Nadávky i sexuální vydírání. Experti popisují, co lze najít v dětském mobilu

To, jak se děti cítí a jak jsou spokojené, i celá jejich duševní pohoda jsou klíčové pro jejich vývoj i to, jak se budou chovat v dospělosti. Nástup sociálních sítí však vše změnil a bohužel často negativně narušil.

Na dospívající v online prostoru číhá celá řada hrozeb, nejčastěji pak kyberšikana a sexuální vydírání.

Podle Jany Klusákové Seďové, ředitelky organizace Onfine, která řeší vliv technologií na život, je nejdůležitější o tématu mluvit a dětem vysvětlovat, co na ně v online prostředí čeká a jak to může být nebezpečné. A to i přesto, jak všechny novinky z pohledu dospělých rychle a dobře ovládají. To však neznamená, že si i uvědomují možné riziko.

„V dnešní době nejsou děti schopny se samy naučit technologie bezpečně používat,“ uvedla s tím, že podle průzkumů organizace se rodiče o technologiích s dětmi nebaví v 86 procentech případů.

V posledních letech se však daří organizacím děti lépe vzdělávat. Například Nadace O2 jen za loňský rok proškolila rekordních 84 600 osob. „Od roku 2018, kdy jsme s projektem O2 Chytrá škola začínali, jsme proškolili už 170 tisíc dětí, pedagogů, ale i rodičů,“ říká Dominika Herdová, ředitelka Nadace O2.

Osvěta je přitom důležitá ve všech fázích vývoje dítěte – začíná ale u samotného rodiče a bez něj to nemůže nikdy fungovat. „Rodič je první element, který s dětmi začíná řešit nějaká preventivní opatření, například v mateřské škole. S nástupem dítěte do školy se postupně tato povinnost dělí i mezi učitele, vrstevníky nebo právě externí organizace,“ vysvětluje zakladatel projektu E-Bezpečí, profesor Kamil Kopecký z Univerzity Palackého v Olomouci.

Podotýká však, že dítě potřebuje v každém věku něco jiného. „Když je dítě na prvním stupni, tak ho nějaká sexualita nezajímá. Naopak, chce hrát hry a povídat si s kamarády. Když dovrší hranici 13 nebo 14 let, tak začíná vyhledávat první kontakty, chce se seznamovat s novými lidmi. Později, až například začne chodit do své první práce, začne mít touhu nakupovat za vlastní peníze, a proto je nutné se mu přizpůsobit a povídat si s ním o relevantních věcech,“ dodává Kopecký.

Kyberšikana je velké téma posledních 15 let. S nejzávažnější formou kyberšikany, tedy opakujícím se nátlakem, se setkává každé desáté dítě. S lehčí formou kyberšikany, což obvykle bývají jednorázové útoky v podobě nadávek, které rychle odezní, se setkávají děti na sociálních sítích velmi často. V posledních osmi letech však bývá častěji spojena právě se sexualitou.

„Dříve souvisely s kyberšikanou spíše nadávky nebo agrese. Teď se setkáváme s případy, kdy se holka nebo chlapec na internetu seznámí s neznámým člověkem opačného pohlaví, postupně si dopisují a třeba dojde ke sdílení citlivých fotek. V tu chvíli se však z neznámé osoby vyklube útočník a za nezveřejnění fotek požaduje peníze,“ popisuje Kopecký.

Právě se sexuálním vydíráním je spojený pojem sexting. Ten vede podle dostupných dat za rok 2022 a 2023 až 16 procent dětí. „Jedná se naprosto konsenzuální aktivitu, kdy si lidé navzájem dopisují a sdílejí své intimní fotky. Mohou to být buď partneři, nebo dva úplně cizí lidé,“ říká Kopecký.

Odborníci ale před sextingem varují. Jedná se o vysoce rizikovou aktivitu, u které nemá člověk jistotu, zda protistrana intimní fotky někdy nezveřejní. V případě, že se tak stane nebo dítě čelí vydírání, ocitne se ve slepé uličce a neví, jak z ní ven. „Kdykoliv se dítě necítí v bezpečí, mělo by se obrátit na kohokoli blízkého, komu důvěřuje. Ať už je to rodič, učitel, trenér, nebo vrstevník, tak může pomoci tu informaci předat dál,“ radí Seďová.

„Dítě však ve spoustě případech tyto problémy nikomu nenahlásí, protože se například bojí reakce rodičů,“ podotýká Kopecký a dodává: „Děti proto raději volí anonymní linky bezpečí. I tam se je ale operátoři snaží přimět k tomu, aby se rodičům svěřily a nahlásily incident policii.“

V podobných případech, kdy se dítě bojí incidenty oznamovat, však může podle Jana Romportla, zakladatele Elin.ai, v budoucnu pomoci umělá inteligence, kterou označil za „poslední díl skládačky“, která zatím ochrannému systému chybí.

„Umělá inteligence rozhodně není nic, co by nahrazovalo lidský kontakt. Pominu-li fakt, že lidská pomoc je často kvůli nedostatku psychologů nedosažitelná, AI může být zabudována v operačních systémech a fungovat jako neustálý parťák a pomocník v jakýchkoliv situacích,“ míní Romportl.

S kontroverzním zákonem přišla koncem listopadu Austrálie, která zakázala dětem mladším 16 let přístup na sociální sítě. Ve světě to vyvolalo velký rozruch, zároveň se opět rozvířila debata o tom, odkdy mají děti vlastnit mobilní telefon.

Podle Seďové však zákaz není tou správnou cestou, už jen kvůli tomu, že si děti vždy najdou způsob, jak zákaz obejít. „Nabízí se zde přirovnání k automobilům. Aby s ním mohl člověk jezdit, musí mít řidičský průkaz a být schopen s ním bezpečně jet. Tak jako nedáme auto čtrnáctiletému dítěti, tak takto jsme jim dali mobilní telefony. A teď už si myslím, že není možné jim je vzít,“ říká.

Profesor Kopecký však připomíná, že regulace ze strany rodičů a dohled nad tím, na co jejich dítě mobilní telefon používá, může postačit. „Existuje řada aplikací a technologií, které rodiči umožňují kontrolovat aktivitu svého dítěte a to, k čemu mobilní telefon využívá. Postupně s přibývajícím věkem se pak dá tomu dítěti postupně uvolňovat nové funkce,“ vysvětluje Kopecký.

Opět však chybí jednotný konsenzus, odkdy by děti měly vlastnit telefony a odkdy by měly mít přístup na sociální sítě. „Diskuze o mobilních telefonech není vůbec nová věc, jen se musíme domluvit, co chceme. Na jednu stranu se nám tu smíchávají argumenty o duševní pohodě dětí a na druhou stranu tu máme snahu naučit dítě využívat technologie,“ dodává Kopecký s tím, že najít kompromis bude chtít hodně vůle.

Partnerem debaty je společnost O2.