Podpora českého byznysu na Ukrajině. Stát předvádí katastrofální výkon

Ruská invaze na Ukrajině není jen mocenský projekt, ale je veden i v ekonomickém zájmu.

„Rusko je benzínka maskovaná za stát. Snaží se navyšovat svou tržní sílu vůči ostatnímu zbytku světa a pak nás vydírat přes sílu svých dodávek v plynu, ropě nebo pšenici. Tu teď také Ukrajině sebrala,“ říká Petr Krogman, majitel zemědělského podniku Agromino, který hospodaří na Ukrajině, a také předseda Ukrajinsko-české obchodní komory.

Sklízíte aktuálně ve svých podnicích na Ukrajině?

Sklízíme a jsme tak na deseti procentech ozimů. Jařiny, ty se začnou sklízet později.

Třetina vašich polí se rozkládá na východu země v okolí Charkova. Ruští vojáci vám to tam rozkrádají, jak jste se vyjádřil v minulosti. Hledáte např. vy sám investora, který by vám pomohl přežít toto těžké období ruské invaze?

Ne, pokud se nebude situace nějak diametrálně dál zhoršovat, tak toto ustojíme. Investora opravdu nepotřebujeme.

Znamená to tedy, že vaše firmy budou ziskové i v téhle těžké době?

Ne, bude to spíš okolo nuly, nebo lehká ztráta, protože v současnosti ty logistické náklady jsou na takové úrovni, že vymazaly růst cen komodit. Komodity jsou sice dneska za dvojnásobek, například kukuřice, pšenice, ale my polovičku z toho zaplatíme za dopravu. To, co dřív stálo čtyřicet dolarů za tunu, dneska stojí sto šedesát.

Takže nepřenášíte přepravní náklady na zákazníka?

V zásadě to přenesené v ceně je, protože Ukrajina – dokud mohla produkovat levně a vozit to po moři – tak po celém světě byly ceny komodit nízké.

Jakmile ten obrazně nejlevnější supermarket - Ukrajina zavřel, tak v tom okamžiku všichni ostatní zvýšili ceny a Ukrajina se umí dostat na světový trh jenom po souši. A to jsou ty drahé přepravní náklady. A proto zůstane cena potravin vysoká tak dlouho, dokud bude Ukrajina zavřená, okupovaná. (Po natočení rozhovoru Rusko v pátek podepsalo s Ukrajinou dohodu, zprostředkovanou OSN a Tureckem, která má umožnit vývoz ukrajinského obilí z černomořských přístavů, pozn. red.)

Předpokládám, že v podnikání máte i úvěry, ať už investiční nebo provozní. Jak to teď funguje na Ukrajině? Splácíte normálně, nebo existuje například nějaké částečné moratorium?

Úvěry standardně splácíme, dokonce je i čerpáme, a to od začátku války zhruba deset milionů euro.

Ukrajinské banky fungují, a dokonce ty soukromé fungují lépe než státní. Takže s těmi se dá spolupracovat. Probíhá standardní čerpání, splácení. Ta ekonomika v té svobodné části Ukrajiny opravdu pokračuje dál skoro jako dříve.

Mimochodem, jednu tamní banku nedávno koupili dva čeští podnikatelé Tomáš Fiala s Ivanem Svítkem, který pracoval dřív pro Home Credit. Máte s nimi kontakt?

Potkal jsem se s nimi jednou, dvakrát. Takže znám je, fandím jim a věřím, že se i u nich ta situace zlepší. A přesto že banku (Unex Bank, pozn. red.) koupili, myslím, že na podzim před válkou, a teď to nevypadá jako dobrá investice, tak věřím, že nakonec na tom vydělají. Že jim ta banka bude fungovat dobře, protože Ukrajina má všechny předpoklady pro to, aby to byla prosperující země nakonec.

Které to jsou to předpoklady?

Ukrajinci jsou hrozně pracovití. Ukrajinský národ je hrozně bojeschopný, a proto říkám, že tohle by potřebovala Evropa a ta bojeschopnost u nás není úplně nejvyšší. Ani v Německu, ani v Rakousku.

Takže Ukrajina je ten národ, který by uměl dalších padesát let bránit Evropu. Třetí věc, Ukrajina je v digitalizaci daleko dál než Česko. Každý Ukrajinec má dneska v jedné aplikaci pas, řidičák, může v ní zaplatit daně, může požádat o podporu v nezaměstnanosti, má tam očkování. V jedné aplikaci, která se jmenuje Dija má perfektní servis od státu. Těším se, až bude i tady v Česku.

To zní skoro ideálně, ale když mluvím s některými podnikateli, kteří tam působili nebo působí, pořád říkají, že problémů je na Ukrajině spousta. Státní správa nefunguje, jak by měla, korupce pořád ještě funguje, takže obecná úroveň nebude lepší než v Česku?

Vždycky se musí posuzovat, jestli mluví podnikatel, který má s Ukrajinou zkušenosti před rokem 2014. Od roku 2014, kdy se Ukrajina odpojila od ruského korupčního světa, udělala obrovský krok dopředu.

Já jsem na Ukrajině nemusel nikdy dát žádný úplatek. Co se týče soudního systému, ještě třeba v roce 2016 se nám stalo, že jsme prohráli nespravedlivě na místní úrovni nějaký soud nějakým špatným rozhodnutím, což se stává někdy i v Česku. Ale odvolali jsme se a v Kyjevě je spravedlnost. Prostě u těch vyšších soudů už pracuji mladí soudci a fungují úplně jinak.

Takže Ukrajina se od roku 2014 diametrálně mění. A dotáhla Česko z velké části v platech. To za chvíli pocítíme v tom, že sem bude přicházet méně té nekvalifikované síly. Protože i ty ukrajinské platy už jsou dneska ne na čtvrtině, ale na polovině české úrovně.

S tím, že Ukrajina udělala velký pokrok od toho rolu 2014/15, souhlasí určitě i byznysmen Libor Winkler, který má připravené konkrétní investiční projekty, s nimiž by chtěl na Ukrajině vbrzku začít. Jsou to bioplynové stanice a investuje i do rychle rostoucích dřevin, které sám pěstuje. Jaké byznysové příležitosti vidíte teď na Ukrajině vy?

Příležitosti jsou tam úplně všude. Ono je jednodušší vyjmenovat, kde nejsou. Zrovna RSJ pana Winkera, je členem naší Ukrajinsko-české obchodní komory, takže víme o jejich projektech kotelen. Fandím jim, a když budu jmenovat z dalších našich členů, je tam Ravak, který na Ukrajině zaměstnává dvě stě lidí, má tam fabriku.

Přichází tam teď Zetor a Tatra už tam je díky jejich armádě uzpůsobeným vozidlům. Firma ICE ze Žďáru, která dělá 3D tisk z betonu, ať už pro armádu nebo prostě levná obydlí. Firma Batist, tam chce postavit továrnu na zdravotnický materiál, protože Ukrajina ho musí z velké části dovážet.

Firma Enkom tam dělá zhruba 800 milionů korun obrat také v energetice. To bude jedna z firem, která bude nyní zachraňovat vybombardovaná města a sídliště, protože se blíží zima a je otázka, jak to všechno vytopit.

Stihnou to?

Moc ne. Bude se to řešit přesunem obyvatelstva nebo individuálním vytápěním. To budou tlakové láhve s malým plynovým ohřívačem. Bude to smutné, ale nějak to zvládnou.

Spoléhají se firmy spíš na státní zakázky, nebo investují tam, kde bude poptávka v soukromém sektoru od běžných spotřebitelů nebo od firem?

Ty firmy, které jsem vyjmenoval, na nic nečekají. Přesně jdou po tom, co už je k dispozici. Umí prostě prodat svoje výrobky, ať už soukromému sektoru nebo municipalitám, městům.

Já moc nefandím firmám, které se založenýma rukama čekají, až někdo vymyslí dotační programy, až někdo najde financování pro ty dotační programy. Až je někdo dovede za ručičku a vše jim zařídí a oni by pak tedy tam něco udělali. Takhle to nefunguje. To už bude pozdě.

Firmy, s kterými mluvíte, investují vlastní kapitál a předpokládám, že jsou ochotny akceptovat riziko, které tam rozhodně pořád zůstává?

Jsou. Já to vidím i na sobě. Máme tam 800 lidí, platíme platy, produkujeme, pěstujeme pšenici, sklízíme. A je to o tom, že nakupujeme vstupy, prodáváme, vytváříme okolo sebe aktivitu, vytváříme okolo sebe prostě pozitivní prostředí. To Ukrajina potřebuje. Aby fungovala, žila. Aby lidé chodili do práce, platili daně. Jedině tak ta ekonomika bude silná už teď a udrží se a vyhraje válku.

Vy – když to přeženu – nemáte jinou šanci, protože na Ukrajině podnikání už máte. Ale firmy, které se rozhodují, že na Ukrajinu vstoupí, ale přece jenom riziko mohou vnímat?

Trošku by pomohla i role státu těm, kteří nemají žádnou zkušenost a potřebují nějaké garance nebo částečné financování. Těm by měla pomáhat Česká exportní banka, nebo EGAP, tyto státní instituce. Bohužel ten výkon, co předvádí, je katastrofální.

Teď jsme měli jednání na Ministerstvu průmyslu a obchodu, kde se jejich vedení vyjádřilo, že stejně jako s Ruskem od začátku války přerušili styky i s Ukrajinou. To je skandál. Prostě to, co má stát dělat, tak to nedělá.

Já jsem se o tom bavil v pondělí večer s panem ministrem Jozefem Síkelou a potěšilo mě, že souhlasil, že toto je potřeba změnit. A Ministerstvo průmyslu už snad dokonce připravuje přesun těchto dvou institucí do své gesce od Ministerstva financí.

Tyto dvě instituce, EGAP a Českou exportní banku, by ostatně bylo potřeba sloučit, tak jako je to v jiných státech, např. na Slovensku, protože u nás potřebuje podnikatel projít dva procesy. Chce úvěr od České exportní banky, ale pak stejně to musí zase další sadu dokumentů dokládat EGAPu, takže je to nesmyslný systém. Tyto dvě instituce se mají sjednotit a udělat z nich jednu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu nedávno založilo tzv. byznys klub, vidíte smysl v takových platformách?

Vidím. Tady stát pomáhá stavět nějaký rámec, rozšířit informace, propojit podnikatele. To je dobrá práce. Bohužel pak člověk vidí, jak nefunguje EGAP, jak nefunguje Česká exportní banka. Prostě je potřeba to rozlišovat. Ve státní správě jsou šikovní pracovití lidé a pak na druhé straně jsou lidé, kteří se jen vezou, kteří jsou nám tam k ničemu a bohužel moc nefungují.

Vy jste spoluzaložil Ukrajinsko-českou obchodní komoru, kterou teď vedete. Jaký je její hlavní cíl?

Propojovat podnikatele. Ukázat, že je možné na Ukrajině fungovat. Dostat informace nejenom k českým podnikatelům, ale i k těm ukrajinským, kteří přicházejí do Česka.

Protože je potřeba Ukrajinu co nejvíc propojit s trhem Evropské unie. Ve zboží, ve službách. Ukrajinci toho dokážou hodně vyrobit, Ukrajinci se dokážou uživit, ale potřebují mít kde vůbec prodat své služby. A to jediné okno, které zbylo, je přes hranici EU. Protože okolo mají Bělorusko, Rusko a Černé moře zablokované. A potřebují se dostat do světa se svou produkcí.

Které firmy máte na mysli, že by mohly z Ukrajiny vyjít na západní trhy, kdyby jim to hranice umožňovala?

Ukrajina je velmi silná v IT. Opravdu po těch nepokojích v Bělorusku, které bohužel nedopadly dobře, tak přešlo ohromné množství „ajťáků“ do Kyjeva a ukrajinská vláda pro ně připravila podmínky. Takže jak jich je hodně v Pobaltí, tak jich je ještě více v Kyjevě. To je jedna oblast.

Ukrajina má také vyspělé strojírenství, Ukrajina má suroviny. Já to znám ze své zemědělské zkušenosti. Teď jsme v pondělí, v úterý překládali vlaky slunečnice a kukuřice ještě z loňské sklizně u Košic na překladišti. A tam dosud fungovala jenom doprava železné rudy.

Takže Ukrajina umí velmi vhodně doplnit strukturu Evropské unie, která není zas tak bohatá na suroviny. Ukrajina má železnou rudu, Ukrajina má plyn, Ukrajina má tolik plynu, že by to vystačilo nahradit ruské dodávky na třicet let.

V čem je problém, že ho netěží?

Všiml si toho Putin, a proto když se tato ložiska v roce 2012 či 2013 objevila, tak sebrali Ukrajině Krym a Doněck–Luhansk, kde jsou ložiska na pevnině, kromě těch v moři okolo Krymu.

Takže Rusko se tady snaží vést svůj obchodní projekt. Tak jak to krásně bylo již dříve řečeno. Rusko je benzínka maskovaná za stát. Takže se snaží navyšovat svou tržní sílu vůči ostatnímu zbytku světa a pak nás vydírat přes sílu svých dodávek v plynu, v ropě, nebo v pšenici. Tu teď také Ukrajině sebrala.

To je velká taktika, na kterou zatím západní svět, hlavně Evropa nedokázala odpovědět, protože plyn pořád odebíráme. Cítíte, že se věci od února či března, kdy jste začal vystupovat veřejně, angažovat se v ukrajinsko-českých vztazích, změnily? Jste optimista?

V tom obecném posunu, v té obecné informovanosti jsem optimista. I kvůli tomu to dělám. Já prostě nerad vystupuju v médiích, ale hned druhý den války, v pátek 25. února jsem pro Ukrajinu přestal odmítat rozhovory. A vidím, jak roste povědomí o této zemi.

Jak si víc a víc občanů Česka i podnikatelů uvědomuje , že Ukrajina už je moderní země. Že už je Ukrajina o kus dál. Když přiletíte do Kyjeva a jedete cestou z letiště do města, tak nepoznáte, jestli se blížíte k Mnichovu nebo k Praze.

Ano, jsou tam velké rozdíly mezi městem a vesnicí, větší než u nás. Ale ta města jsou moderní, za poslední tři roky postavili obrovské množství silnic. Prostě Ukrajina jde dopředu.

Dá se předpokládat, že v rámci poválečné obnovy budou na Ukrajinu proudit půjčky, nebo i peníze z mezinárodních organizací, jako je Světová banka a EU. V čem myslíte, že je ta výhoda pro české firmy?

Úvěry mezinárodních institucí nebo jednotlivých států šly na Ukrajinu v zásadě hodně od roku 2014. Poté první a druhé ruské válce. První a druhé agresi vůči Ukrajině. Dneska je to třetí agrese. Tehdy Mezinárodní měnový fond uvolnil Ukrajině obrovské prostředky, a zároveň si kladl podmínky, co se musí změnit ohledně legislativy, ohledně transparentnosti.

A tu Ukrajinci moc nesplňovali. Mezinárodní instituce měly velké výhrady.

To je dobře mít výhrady, pořád to tlačit dál. Plnili třeba 90 procent podmínek a dneska už musí všichni poslanci, všichni vedoucí činitelé, podávat majetková přiznání tak jak u nás. To všechno směřuje správným směrem.

A teď k České republice. Česko má šikovný silný průmysl. Pro Zetor je na Ukrajině výborný trh. Myslím, že uvažují, že by na Ukrajinu mohli přenést své technologické linky. Protože traktory těchto nižších výkonových tříd tam byly dovážené dosud z Běloruska. A ty najednou jsou pryč. A tohle je prostor pro značku, jako je třeba Zetor.

A obecně, Česko umí pomoc kooperovat s tím průmyslem, který je na Ukrajině.