„Lepší“ ženich něco stojí. Rostoucí blahobyt v Indii podporuje placení věna

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Placení a přijímání věna je v jižní Asii staletou tradicí, kdy rodiče nevěsty darují rodině ženicha peníze, oblečení a šperky. Přestože je tato praxe v Indii od roku 1961 oficiálně nezákonná, stále se rozmáhá a vystavuje ženy domácímu násilí, a dokonce i smrti, píše server BBC.

Jeffrey Weaver z University of Southern California a Gaurav Chiplunkar z University of Virginia zkoumali více než 74 000 sňatků v Indii v letech 1930–1999, aby zjistili, jak se institut věna vyvíjel.

Vědci si nejdříve ujasnili, co vlastně lze označovat za věno, a pracovali tak s definicí, že „čisté věno“ je rozdíl mezi hodnotou peněz a darů, které rodina nevěsty poskytla ženichovi nebo jeho rodině, a toho, co zase rodina ženicha poskytla rodině nevěsty. Vědci vycházeli z indického průzkumu Rural Economic and Demographic Survey, panelového průzkumu domácností v 17 nejlidnatějších indických státech.

Většina indických manželství je i v současné době stále domluvená a téměř všechny ženy se vdávají do svých dvaceti let. Přibližně 90 % zkoumaných sňatků do roku 1999 pak zahrnovalo věno a v letech 1950-1999 dosáhla jeho hodnota téměř čtvrt bilionu dolarů.

Studie zjistila jednu zásadní věc, píše BBC, že praxi vyplácení věna paradoxně podporoval hospodářský růst, zejména pak od 40. do 80. let 20. století. „V tomto období se více mužů vzdělávalo a získávalo kvalitnější zaměstnání, což vedlo k nárůstu věna,“ řekl Jeffrey Weaver.

Podle studie lze vznik a vývoj věna nejlépe pochopit, pokud vezmeme v úvahu měnící se „kvalitu“ ženichů, která závisí na jejich vzdělání, a tedy i výdělcích. (Nízká účast žen na indické pracovní síle totiž znamená přítomnost více a lepších pracovních míst pro muže.)

Jinými slovy, „kvalitnější ženichové“, tedy ti vzdělaní a s kvalitnějším zaměstnáním, dostanou vyšší věno. Studie ale také zjistila, že v poslední době s rostoucím počtem vzdělaných ženichů na sňatkovém trhu na druhou stranu klesá „prémie za věno“, kterou dostávají tito „lepší“ ženichové.

„Silné ekonomické faktory udržují věno. Rodinám, které odmítají platit věno za své dcery, tak zůstávají méně kvalitní ženichové. Ženichové zase mají silnou ekonomickou motivaci přijmout věno, zejména pokud jejich rodina musí platit věno za své dcery nebo chce získat zpět investice do vzdělání ženicha,“ píší podle BBC Weaver a Chiplunkar.

Samostatný článek Siwany Andersonové z University of British Columbia tvrdí, že na rozdíl od Indie se v mnoha společnostech včetně Evropy s rostoucím bohatstvím výplaty věna snižovaly. Ale nárůst bohatství v kastovních společnostech, jako je právě Indie, vedl k jeho nárůstu.

Server BBC také připomíná teorii, podle které bylo věno praktikováno v domácnostech vyšších kast a rozšířilo se, protože nižší kasty tyto praktiky napodobovaly.

Někteří odborníci se také domnívají, že změny způsobila touha žen z nižších kast provdat se za muže z vyšších kast a v takovém případě musely do manželství něco přinést. Weaver ale tvrdí, že tento názor je nesprávný, protože existuje jen minimum sňatků mezi různými kastami.

V posledních dvou až třech desetiletích došlo v Indii k pozoruhodnému nárůstu vzdělanosti žen, která nyní předstihuje vzdělanost mužů. To by potenciálně mohlo vést k poklesu praktik spojených s věnem, ale neexistují pro to žádné podpůrné údaje, říká Weaver.

Studie však našla některé důkazy, že s tím, jak se v dané oblasti vzdělává více žen, velikost věna klesá.

Dopad zvýšení průměrného vzdělání žen je však výrazně menší ve srovnání se zvýšením průměrného vzdělání mužů. Je to pravděpodobně proto, že ženy i po absolvování školy odešly pracovat v mnohem menším počtu případů, a ekonomické výnosy ze vzdělání na trhu práce tak pro ně byly menší.