Jak vznikl Babišův fond Hartenberg? Svůj původ má v Africe

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V roce 2012 Andrej Babiš, tehdejší předseda hnutí ANO, uzavřel dohodu se slovenským mladíkem Jozefem Janovem. Babiš mu poskytl do správy své volné peníze, až pět miliard korun, které chtěl zhodnocovat každý rok zhruba o dvanáct procent.

Janov pro něho tedy založil firmu, ale nemohl pro ni dlouho najít vhodné jméno. V roce 2012 bylo obsazeno investičními firmami přes milion internetových domén. „Bylo strašně těžké něco nového vymyslet,“ vypráví dnes Janov.

„Den předtím, než jsem měl oznámit jméno, bez něhož bychom nemohli firmu založit, jsem si přehrával hezké momenty svého života, které by se daly použít. Vzpomněl jsem si na pobyt na vinici Hartenberg, kde jsme byli s manželkou před svatbou. Bylo to nádherných 17 dní života, cestovali jsme po Jihoafrické republice a asi pět nocí jsme strávili na vinařské usedlosti Hartenberg, kde byli velmi milí lidé, krásná příroda, skvělé víno, …,“ říká Janov.

Času už však moc nezbývalo. „Vybavilo se mi to přesně 31. prosince 2012 před půlnocí, kdy jsme se s rodinou vraceli od rodičů zpět do Prahy. Asi v půl jedné v noci jsem zastavil na benzince u Jihlavy, zkontroloval doménu a zjistil, že je volná. Okamžitě jsem si ji rezervoval,“ usmívá se dnes pětačtyřicetiletý manažer.

„S Andrejem Babišem jsme pak šli na oběd a na otázku ‚Už máš vymyšlené jméno?‘ jsem na stůl položil láhev limitované edice Hartenberg Shiraz ročník 2006.“ Shiraz je nejlepší víno rodinného vinařství založeného roku 1692, které se rozkládá v jednom z malebných údolí východně od Kapského Města.

Janovovi se nelze divit, že se mu na vinici líbilo. Po úzké cestě, kde návštěvník teď v létě, na jižní hemisféře je v prosinci léto, může vidět zelené vinice, zahlédnout čapí hnízda a na loukách pasoucí se kusy ušlechtilého hovězího dobytka, se přijíždí k malé usedlosti skryté mezi letitými stromy.

Hlavní postavou je tady Carl Schultz, který je na Hartenbergu vinařským mistrem třicátým rokem. „Víno nemá rádo změny,“ glosuje to s úsměvem. Nasedáme do jeho džípu a s námi dva chundelatí pejsci, kteří občas vyskakují, aby pronásledovali myši, a znovu naskakují zpátky. Po polní cestě míříme k nejvyššímu bodu vinice, odkud jsou vidět dva velké rezervoáry a vinařská usedlost uprostřed.

„Naše hlavní víno se jmenuje Gravel Hill. Je to odrůda Shiraz. Když jste přijížděli po hlavní silnici, viděli jste po pravé straně zeď z hnědých kamenů, a za ní ten štěrkový kopec (Gravel Hill). Všechny ty kameny pocházejí z vinice,“ popisuje Schultz.

Hartenberg, stejně jako mnoho dalších farem v kapské oblasti, byl poprvé obhospodařen na konci 17. století, konkrétně v roce 1692. „Tehdy jste dostali půdu, kterou jste si pak mohli po čase koupit, ale vždy jste potřebovali vodu. Vidíte ty velké stromy vlevo od nás. Pod nimi je sedm přírodních pramenů a nyní, o čtyři století později, z nich stále pro farmu bereme vodu. Dříve vytékaly až na povrch, ale nyní vodu už přes 100 let musíme čerpat,“ vypráví Schultz.

Shora vidíme nedaleko usedlosti černošské dělníky. Staví nový piknikový areál. Turisté a ochutnávky vína tvoří podstatnou část ekonomiky farmy a musí se tady o ně dobře starat jako svého času o budoucí manžele Janovovy. Návštěvníky především z Evropy tady naloží na přívěs traktoru a dělají prohlídky vinohradu. Na farmě je na co se dívat, potkat můžete dikobrazy, antilopy, africké norky či lišky kapské.

I Hartenberg se přidává k trendu udržitelného pěstování vína. V posledních letech ale jde ještě dál. „Už 13 let nepoužíváme žádné chemické prostředky na hubení plevele. Máme taky na farmě asi padesát kusů skotu. Ten, který vidíte tady dole, je anguský skot. Mají velmi chutné maso,“ říká Schultz, když pokračujeme po horizontu na druhou stranu údolí.

V celosvětovém měřítku se v posledních deseti letech prosazuje nová vinařská filozofie, tzv. regenerativní vinohradnictví. V případě Hartenbergu to znamená například hubení škůdců vosami, které nasadí na vinici, či hnojení trusem dobytka v zimních měsících.

Změnila se tím chuť vína, ptám se? „Rozhodně. Máme polovinu vinic obhospodařovanou konvenčním způsobem a polovinu regenerativním způsobem, a když je ochutnáte vedle sebe, neřekl byste, že jsou ze stejné vinice. Jsou úplně jiná,“ chlubí se vinař, který farmu spravuje pro podnikatelskou rodinu Mackenzie.

Divím se, že to lidé dřív nevěděli. „Zaprvé, část znalostí je úplně nová. Zadruhé, zemědělci jsou tady velmi konzervativní. A v neposlední řadě, na rozdíl od Evropy nemají žádné dotace. Ve Francii od chvíle přípravy půdy až po sklizeň hroznů vláda dotuje cca 40 procent celkových nákladů. Takže Francouzům nemůže nikdo konkurovat. A jsou to také ti nejagresivnější zemědělci. Když jsou nespokojení, nastane anarchie, vyjdou do ulic,“ zlobí se Schultz.

Během apartheidu nemohla Jihoafrická republika kvůli mezinárodním sankcím vyvážet, takže Hartenberg vstoupil na mezinárodní trh až v roce 1994. V té době už po světě obchodovaly svá vína Austrálie či Nový Zéland a JAR zůstala pozadu.

I proto je v Kapské oblasti ze stovek vinařství ziskových zhruba jen patnáct procent. Když je špatný rok, vinaři nedostanou kompenzace a ze ztrát se dostávají delší dobu. Hartenberg se proto snaží budovat mezinárodní značku a exportovat co nejvíc vín do Evropy. Dnes prodá v zahraničí zhruba třetinu z 500 tisíc lahví své produkce.

Některé z nich putují i do Česka. „Samozřejmě, všichni naši známí a obchodní partneři dostávají dodnes na Vánoce od naší firmy nějaký dobrý Shiraz z Hartenbergu,“ dodává Jozef Janov, se kterým jsme hovořili z Jihoafrické republiky telefonicky. V Hartenberg Capital (dnes Hartenberg Holding) pro Andreje Babiše za těch deset let vybudoval mimo jiné druhou největší síť klinik umělého oplodnění v Evropě, a přinesl průměrné roční zhodnocení kapitálu 17 procent.

Džípem už se blížíme zpátky k hlavnímu domu a restauraci. Carl Schultz mi po cestě uštípává lístky stromů rostoucích podél cesty, kde kvete spousta protejí, tedy jihoafrické národní květiny. Ochutnávám buchu, která krásně voní, divoké olivy či spekboom neboli portulakárii, kterou kuchaři kvůli její slané chuti přidávají do některých jídel.

Naposledy se pak zastavujeme u malé vinice, která byla vysázená teprve loni. Odrůda se jmenuje Pontac a je to jediná výsadba tohoto druhu v jižní Africe. Z Pontacu se vyráběla červená dezertní vína v 18. a 19. století, v době slavného Vin de Constance, které na svých zdejších vinicích dnes vyrábí český miliardář Zdeněk Bakala. Pak však odrůda vyhynula kvůli epidemii mšičky révokazu, která zdecimovala vinice po celé Evropě i tady v Jihoafrické republice.

„Trvalo mi 15 let, než jsem materiál znovu dovezl z Bordeaux, a loni jsme sklidili první úrodu. V kapských archivech jsme našli historické zápisy o vývozu 30 sudů červeného dezertního vína Pontac do Londýna už v roce 1777. Měl jsem příležitost ochutnat s kapskými vinaři ročník 1791, 1820 a 1840. Je to neuvěřitelné, krásné víno. Ročník 1791 je lepší než 1820. Je to jedno z nejúžasnějších vín, která jsem kdy ochutnal. Už nikdy nebudu mít takovou příležitost,“ vyznává se Schultz, který mimochodem několikrát navštívil i Prahu.

A nedá na ni dopustit. „Praha je nejkrásnější město. Zapomeňte na Paříž, zapomeňte na Benátky a jiná města. Je to nejkrásnější destinace. Kdyby se mě někdo zeptal, kam chci vzít na dovolenou, tak řeknu Praha,“ říká Schultz, když se loučíme.