Monstrózní investiční projekt Pekingu po celém světě nabírá na síle

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Americký prezident Trump říká, že si státy Jižní Ameriky budou muset vybrat, jestli chtějí investice z USA, nebo dají přednost hlavnímu rivalovi Spojených států - Číně. Totéž tvrzení platí mezi řádky i o dalších částech světa, které kvůli rostoucímu protekcionismu Ameriky přesměrovávají svůj export a jsou otevření posilování jiných obchodních partnerství.

Ve stejnou chvíli prezident asijské velmoci Si Ťin-pching již týden objíždí státy Jihovýchodní Asie – Malajsii, Vietnam a Kambodžu. Podle dostupných informací všechny zmíněné země o posílení partnerství mají zájem. Jenže smlouvy s Pekingem s sebou mohou nést celou řadu háčků.

Čínské investiční projekty se v minulosti „proslavily“ špionážními kauzami či nastraženými dluhovými pastmi. Více než 140 států světa se přesto připojilo k největšímu infrastrukturnímu projektu na světě jménem Nová Hedvábná stezka. Podle oficiálních zdrojů do výstavby stezky nateklo již přes bilion dolarů, což odpovídá zhruba HDP Nizozemska. Čínské společnosti a banky tak budují po světě elektrárny, železnice, dálnice, přístavy, továrny na baterie a telekomunikační infrastrukturu.

„​​Spojené státy se stahují z mezinárodní scény. To vytváří vakuum, které Čína ráda využije pro zvýšení svého vlivu a Hedvábná stezka je výkladní skříní politických i ekonomických ambicí Číny,“ vysvětluje pro Byznys SZ analytik organizace Sinopsis David Gardaš.

Součástí Nové Hedvábné stezky je také řada evropských zemí, patřila k nim v minulosti i Česká republika. Nabízí se proto otázky – jak vypadají megalomanské projekty stezky dvanáct let po jejím spuštění a jakou cenu autoritářskému režimu platí země, které se na stezku vydají?

„Stavíme cesty, přístavy a hledáme možnosti, jak najít nové přátele,“ rapuje chlapeček v propagandistickém videu, jímž prezentovala stezku čínská televize podporovaná státem.

Motivace ke stavbě cest a přístavů jsou nepřekvapivě složitější, než najít nové přátele. První z důvodů investic se týká vnitrostátních problémů čínské ekonomiky. Mezi ně patří realitní krize, jejíž výkladní skříní se stala firma Evergrande. Závazky nejzadluženějšího developera na světě přesahovaly loni 328 miliard dolarů (7,5 bilionu korun), než ho soud v roce 2024 poslal do likvidace.

Výstavba uvnitř země sice stále běží, ale po dokončených megalomanských projektech v Číně není dostatečná poptávka. Peking se tudíž rozhodl podpořit vlastní ekonomiku skrze zahraniční finance a partnery v rámci Hedvábné stezky, jak pro SZ Byznys vysvětluje investor a odborník na Čínu Daniel Vořechovský.

„Největší čínské investice v zahraničí mají na starosti státní firmy. V Nové Hedvábné stezce se do roku 2024 angažovaly s podporou státu téměř výhradně ony. Teprve od podzimu loňského roku vidíme, že se do stavby stezky zapojují i soukromé společnosti z Číny. Souvisí to s proměnou realizovaných projektů. Původně se stezka stavěla hlavně skrze dopravní a energetickou infrastrukturu, jako jsou přístavy, železnice a ropovody. V posledních letech ale vidíme, že k tomuto typu staveb přibývají i projekty zaměřené na moderní technologie,“ popisuje změny.

Pro konkrétní příklad nové strategie nemusíme chodit daleko. Čínská společnost Gotion High-tech a slovenská firma InoBat staví u města Šurany továrnu na výrobu baterií pro elektromobily. Investice podle plánů dosáhne 1,23 miliardy eur, tedy 30,6 miliard korun a stát ji podpoří pobídkami v objemu 214 milionů eur, tedy 5,3 miliard korun. Slovensko může získat moderní továrnu, Čína zahraniční finance a posílit svůj vliv v Evropě.

Ekonomická rovina je ovšem pouze jednou z vrstev stezky. Můžete se na ni dívat také jako na ideologický nástroj, ekonomickou příležitost, prostředek k vydírání či špionáž v zúčastněných státech. Vždycky budete mít pravdu.

Řada čínských projektů končí uprostřed výstavby, jiné se partnerským zemím podaří dostavět, ale ne zaplatit. Pak Peking ovládne vybudovanou část infrastrukturní sítě na území cizí země.

To se stalo například v případě srílanského přístavu Hambantota za 36 miliard korun. Srí Lanka neměla peníze na splacení půjčky a podle smlouvy tak musela čínské státní společnosti pronajmout přístav v blízkosti hlavní námořní trasy z Asie do Evropy na 99 let.

Nedlouho poté vyslal Peking na nové detašované pracoviště vojenskou loď a co se v přístavu děje od té doby, se svět dohaduje. Podobně kontroverzních případů existují na světě desítky a nevyhýbají se ani Evropě. Peking s Bruselem přitom momentálně hledají cesty, jimiž by vzájemně vyvážili ztráty způsobené Trumpovou celní válkou.

Černá Hora si v roce 2015 půjčila od Pekingu miliardu eur na výstavbu dálnice. Tu se však nepodařilo za peníze dokončit a stát nebyl schopný splácet dluh. Podle smlouvy v takovém případě mohla Čína požadovat po balkánské republice část jejího území. Černohorce tak z průšvihu nakonec vytáhly evropské banky, jež jim pomohly se z čínského područí vyplatit.

Asijská velmoc někdy dravě naskočí do projektu a buď z něj vytěží ekonomicky, nebo si předem zajistí, aby z půjčky vytěžila jinak. Na Starém kontinentu jsou pro Čínu vstupní bránou země východní a střední Evropy, které se k iniciativě stavějí pozitivněji než západní státy. Na konci letošního roku bude v rámci stezky dokončená vysokorychlostní trať z Bělehradu do Budapešti. Podle analytiků půjde o investici s nízkou návratností a je tedy otázka, co si Čína investicí kupuje.

„Přes 40 procent čínských investic do Evropy v roce 2023 plynulo do Maďarska. Cílem Pekingu je v tomto kontextu nabourávání demokratické společnosti skrze rostoucí vliv autoritářské velmoci. Režim se v tomto ohledu zaměřuje na elity daného státu. V Maďarsku jde o Viktora Orbána, v Česku takovou elitu představoval Miloš Zeman,“ vysvětluje kontext Gardaš.

Bývalý český prezident patřil k lídrům Unie, jež se snažili vlastní zemi na trasu Nové Hedvábné stezky umístit. Sliboval výstavbu nového kanálu mezi řekami Dunaj–Odra–Labe, z nějž sešlo. Za jeho vlády se v Česku otevřelo i centrum Nové Hedvábné stezky, které nyní neexistuje a zmizel i speciální poradce čínské vlády pro miliardové investice do tuzemské ekonomiky Jie Ťien-ming.

„Na stezku se napojila řada pochybných byznysmenů, jimž se přezdívá černé límečky. Jde o podnikatele z Číny, kteří mají černé obleky a limuzíny, jsou napojení na tamní politiku a jejich příjmy balancují podle dostupných informací na pomezí legálního a nelegálního byznysu. Tito jedinci se napojí na Hedvábnou stezku, kam Čína nalije velké peníze, a chtějí z toho pro sebe vytěžit maximum. Ostatně i výše zmíněný poradce byl zatčený za hospodářskou kriminalitu na příkaz Si Ťin-pchinga,“ připomíná známou českou kauzu politolog z Katedry asijských studií Metropolitní univerzity Praha Aleš Karazim.

Čínský výrobce elektromobilů BYD plánuje výstavbu výrobního závodu v Maďarsku. Miliardové investice do center umělé inteligence v Evropě přicházejí rovněž od společnosti ByteDance, majitele sociální sítě TikTok. Jedno už postavila v Dublinu, druhé dokončuje v Norsku. Pro čínskou vládu je proměna kurzu ve vpuštění soukromých firem na stezku výhodná, protože většina ekonomických problémů jde v případě neúspěchu za soukromým sektorem a státních společností se nedotknou.

„Nová Hedvábná stezka podle této strategie slouží Číně jako platforma. Díky technologickým společnostem se otevírá i v oblastech moderní energetiky, výroby baterií i výroby na vyšší technologické úrovni jako například v případě ByteDance, kteří musí investovat do v uvozovkách infrastruktury, která v zahraničí podpoří jejich síť TikTok. Dvě třetiny čínského HDP tvoří momentálně soukromý sektor. Tím pádem je pro vládu výhodné jejich projekty na mapu stezky umisťovat a v případě jejich neúspěchu se to státu výrazně nedotkne,“ vysvětluje princip fungování Vořechovský.

Z propagačních a propagandistických důvodů tak umisťuje Peking na mapu stezky projekty i ex-post a pak se chlubí jejich úspěchem. Tím pádem má v ruce další argument pro přijetí čínských investic ze strany jiných zemí a rozšiřování svého vlivu. Chudé rozvojové státy často v podstatě nemají na výběr, a pokud chtějí poskytnout vlastním obyvatelům například internetové připojení, čínské investice jsou po ruce. Elity států peníze přijmou i za cenu rizika špionáže, které se s čínskými investicemi dlouhodobě táhne.

„Společnost Huawei v Etiopii stavěla takzvanou digitální hedvábnou stezku neboli internetovou infrastrukturu. V sídle Africké unie, kde stavba probíhala, pak byly odhaleny špionážní mechanismy pro odposlouchávání a zisk informací. Data z těchto serverů pak plynula do Číny. To prostě přichází s jejich projekty,“ popisuje politolog.

Navzdory kauze Peking staví po celém světě svou stezku vesele dál a díky projektům získává podporu od chudých zemí na půdě mezinárodních organizací, jako například v OSN, i vliv v daných zemích.

Jednou z cest, jak rostoucí sílu čínských investic ve světě vyvážit, je vlastní alternativa. Evropa se snaží skrze vlastní iniciativu Global Gateway takovou alternativu nabídnout, zatím ale zdaleka nedosahuje rozměrů jako Nová Hedvábná stezka. Navíc ve světle ustupujícího vlivu USA potřebují ekonomiky hledat nové obchodní partnery.

A Čína je vždycky po ruce…