Křetínský nám špiní vodu. Ale kryje to „kartel ticha“, píší v Německu

Východoněmecký Frankfurt nad Odrou podepsal začátkem roku smlouvu s důlní firmou LEAG, podle které dostane pět milionů eur na rozvoj jedné z regionálních vodáren.

Podle německých novinářů má firma na oplátku slíbeno, že se město ani jeho vodohospodářský podnik nebudou nikde šířit o negativních dopadech těžby na zásobování pitnou vodou. Radní se také zavazují, že v budoucnu nebudou těžaře kvůli vodě nikde žalovat a domáhat se náhrady škod soudní cestou.

Utajovanou smlouvu se podařilo získat německé redakci Correctiv, která se specializuje na pracnější investigativní práci. Smlouvu líčí jako ukázku širšího problému v celé lužické pánvi, kde těžbu uhlí a provoz uhelných elektráren kontroluje Daniel Křetínský spolu se skupinou PPF. A kde je s vodou kvůli uhlí plno problémů.

Dobývání hnědého uhlí z povrchových lomů má obvykle za následek kontaminaci podzemních vod sloučeninami síry. Jde o látky, jejichž množství v pitné vodě je regulováno hygienickými normami s ohledem na lidské zdraví. V povodí Odry a Sprévy, kde se těží už po mnoho generací, jde o dlouhodobý problém. Část podzemních vod v Braniborsku je zatížena už do té míry, že ke zpracování na pitnou vodu není použitelná. Ve Frankfurtu nad Odrou letos v létě stoupla koncentrace síranů v upravené vodě až na maximální povolenou mez.

Kvůli dolování uhlí také klesá hladina spodních vod. To vše má za následek, že původní vodní zdroje, na kterých byly vodárny závislé, přestávají sloužit a je potřeba hledat nové. Příprava pitné vody je tím pádem složitější a nákladnější. „Vodárny mlčí, ale vlastně by měly bít na poplach,“ píše k vzniklé situaci Correctiv.

Frankfurt nad Odrou v roce 2019 podal žalobu na zemský báňský úřad za to, že vodu před těžbou dostatečně nechránil. Spor se dostal až před Evropský soudní dvůr, pro město se vyvíjel nadějně, ale krátce před vynesením rozsudku došlo k mimosoudnímu vyrovnání včetně již zmíněné pětimilionové platby. Podle redakce Correctiv podobné smlouvy potichu vznikly i jinde, jeden z informátorů média praxi líčí jako „kartel ticha“ fungující už čtvrt století.

Podle autorů textu může jít ale do budoucna o nebezpečnou past. Města sice teď dostanou finanční výpomoc, před veřejností ale dopady těžby tutlají a v případě zhoršení ztratí právní páky k obraně. „Příklad z Frankfurtu ukazuje systém: důlní činnost LEAG bude mít i nadále masivní dopad na to, jak bude v příštích desetiletích vypadat zásobování vodou. Aby firma mohla dál podnikat jakoby nic, kupuje si ticho regionu a politici po ní nic nepožadují,“ přibližuje svůj pohled na věc jedna z autorek textu Elena Kolb.

„Provozní věci z pozice jednoho z akcionářů nekomentujeme, je potřeba se ptát přímo v LEAG,“ odpověděl v reakci na článek mluvčí Křetínského holdingu EPH Daniel Častvaj.

LEAG původně reportérům neodpověděl nic, podobně jako většina oslovených měst a vodárenských podniků. Po zveřejnění textu firma vydala tiskovou zprávu, kde škodlivost síranů zpochybňuje a hlavně popírá, že smyslem ujednání ve Frankfurtu bylo někoho umlčet.

Smlouva měla podle společnosti prý jen odblokovat hrozbu letitého právního sporu, v jehož důsledku by nešlo pokračovat v napouštění jezer po vytěžených lomech a rekultivaci krajiny. Zaplavování totiž proměňuje někdejší uhelný revír na turisticky vyhledávanou oblast plnou vodních ploch, písčitých pláží a cyklostezek.

Podle textu Correctivu je ale daní za hezčí prostředí právě negativní dopad na pitnou vodu. Při napouštění se totiž vyplavují škodliviny z lomů do řek a vodárny pak musí budovat nové vrty, aby měly kontaminované říční zdroje čím ředit.