Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Národní ekonomická rada vlády (NERV) na konci ledna představila plán na pomoc ekonomice, jehož součástí je i výpověď bez udání důvodu. Pokud by se tento bod do zákoníku práce dostal, šlo by o zásadní změnu. Česko totiž patří mezi země, kde není těžké si práci udržet.
Kombinace nízké nezaměstnanosti, kvůli které se společnosti bojí propouštět, a silné ochrany trhu práce způsobuje, že na mnoha pozicích vlastně stačí dodržovat pravidla a nedělat zásadní chyby.
Rakouské šetření a německé výhody
Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj má dokonce Česko po Nizozemsku druhou nejpřísnější ochranu zaměstnanců z celé Unie. Kromě samotného nastavení výpovědi přistupuje každá země odlišně i v otázce odstupného.
Například v sousedním Rakousku platí, že zaměstnavatel „dává stranou“ 1,53 % zaměstnancovy hrubé měsíční mzdy. Naspořená částka pak tvoří jeho odstupné. V Německu zase platí, že u většiny druhů ukončení pracovních poměrů není třeba zaměstnanci odstupné vyplácet. Přesto na něj řada pracujících má nárok – podobně jako délka dovolené je totiž odstupné používané jako benefit při nabírání nové pracovní síly.
Konkrétně NERV se zase inspiroval Dánským modelem „flexicurity. Ten je postavený na principu pružnosti pracovního trhu, která mu má pomoci v reakci na změny. Zároveň v něm ale silně funguje podpora nezaměstnaných a rekvalifikací.
Co to je Flexicurity
Flexicurity je model, který má nastolit rovnováhu mezi pružným pracovním trhem a sociálním zabezpečením. V praxi je využíván například v Dánsku.
Dánský model stojí na třech propojených pilířích:
- snadné najímání a propouštění zaměstnanců
- finanční podpora v nezaměstnanosti po dobu dvou let ve výši 90 procent předchozího příjmu (na základě sociálního pojištění)
- aktivní politika zaměstnanosti včetně vysoké úrovně rekvalifikací a vzdělávání (účast na vzdělávání a rekvalifikacích je podmínkou vysoké finanční podpory v nezaměstnanosti); efektivní propojování potřeb zaměstnanců a zaměstnavatelů
- Dánsko vydává 1,5 % HDP na podporu aktivní politiky zaměstnanosti, v Česku by to tedy podle údajů Mezinárodního měnového fondu za rok 2022 bylo zhruba 80 miliard korun.
Zdroj: Byznys pro společnost
Vzhledem k odlišným přístupům jednotlivých zemí tak nejde snadno udělat jednoduchý přehled toho, kde je jaké odstupné. Pokud nevybereme jednu kategorii, jako třeba výpověď pro nadbytečnost. Zjednodušeně řečeno – zaměstnanec neudělal nic špatně, ale ve firmě pro něj není místo.
V takovém případě se v řadě zemí odstupné liší podle toho, jak dlouho pro danou společnost pracoval. Například po jednom roce nejméně peněz – ze zemí, kde vůbec odstupné dostane – obdrží ve Slovinsku nebo na Mauriciu. Konkrétně 0,9 týdenní mzdy.
Naopak třeba v Gambii dostane peníze za 26 týdnů, z Evropských zemí vede Moldavsko s odstupným ve výši mzdy za 13 týdnů.
Pokud je zaměstnanec ve firmě více než pět let, a v dané zemi se v takovém případě odstupné dává, nevyplatí se mu být v Hongkongu (1,4 týdenní mzdy) nebo Británii (3,5). V Indonésii by totiž dostal peníze za více než 60 týdnů práce, což je více než roční mzda. Z nám bližších států jsou na tom nejlépe vyhození v Turecku (21,7 týdenní mzdy) nebo z čistě evropských států Španělsko (14,3).
I po deseti letech si nejvíce po propuštění budou stýskat zaměstnanci v Hongkongu (2,9 týdenních mezd). Tedy ovšem opět v porovnání se státy, které vůbec při nadbytečnosti odstupné dávají. V Bulharsku jde zhruba o měsíční plat.
Čistě statisticky se trpělivost vyplatí v Sierra Leone. Po deseti odpracovaných letech dostává vyhozený zaměstnanec peníze jako kdyby pracoval ještě dalších 2,5 roku. V Turecku je to 10 měsíců, ve Španělsku půl roku.
V Česku se zpravidla mluví o tříměsíčním odstupném. I u nás však platí, že výše odstupného záleží na typu výpovědi, délce úvazku i tom, jak se obě strany domluví.
