Movití Češi zbohatli rychle. Vědí, že tak úspěšný příběh se nebude opakovat

Netradiční a zároveň únikovou alternativní investicí byla koupě ohromného pozemku na Novém Zélandu, kde investor chová včely a ovce. Dost prostředků investuje do infrastruktury na výrobu medu s vlastní značkou, který by rád dovážel do Evropy.

„Nebo jsme viděli zajímavou investici v Jižní Africe, kde investor dal peníze do chovu exotické zvěře, která se prodává do jiných privátních rezervací v regionu. Investor je vášnivým lovcem a má k regionu vztah, Jižní Afriku navštěvuje několikrát do roka,“ popsal v rozhovoru pro SZ Byznys zajímavé příklady alternativních investic Jan Prachař, partner rakouské privátní Bank Gutmann, která má kromě domovské země pobočky také v Česku a Maďarsku.

Kdo jsou vaši klienti v Česku?

Movité fyzické osoby nebo rodiny s majetkem větším než jeden milion eur (zhruba 25,5 milionu korun, pozn. red.). Většinou jsou to podnikatelé, partneři velkých advokátních kanceláří, manažeři velkých nadnárodních firem a specifickou skupinou jsou profesionální sportovci.

Banka se prvních 80 let soustředila na německy hovořící region, převážně Rakousko a Jižní Německo, teprve v posledních patnácti letech majoritní akcionář, který spravuje banku přes rodinnou nadaci, má velmi v oblibě region bývalého Rakouska-Uherska. V Budapešti vznikla pobočka před 15 lety, v Česku jsme oslavili deset let nedávno.

Nikdy jsme nechtěli konkurovat velkým univerzálním bankám, naše plány vždy hovořily o nižších stovkách klientů v Česku, které bychom rádi servisovali. Na těchto číslech po těch deseti letech už jsme.

Čím se vaši čeští klienti liší od těch zahraničních?

Největší rozdíl je, že relativně rychle zbohatli. Ať už formou restitucí, podnikáním nebo investováním do nemovitostí. Chybí tam tradice, kterou známe z vyspělých ekonomik, kdy se bohatství vytváří přes několik generací. Čeští klienti si uvědomují, že tak úspěšný příběh se nebude opakovat. Tomu odpovídají všechny aspekty správy majetku, ať už je to rizikový profil, relativní krátkodobost investičního horizontu.

Jak se jejich majetek za těch pár desítek let zvětšuje?

Počet bohatých tu dlouhodobě roste. Výjimkou je covidové období, kdy určité sektory stagnovaly, možná i zaniknou.

Chtěl bych ale zdůraznit, že banka je tu především od toho, aby udržela reálnou hodnotu majetku. Největší ziskovou páku by měl klient realizovat sám ve svém vlastním byznysu.

Jak na vaše podnikání zapůsobil covid?

Banky typu Gutmann fungují jako takový bezpečný přístav ve chvíli, kdy se na světě děje něco, co není v pořádku.

Takže jste zaznamenali větší příliv peněz? Nebo větší poptávku po ochraně majetku.

Oboje. Náš rizikový management není moc zaměřený na extrémně rizikové produkty, které by mohly zaznamenat skokové zhodnocení, ale i ztrátu.

Přesto určitě i vaši klienti poptávají alternativní investice. Jaké?

Alternativní investice začaly být pro naše klienty zajímavé během a po hypoteční krizi. Centrální banky aplikovaly extrémně expanzivní monetární politiku a tiskly ohromné množství peněz a my jsme se stále častěji potkávali s názorem investovat do něčeho, co je unikátní, není toho tolik a co je schopné udržet nebo zvýšit hodnotu volných peněz.

Alternativy jsou jeden ze základních kamenů správy majetku. Velmi důležité ale je, aby měl klient k té investici vztah. Není možné založit si sbírku meziválečných malířů, pokud nemáte ráda výtvarné umění. Stejné to může být s veterány, s filatelií, čímkoli jiným.

Napadne vás příklad opravdu neobvyklé alternativní investice?

Zmínil bych investici, která měla ještě jiný přesah. Měli jsme tu hypoteční krizi, dluhovou krizi v Evropě, řeckou krizi… v té době někteří bohatí lidé přestávali věřit, že se z toho Evropa dostane, a hledali alternativu – druhý domov, kde by s rodinou žili, kdyby v Evropě bylo hodně špatně.

Takovou alternativní investicí byla tedy například koupě ohromného pozemku na Novém Zélandu, kde dnes investor chová včely a ovce. Dost prostředků investuje do infrastruktury na výrobu medu s vlastní značkou, který by rád dovážel do Evropy.

Nebo jsme viděli zajímavou investici v Jižní Africe, kde investor dal peníze do chovu exotické zvěře, která se prodává do jiných privátních rezervací v regionu. Investor je vášnivým lovcem a má k regionu vztah, Jižní Afriku navštěvuje několikrát do roka.

Máte jistě zkušenosti i s mladšími klienty, kteří třeba přebírají rodinné firmy od svých rodičů. Jsou jiní?

Mají ambice dál spravovat majetek, možná jinak než otcové zakladatelé. Hlavní rozdíl je ve způsobu komunikace. Dříve vše fungovalo na osobní bázi, dnes banka nejvíc prostředků dává do digitalizace a IT infrastruktury.

Je také rozdíl v rizikovém profilu. Jsou odvážnější?

Jsou jiní. Daleko víc preferují nová či dlouhodobější řešení, jako jsou start-upy, private equity.

Co kryptoměny?

Máme pár klientů, kteří do nich investují, ale přicházejí s tím sami. Jako banka to aktivně nedoporučujeme.

Jaké Češi volí cesty rodinného nástupnictví?

To je dnes velké téma. Neexistuje univerzální řešení, každá rodina to vnímá jinak. Existuje celá škála řešení, ať už klasické dědické řízení, svěřenský fond nebo podobné zahraniční instituty, lichtenštejnská či rakouská nadace, dědění na prvního syna, jako to měla dřív šlechta, popřípadě odkázání majetku charitě.

Zdůraznil bych dvě věci: priorita je rodina. Stále častěji také vidíme obavy, jak se bude nakládat s majetkem zakladatele v daleké budoucnosti.

Co patří do náplně práce privátního bankéře kromě finančních operací? Mění se to v čase?

Mění. Dřív to byly pouze investice a finanční řešení. Dnes je do toho daleko víc zakomponována správa bohatství, což je možná důležitější. Věcí jako právní a daňové aspekty, mezigenerační převod kapitálu, definování fáze životního cyklu klienta. Také třeba změna lokace: existují průzkumy, že 30 procent velmi movitých osob za 15 let změní místo svého trvalého pobytu. Ať už z bezpečnostních důvodů, kvůli stabilnější jurisdikci.

To vše s klienty diskutujeme a řešíme a přicházíme minimálně s názorem. Jako banka nemáme ambici aktivně radit, ale otevřít dveře ke konkrétním specializovaným poradcům.