Hlavní obsah

Můj dům, má elektrárna. Jak funguje komunitní sdílená energetika

Foto: Shutterstock.com

Se soláry na střeše lze elektřinu nejen spotřebovávat, ale také sdílet.

Sdílená energetika je trend, který má pomoci ušetřit peníze i snížit emise skleníkových plynů. Redakce SZ Byznys přináší základní informace o situaci, kdy solární panely na střeše kravína nabíjejí sousedův mobilní telefon.

Článek

O komunitní energetice a sdílení elektřiny se v posledních letech hodně mluví, pro řadu lidí je tento koncept však jen obtížně představitelný. Redakce SZ Byznys nyní přináší přehled toho, jak systém funguje. Jak by měly velké solární elektrárny na střechách průmyslových hal jednou napájet okolní čtvrti, ale i jak by měly malé jednotky na střechách chat a chalup snižovat lokální emise skleníkových plynů.

Co je to komunitní energetika

Komunitní energetika funguje na principu sdílení elektřiny. Zapojit se do sdílení znamená, že domácnost, firma apod. mohou elektřinu ze svého zdroje posílat ostatním, jen ji přijímat od ostatních členů společenství, případně dělat obojí.

V praxi tak může uživatel elektřinu, kterou vyrobí, poskytnout ve stejný moment jinému odběrnému místu na jiné adrese. Pokud je například elektrárna nainstalovaná na rodinném domě v jižních Čechách, může vyrobenou elektřinu sdílet do bytu, který se nachází v Praze. Sdílenou elektřinu ale nelze využít později (např. večer, o víkendu), pokud není uložena do baterie.

K zapojení do sdílení jsou potřeba tzv. smart metery neboli chytré elektroměry, které jsou schopné počítat dodávku i spotřebu po čtvrthodinách. „Nikde jinde v Evropě v současnosti neexistuje možnost, že si ve své elektrárně vyrobím energii a tu pošlu sobě na jiné své odběrné místo nebo kamarádovi nebo do firmy nebo komukoli dalšímu s omezením na 11 míst a intervalem čtvrt hodiny,“ říká Martin Bursík z Komory OZE.

Elektřinu lze sdílet mezi různými distribučními soustavami. Posílání proudu je tak omezeno na území státu a elektřinu nelze posílat za hranice. Tzv. aktivní zákazník může sdílet elektřinu s dalšími 11 odběrnými místy, v rámci energetických společenství je území omezeno maximálně na tři obce s rozšířenou působností nebo na území Prahy.

Krok za krokem, jak sdílet elektřinu

S komunitní energetikou se pojí řada formalit, které musí zájemce splňovat. Před podáním žádosti o sdílení je nutné uzavřít smlouvu s novým úřadem – Elektroenergetickým datovým centrem (EDC) – o přístupu do informačního systému EDC. Úkolem úřadu je sledovat a shromažďovat informace o sdílené elektřině.

Aktuálně ještě není možné žádost podat, termín je stanoven na 1. srpna 2024. To je datum, kdy by se mělo sdílení naplno rozjet, byť v zákoně žádný pevný termín daný není. „V současnosti všichni zúčastnění včetně Energetického regulačního úřadu intenzivně pracují na tom, aby sdílení bylo umožněno dříve, tedy již od 1. srpna 2024. Je to dobrá zpráva pro všechny zájemce o komunitní energetiku,“ říká Petr Kusý, předseda představenstva Elektroenergetického datového centra.

Zákazník se ke sdílení může přihlásit buď sám, nebo to za něj na základě plné moci může udělat jiná osoba, případně to mohou nechat na svém dodavateli energií.

Elektřinu lze sdílet třemi způsoby:

  • jako tzv. aktivní zákazník,
  • v rámci bytového domu,
  • jako v energetickým společenství.

Aktivní zákazník může elektřinu posílat ze svého zdroje (např. solární elektrárny) pro spotřebu třeba sousedovi, členovi rodiny nebo přátelům. Elektřinu si však může sdílet i pro svou vlastní spotřebu, pokud se jeho výrobna nachází třeba na chalupě, ale majitel zrovna tráví čas v bytě v jiném místě země, kde může energii spotřebovat.

Další variantou je sdílení elektřiny v rámci bytového domu. To bylo možné díky vyhlášce Energetického regulačního úřadu (ERÚ) už od roku 2023, ale díky novele lex OZE II, která dá vzniknout Elektroenergetickému datovému centru, bude jednodušší spravedlivěji rozpočítat spotřebu elektřiny například ze společné fotovoltaiky mezi bytové jednotky.

Příklady využití sdílení elektřiny

Například fabrika, která o víkendu sice nevyrábí, ale její fotovoltaika ano, může elektřinu posílat domácnostem, jež ji ve stejnou dobu spotřebují. Nebo majitelé rodinného domu se solárními panely na střeše mohou přebytky energie sdílet s odběrateli, kteří žijí v městské bytovce.

Domácnosti také mohou sdílet elektřinu „samy sobě“. Pokud má aktivní zákazník soláry na střeše své chaty, může jimi vyrobenou elektřinu posílat do svého městského bytu a tam ji spotřebovat.

Třetí možností je sdílet proud v rámci energetického společenství, jehož členy se mohou stát obce, firmy, domácnosti, neziskové organizace apod. Každé energetické společenství se musí na rozdíl od ostatních typů sdílení nejprve registrovat u ERÚ, který bude kontrolovat zákonné podmínky založení společenství. Následně se bude komunita hlásit i u EDC.

Výhody komunitní energetiky

Komunitní energetika umožňuje vyrábět elektřinu pro vlastní spotřebu i pro potřebu ostatních. Sdílení elektřiny tak spěje k decentralizaci energetiky, která dává příležitost většímu využití vlastních výrobních zdrojů a zajišťuje menší závislost na centralizované energetice, jejímž úkolem je výroba energie ve velkých centrálních zdrojích a její následný odběr velkým množstvím spotřebitelů.

Jak založit energetické společenství?

K založení energetického společenství je třeba se registrovat u Elektroenergetického datového centra (EDC) a Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Pro registraci musí splnit podmínky, které ERÚ uvádí na svém webu.

Ve zkratce jde o následující:

  • Registrace společenství se provádí na žádost.
  • Žádost o registraci společenství obsahuje: a) název nebo obchodní firmu žadatele, jeho sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, b) předmět činnosti, c) jméno a příjmení, bydliště a den narození členů žadatele, jedná-li se o fyzické osoby, a název nebo obchodní firmu a sídlo členů žadatele, kteří jsou právnickými osobami, a identifikační číslo členů, bylo-li přiděleno, s uvedením skutečnosti, kterým z těchto členů mají náležet hlasovací práva a který z těchto členů je malým nebo středním podnikem, d) jméno a příjmení, bydliště a den narození, jedná-li se o fyzické osoby, a název nebo obchodní firmu a sídlo, jedná-li se o právnické osoby, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, popřípadě rovněž adresy provozoven členů v blízkosti energetických zařízení, jedná-li se o žádost o registraci společenství pro obnovitelné zdroje, e) prohlášení žadatele o tom, který člen nebo členové vykonávají rozhodující vliv.
  • Součástí žádosti o registraci společenství je kopie: a) zakladatelského právního jednání, b) dokladu o založení právnické osoby, c) dokladů, ze kterých vyplývá, že je člen žadatele malým nebo středním podnikem, nebo prohlášení člena žadatele o tom, že je malým nebo středním podnikem.“

Konkrétní podmínky členství v energetické komunitě si však stanovují jednotlivá energetická společenství, a mohou se tak lišit. „Celý proces založení společenství je ale komplexní a jednotlivé kroky je dobré pečlivě zvážit, od výběru členské základny přes volbu vhodného byznys modelu a technického řešení, sehnání potřebných povolení až po nastavení provozních záležitostí,“ říká právnička Unie komunitní energetiky a společnosti Frank Bold Eliška Beranová.

Dle zákona mohou být energetickým společenstvím fyzické osoby, podniky, obce i kraje a jejich příspěvkové organizace. Do vzniku EDC bude sdílení omezeno na 1000 odběrných míst.

Komunitní energetika také dává příležitost k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Řeč je hlavně o fotovoltaických elektrárnách, které jsou vhodné pro výrobu elektřiny v domácnostech i firmách. Obce však počítají také s využitím větrných elektráren.

Sdílením elektřiny je možné také snížit výdaje za energie. Za sdílenou elektřinu nemusí domácnost zaplatit nic nebo zaplatí částku, na které se dohodne s dalšími účastníky sdílení. Je však třeba platit poplatky za distribuci v síti.

Jak lze díky sdílení elektřiny ušetřit?

Dodavatel elektřiny odečte zákazníkovi množství nasdílené elektřiny z faktury. Odběratel tak svému obchodníkovi zaplatí jen to, co si vzal z elektráren.

Podle EDC nebude na faktuře u dodavatele zohledněna cena sdílené elektřiny, protože se účastníci sdílení musí dohodnout mezi sebou, zda si budou elektřinu poskytovat bezúplatně, za poplatek, případně výměnou za jinou službu či zboží. Cenu sdílené elektřiny za aktivní zákazníky či energetická společenství však EDC neřeší.

Bude třeba vyměnit elektroměr?

Sdílení elektřiny nebude možné bez průběhového měření, které dokáže měřit spotřebu v 15minutových intervalech. „Na rozdíl od běžných elektroměrů dokážou komunikovat na dálku a hlavně umí měřit spotřebu i výrobu elektřiny v krátkých časových intervalech, typicky v řádu minut nebo hodin,“ říká Albert Soukup ze společnosti Woltair.

Pokud odběrné místo není chytrým měřením vybaveno, bude muset svůj starý elektroměr vyměnit. „Ve chvíli, kdy chci například sdílet vyrobenou elektřinu z vlastní fotovoltaické elektrárny s místní základní školou, umožní právě jen chytré elektroměry spolehlivě doložit, že ve stejném časovém úseku došlo na jednom místě k výrobě a na druhém místě ke spotřebě vyrobené energie,“ popisuje Soukup.

Částka za MWh sdílené elektřiny se může odvíjet například od aktuální ceny na velkoobchodním trhu, ale může být rovněž zafixovaná na nějakou dobu. „Přijatelná cena za MWh silové elektřiny bude muset být pro členy společenství výhodná i ve vztahu k cenám na burze, i když energetická společenství mohou být pro zákazníky zajímavá i dlouhou fixací ceny. Také bude výrazně záležet na typech obnovitelných zdrojů zapojených do energetického společenství a jejich skladbě,“ popisuje Eliška Beranová, právnička Frank Bold a Unie komunitní energetiky.

Sdílením elektřiny tak bude možné ušetřit. Uspořená částka se bude odvíjet od spotřeby, množství nasdílené elektřiny a elektřiny odebrané ze sítě od obchodníka. Je však třeba vzít v potaz také investici do výrobního zdroje, například fotovoltaiky.

Se sdílením elektřiny se však pojí i nové náklady. Bez ohledu na to, zda se odběratel do sdílení zapojí, přibude na jeho faktuře za elektřinu nová položka a jiná zdraží. Zákazník nově zaplatí měsíčně zhruba deset korun za provoz Elektroenergetického datového centra. Komunitní energetika přinese také nové nároky na přenosovou a distribuční soustavu, a proto vzrostou investice do sítí, což se rovněž projeví na účtech domácností a firem.

Pro koho není sdílení vhodné

Sdílení bude vhodné jen pro některé odběratele. Zájemci by také měli zvážit, kdy mohou elektřinu využívat. Například majitel solární elektrárny, kterému panely vyrábějí, když je v práci, může elektřinu posílat někomu, kdo ji může využít v danou chvíli. Vyrobenou energii je totiž nutné spotřebovat během 15 minut, a nikoli až za několik hodin nebo v jiný den.

Elektřinu nemohou sdílet odběratelé v oblastech, kde není možné posílat nespotřebovanou elektřinu do sítě kvůli nedostatečné kapacitě. To znamená, že distributor neumožní odběrnému místu posílat do soustavy přetoky. Elektřinu z vlastního zdroje může vyžívat pouze pro vlastní potřebu, nikoli ke sdílení. V takovou chvíli je výhodné dobíjet vlastní baterii či například elektromobil.

Doporučované