Příběh česko-slovenského kapitalismu. Patrik Tkáč slaví 50 let

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Patrik Tkáč zbohatl v 90. letech během privatizace, kdy spolu s Ivanem Jakabovičem založili skupinu J&T a úspěšně ovládli některé privatizační fondy.

Kapitál na transakce mu tehdy pomáhal obstarávat jeho otec Jozef Tkáč, který pracoval za socialismu ve Státní bance československé a po rozdělení federace řídil státní Investiční a rozvojovou banku (IRB).

Když se privatizační možnosti na Slovensku vyčerpaly, přesunul se Patrik Tkáč po roce 2000 do Česka, kde podobně jako další ambiciózní byznysmeni z PPF či Penta Investments začal vystupovat v tendrech na nákup pohledávek z konsolidační agentury. Přes ně bylo tehdy možné ovládnout řadu podniků, které pořád vlastnily cenná aktiva včetně pozemků.

„Privatizací bych nazval období, kdy se jedna koruna kupovala za padesát haléřů. Dnes se platí tržní cena,“ prohlásil v roce 2004 Tkáč v rozhovoru pro Mladou frontu. Příležitosti tehdy už „neležely na ulici“, ale bylo třeba je aktivně vyhledávat. Tkáčovou devízou byla schopnost navazovat kvalitní kontakty. „Dovolím si tvrdit, že jsme středem z hlediska důležitých lidí, důležitých vztahů a důležitých ekonomických seskupení. Dostane se k nám prakticky všechno, co je jen trošku složité a vyžaduje si osobní přístup,“ dodal.

Středobodem podnikání skupiny J&T už tehdy byla J&T Banka, kterou začali budovat v roce 1998. Vznikla na základě Podnikatelské banky, jež skončila v nucené správě a pod vedením Tkáčova otce Jozefa se přeměnila v banku zaměřenou na zámožnější klientelu. Současně J&T pronikala do dalších oborů, zejména do realit, hoteliérství a cestovního ruchu či médií.

Unikátní pro Tkáče bylo, že kolem sebe dokázal shromáždit talentované manažery, kteří postupně utvořili „rodinu J&T“. Na rozdíl od ostatních finančních skupin, které se v Česku a na Slovensku zformovaly, brzy pochopil, že pro navazování důvěry a rychlejší rozvoj majetku je třeba klíčovým lidem dávat reálné podíly v akvírovaných firmách.

Je to i příběh nejúspěšnějšího odchovance rodiny J&T, jímž je Daniel Křetínský. Z analytika se velmi brzy stal partnerem a v roce 2009 při formování Energetického a průmyslového holdingu (EPH) získal dvacetiprocentní podíl. V nově vytvořené entitě vlastnila J&T čtyřicet procent a za šest miliard korun čtyřicet procent koupila PPF Group Petra Kellnera. Byla to doba po velké recesi ve Spojených státech, kdy začínala dluhová krize v Evropě, a nikdo tehdy nevěděl, jak dlouhá bude stagnace.

„Jednali jsme preventivně a díkybohu za to partnerství a za to, že nás všechny donutilo zorganizovat kolem EPH strukturu. Tehdy nám došlo, že toto je cesta, jak vyrobit větší přidanou hodnotu, protože tato institucionalizace otevřela možnost čerpání laciných západních peněz. To byl základ velkého úspěchu, což velice rychle pochopili ostatní, jako Radek Vítek nebo pan Komárek,“ komentoval krok Tkáč v rozhovoru pro Forbes na podzim minulého roku.

Byla to však i doba intenzivních vztahů s politiky, která vyvrcholila tzv. toskánskou aférou, tedy neformálním setkáním vrcholových politiků s podnikateli a lobbisty v toskánském letovisku Monte Argentario. Slavné akce se účastnil šéf ODS a expremiér Mirek Topolánek či generální ředitel energetické společnosti ČEZ Martin Roman.

V J&T dokázali vazeb významně využít. Základem majetku EPH byly podle Tkáče prostředky, které vydělali na transakcích s akciemi ČEZ, a také obchody s polostátní firmou. Jednalo se o sérii „výměn“ majetku, v jejichž rámci se přeprodávala aktiva mezi ČEZ, J&T a EPH. Týkaly se například německého dolu Mibrag, Elektráren Opatovice, Pražské teplárenské či mělnické elektrárny Energotrans. Bylo to přesuny majetku v hodnotě výrazně přesahující deset miliard korun.

Známá je i úzká spolupráce skupiny J&T s Radovanem Vítkem a jeho CPI Property Group, kdy významně pomáhala při ovládnutí nemovitostní skupiny Orco, která má aktuálně soudní dohru o 13 miliard korun mezi Vítkem a jeho bývalými partnery Markem Čmejlou a Jiřím Divišem.

Tkáč i rodina J&T byli vždy hlavně správci peněz a bankéři, kteří se starali o peníze klientů a hledali příležitosti, kam by mohli klienti investovat. J&T Bank je významnou privátní bankou v Česku. Mimochodem její velkou zásluhou je, že dala základ kultivovanému trhu dluhopisových emisí, jimiž financuje řadu projektů z private equity části.

Do nejužší rodiny dnes kromě rodin Tkáčů a Jakabovičů patří například Peter Korbačka, Martin Fedor či Tomáš Martinec. Dnes má J&T dvě hlavní části. Jedna je J&T Finance Group, která zastřešuje všechny bankovní aktivity včetně J&T Bank. Tu vlastní Patrikův otec Jozef Tkáč (45,05 procenta) a Ivan Jakabovič (45,05 procenta). Zbylých 9,9 procenta patří společnosti Rainbow Wisdom Investments Limited, jejímž stoprocentním vlastníkem je čínský státní konglomerát CITIC Group Corporation.

Druhá část je pak J&T Private Equity, kde jsou sdružené všechny peníze, které se rodinám podařilo vydělat za 29 let v byznysech, které nesouvisely přímo s bankovnictvím. „Spravujeme jedenáct miliard eur našich a našich klientů. Z toho klienti tvoří zhruba 4,5 miliardy,“ uvedl ve zmíněném rozhovoru pro Forbes Patrik Tkáč.

Jednoznačně neúspěšnějším členem „rodiny“ je zmíněný Daniel Křetínský, který ovládá skupinu EPH, kde je Patrik Tkáč menšinovým akcionářem. EPH investuje kromě energetiky do veřejně obchodovaných firem v zahraničí a dávno přesáhla hranice Česka či Slovenska. Je to evropská skupina, která má v Tkáčově portfoliu zdaleka největší hodnotu.

Příští rok to bude od vzniku skupiny J&T třicet let. Tkáč patří k nejbohatším byznysmenům v československém prostoru. „Postupoval tvrdě, ale vždy dodržel slovo a nikoho nepodvedl. Na trhu má dobrou pověst,“ komentoval Tkáče jeden z jeho partnerů, který si nepřál být jmenován.

Skupina dál financuje projekty a aktivity bližší i vzdálenější „rodiny“, z nichž většina se nachází v Česku a na Slovensku. To je i její největší devízou. „(Zahraniční společnosti, pozn. red.) tady peníze reinvestují, jen pokud je to nejracionálnější postup. Naopak my máme přirozený kód reinvestovat doma a jsme připraveni vynakládat peníze i v případech, kdy je to racionálně velmi sporné. Jsme prostě loajální slovenský a český kapitál,“ říká Tkáč.

Původem slovenský byznysmen dnes tráví hodně času na svých vinicích na Slovensku a ve francouzském Saint-Émilion. Stejně jako tuzemská ekonomika je mnohem vyzrálejší a ve fázi, kdy přemýšlí, jak udržet nabytý majetek pro sebe, svou rodinu i své klienty, a rovněž kde se budou formovat budoucí zisky.