala dvorní financující institucí Guptova holdingu a obráceně GFG Alliance byla hlavním klientem Greensill Capital. Gupta si od Greensillu napůjčoval kolem pěti miliard dolarů.

Pro Guptu, který napříč různými zeměmi umí šikovně využívat nejrůznější formy veřejné podpory, mělo navíc spojenectví s Greensillem ještě jeden význam. Greensill si totiž v letech 2018 až 2021 platil jako lobbistu bývalého britského premiéra Davida Camerona.

Když se Cameron v listopadu 2023 stal britským ministrem zahraničí, musel čelit nepříjemným otázkám ohledně svých schůzek právě s Guptou. Ten totiž najednou nejen ve Velké Británii musel místo pověsti zachránce starých fabrik řešit vyšetřování kvůli neprůhledným finančním transakcím.

Jedním z hlavních důvodů byl vztah Sandžíva Gupty se zmíněným finančníkem Greensillem. Skupina Greensill Capital totiž na jaře 2021 zkrachovala a spousta investorů kvůli tomu přišla dohromady o miliardy dolarů. Kvůli pochybnostem o finančních tocích v holdingu si vysloužil vyšetřování kvůli podezřením z podvodu a praní špinavých peněz hned v několika evropských zemích. To samé se týká i Guptovy GFG Alliance. Vyšetřování dosud nebylo ukončeno.

Guptův holding odmítl, že by se dopustil čehokoliv špatného. Výsledkem úzkých vazeb na Greensill ale bylo, že od pádu této finanční společnosti začal mít vážné problémy i byznys Sandžíva Gupty. K tomu se navíc přidružily vliv vysokých cen energií a nepříznivá situace na trhu s ocelí.

V roce 2021, kdy v Evropě řádila covidová pandemie, ale stejně tak se začaly hroutit pilíře Guptova byznysu, se průmyslník odstěhoval do Dubaje ve Spojených arabských emirátech. Ve Velké Británii se od té doby podle dostupných informací objevoval jen sporadicky. Například když si to vynutilo vyšetřování. V Česku byl před letoškem naposledy v roce 2022.

Situace se však mezitím stala kritickou a Gupta se musel začít angažovat osobně. Když hrozilo, že Liberty Ostrava přijde o ochranu před věřiteli, přijel opakovaně do České republiky, aby hrozbu zažehnal. Nakonec byl skutečně úspěšný.

Stejně tak se v dubnu objevil v Praze, aby na svou žádost jednal s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou (STAN) a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS). A to v době, kdy se na Ministerstvu životního prostředí řeší, jestli ostravská huť dostane jako každý rok bezplatné emisní povolenky za miliardy korun.

Tato schůzka však žádný viditelný výsledek nepřinesla. Ministři po jednání s Guptou neskrývali rozčarování.

„Domnívám se, že ostravská huť je nad síly současného majitele. Vystřídala se tam řada strategií, které asi neměly úplně reálný základ. A tím, jak aktuální majitel do své skupiny přibíral další a další hutě, tak nesoustředil síly tam, kde mohl skutečně pomoci,“ řekl v lednu v rozhovoru pro SZ Byznys prezident Svazu průmyslu ČR Jan Rafaj.

Zda Gupta najde dostatek sil a peněz na záchranu svých podniků nejen v Česku, ukáže teprve čas. Jisté je, že přežití jeho firem je pro něj v současnosti úkolem číslo jedna. Správce Greensill Capital v dubnu uvedl, že Guptova GFG Alliance dluží Greensillu stále 587 milionů dolarů.