Článek
Karel Kotoun jako specialista na firemní udržitelnost zažívá poslední dobou jednu obrátku za druhou. Ještě před pár týdny se na jeho služby málem stála fronta kvůli tomu, že řada firem nechala nové výkazy pod zkratkou ESG až na poslední rok před původně plánovaným startem.
Rázem je ale všechno jinak. Po vyhlášené revizi, kterou evropské deníky popisují jako „dramatickou otočku“ nebo „velký týden v Bruselu“, se hlavní balík požadavků o dva roky odkládá a hlavně většina dotčených firem k jejich velkému překvapení z regulace úplně vypadává.
„Bůh dal, Bůh vzal,“ bilancuje Kotoun, spoluzakladatel sedm let staré firmy Green0meter, která nasbírala v rámci ESG poradenství po Evropě pět set klientů i velkého investora, belgickou bankovní skupinu KBC, mateřskou společnost ČSOB. Podle prvních signálů po regulatorním obratu z minulého týdne Kotoun odhaduje, že možná až 30 procent odběratelů dá ESG „do stand-by režimu“ – tedy celou tematiku ESG utlumí nebo omezí třeba jen na jednodušší měření uhlíkové stopy.
Pro mnohé z nich má čtyřiatřicetiletý inženýr ekonomie pochopení i přes nejasné vyhlídky spočívající hlavně v tom, že rázem není zřejmé, jak se bude zájem o jeho služby vyvíjet v následujících měsících či letech. A to hlavně proto, že nároky byly velmi velké i pro menší firmy. „Současné dění je ve finále výsledkem toho, jak špatně byly směrnice napsané. Regulátor si tím pod sebou sám podřezal větev,“ říká k náhlé vlně změn Kotoun.
Jen pro velké a později
Hlavní podstatou úprav je zpátečka v unijní směrnici CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), vyhlášená Evropskou komisí minulý týden, a to v rámci širšího balíku reagujícího na sílící strach o konkurenceschopnost Evropy a její postavení v současném turbulentním světě, ať už jde o bezpečnost, nebo obchodní války.
Směrnice prošla teprve koncem roku 2022 za českého předsednictví, v Evropském parlamentu měla jednoznačnou podporu 525 ze 705 hlasů. Evropské firmy podle ní měly postupně podle velikosti najíždět na nové vyhodnocování svého přístupu k přírodě, zaměstnancům a řízení. Aby jejich zákazníci, obchodní partneři nebo investoři měli lepší přehled o tom, s jak počestnou firmou vlastně přicházejí do styku.
Standardizovaný ESG výkaz měl být součástí výroční zprávy vedle standardních účetních výkazů, pro vybrané firmy poprvé povinně už letos pro zprávu za rok 2024. Konkrétně pro ty považované za „subjekt veřejného zájmu“, což jsou podle zákona o účetnictví banky, pojišťovny, penzijní společnosti nebo firmy s cennými papíry na veřejném trhu.
Pro ně povinnost zůstává, u další vlny ale teď nastává podstatná změna. ESG výkaz – a to v celé komplexní šíři, od měření uhlíkové stopy a spotřeby vody až po evidenci pracovních úrazů a zaměstnaneckých školení – měly příští rok vypracovat i všechny další firmy od 250 zaměstnanců výš, pokud měly zároveň buď obrat nad miliardu, nebo aktiva nad půl miliardy korun.
Změna, oznámená minulý týden, spočívá v tom, že povinnost úplně odpadá pro firmy do tisíce zaměstnanců. A pro ty, které mají tisíc zaměstnanců, se posouvá až na výroční zprávu za rok 2027, tedy na rok 2028. Oproti dosavadní české verzi se mírně zvedají i zbylá dvě kritéria (obrat nad 50 milionů eur nebo aktiva nad 25 milionů eur).
V praxi je hlavním posunem zvýšení počtu zaměstnanců – přes tisíc lidí má v Česku podle databází Českého statistického úřadu jen 497 společností. „Zhruba tisíc firem je z toho vysvobozen,“ odhaduje za Česko Ladislav Tyll, expert na ESG z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze.
Evropská komise v návrhu slibuje, že se osvobození týká 80 procent evropských podniků. S úpravou přišla minulý týden v rámci návrhu, kterému se v unijním žargonu říká omnibus a který označuje revizi širšího balíku legislativy. Úpravy ještě bude muset schválit Evropský parlament a Rada EU, kde rozhoduje většina aspoň 15 z 27 zemí, které dají dohromady aspoň 65 procent unijních obyvatel.
Finální výsledek ještě bude předmětem politických bojů, podle Kotouna je teoreticky možné, že práh se ještě sníží třeba na 500 zaměstnanců. V bohatých zemích s dobře placenými lidmi totiž i tento počet stačí na významnou firmu. Principiální posun k rozvolnění vzhledem k aktuální náladě v EU už ale stěží někdo zastaví, bez ohledu na skutečnost, že tak velký úkrok v tak významné věci a tak brzy po schválení je velmi nezvyklý.
„Já beru navržené změny jako hotovou věc,“ odhaduje Tyll.
Sláva, to je úleva!
„Je to pro nás příjemné překvapení,“ říká k vyhlášeným změnám Petra Čopová, jednatelka firmy CS-Beton, která v Česku ve třech závodech vyrábí betonové prvky pro zahradní architekturu a dopravní stavby. Rodinný podnik s pěti sty zaměstnanci měl do regulace spadnout a Čopová přípravy ve firmě osobně řídila už od loňska, aby v první povinné ESG zprávě za letošní rok bylo data s čím porovnat.
Povinný reporting v té verzi, od které se nyní ustupuje, se svojí zkušeností líčí jako „obrovskou administrativní zátěž“, která konzumuje zbytečně moc času i peněz. Pokud jde o ekologická opatření, stejné výdaje by šlo prý využít jinde smysluplněji.
„Je fantastické, že to nebude povinné,“ souhlasí průmyslový veterán a známý pragmatik Vlastislav Bříza, šéf a majitel holdingu Koh-i-noor. Manažeři některých jeho továren s ESG výkazy už také začali experimentovat, mimo jiné za pomoci poradců z Kotounova Green0meteru. Nic ale nedošlo do pokročilé fáze – podle Břízy proto, že sám zariskoval a vsadil na to, že směrnice v reálném životě neobstojí.
„Udržitelnost musíte mít v sobě morálně. A když ji máte, tak na ni také musíte mít peníze,“ shrnuje svůj přístup Bříza a pochopení nemá ani pro kompromisní názor některých poradců, politiků nebo podnikatelů, že při vší složitosti mohl původní záměr podnikatele aspoň dovést k zamyšlení, zda firma nemá třeba jen v některé dílčí rovině v udržitelnosti rezervy.
Úleva – byť trochu jinak – převažuje také u Jana Láta z představenstva sléváren Beneš a Lát, kde si vzal tematiku ESG už před víc než rokem na starost. A to z přesvědčení, že zodpovědnost vůči okolí je firmě vlastní, a tak spojí příjemné s užitečným, udělá si ve svých hodnotách systém a zkusí vyladěním ESG parametrů získat také lepší pověst a konkurenční výhodu.
Realita podle Láta i přes všechny těžkosti ukázala, že sběr některých dat může firmu strategicky posunout dál. Ale v celku pro podnik s 450 zaměstnanci prý byly požadavky na výkaznictví naprosto nepřiměřené a mnohdy se zjevně míjely s dobře míněnými cíli.
Výsledkem je u Láta smíšený pocit, že revize sice byla třeba, ale pro zodpovědné hráče přišla hodně pozdě: „Mělo se to stát aspoň před rokem. Teď vyhráli ti, kdo to ošvejkovali, strkali hlavu do písku, a firmám jako my se smějí, že jsme byli pitomci.“
Další ústupky, další stížnosti
Součástí návrhu Komise je i příslib, že dojde k revizi a rozvolnění celého obsahu, co mají firmy vykazovat. A to jak ty velké, které už by první zprávu za loňský rok měly mít v pokročilé fázi výroby, tak ty střední nad tisíc zaměstnanců, pro které se povinnost posouvá na roky 2027 a 2028.
Dalším bodem je ochrana menších firem, aby je velcí odběratelé nemohli do přísné ESG regulace tlačit. Což je věc, které se kupříkladu Bříza obává v případech, jako jsou dodávky jeho tužek velkým nadnárodním korporacím.
Zdejší Svaz průmyslu a dopravy by upřednostnil ještě větší úlevy. „Jde o krok dobrým směrem, ale šli bychom dál. My navrhujeme, aby to bylo celé dobrovolné,“ uvádí k celé problematice ESG Petr Jonák, člen představenstva svazu a jeho expert na unijní tematiku. Dobrovolnost by podle něj dávala smysl pro firmy, které se chtějí přes udržitelnost samy na trhu profilovat, jak to koneckonců bylo i v minulosti.
Ne každý z podnikového sektoru ale deregulaci vítá – natož úplnou dobrovolnost. Některé velké korporace, včetně třeba Nestlé, Unileveru, IKEA nebo Primarku, v lednu při prvních signálech změn poslaly šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové otevřený dopis, kde jí demontáž už schválených věcí rozmlouvaly.
Stížnost směřovala hlavně k druhému významnému bodu rozvolňovacího omnibusu, a sice k záměru předělat také směrnici CSDDD schválenou finálně teprve loni v létě. Tato norma – v této chvíli závazná, kdyby ji členské státy měly převzít do svých zákonů do července 2026 – měla velké firmy přimět k odpovědnosti ve věcech, jako je dětská práce nebo poškozování životního prostředí v dodavatelských řetězcích.
Tolerování takových přešlapů mělo vystavit firmy v EU riziku sankcí, ale i v tomto ohledu se nově chystají významné ústupky. Podle návrhu Evropské komise mají mít firmy většinou povinnost sledovat postupy pouze u svých přímých dodavatelů, nikoliv v celém řetězci. Monitorování dodavatelů mají provádět jednou za pět let, nikoliv každoročně. A nebudou za dodavatele právně odpovědné.
Známé značky v dobré víře, že regulace vydrží, kvůli ní už leccos odpracovaly. Také se jim nelíbí vidina pokračujícího boje s méně zodpovědnou – a díky tomu levnější – konkurencí. Své stížnosti v dopise ale formulují obecně, proti přepisování toho, co už jednou bylo dohodnuto – s argumentem, že vyšší nároky na odpovědnost měly evropským firmám zajistit větší prestiž, a tím i konkurenční výhodu v globální soutěži.
Proti zpátečce se už vyslovili někteří evropští politici, na druhou stranu jiní ve strachu o ekonomickou konkurenceschopnost Evropy zase vyzývají k tomu, aby rozvolnění předpisů bylo ještě větší a širší. Evropská komise tento týden přidala další návrhy ústupků pro autoprůmysl, česká vláda doufá v alianci za odbourání již schváleného rozšíření emisních povolenek do cen pohonných hmot.
U revize ESG má být vzhledem k náběhu účinnosti pro velké množství firem jasno co nejdříve, podle prvních zpráv možná už do letošního léta.
