Komentář: Válečný guláš. Windfall tax je potřebná, ale šitá horkou jehlou

S myšlenkou windfall tax – mimořádné daně ze zisku firem, jež nadstandardně vydělávají na energetické drahotě – přišli na českou politickou scénu už začátkem června Piráti. Vlivnější vládní strany tehdy jejich nápad odmítly. Postupně se ale dopracovaly k tomu, že ho přece jen uskuteční.

Vláda se rozhýbala pozdě. Zato pořádně. Zkombinovala ryze českou podobu windfall tax s evropským zastropováním prodejních cen elektřiny. Narychlo přichystaná legislativa právě prochází schvalováním. A je to pěkný guláš.

O navrhované podobě daně má pochybnosti řada ekonomů i právníků. K pochybovačům dnes patří i sami Piráti, kteří s ní v létě přišli.

Vyplývá to alespoň z připomínek, které z Piráty ovládaných ministerstev přišly k návrhu novely energetického zákona. Ta po evropském vzoru zavádí nové odvody z příjmů z prodeje elektřiny. Normu se chystá projednat vláda a má doplnit zákon o dani z neočekávaných zisků, který už minulý týden prošel Sněmovnou a teď míří do Senátu.

Právníci Úřadu vlády upozorňují, že se na výrobce elektřiny fakticky chystá dvojí zdanění jednoho příjmu, což je „obtížně obhajitelné“. Ministr pro legislativu Michal Šalomoun (Piráti) ve svých připomínkách píše, že způsob stanovení chystané daně je „ústavně ne zcela konformní“. Výhrady má i Ministerstvo pro místní rozvoj, vedené pirátským předsedou Ivanem Bartošem.

Zdanění českých energetik je totiž mnohem radikálnější, než jak si ho Piráti zkraje léta představovali. A jde i daleko nad rámec evropského nařízení o mimořádných odvodech a solidárních příspěvcích.

Vládní legislativci upozorňují, že souběh dvou vysokých daní může mít na české poplatníky „rdousící účinek“. Ozývají se i další výhrady.

Vláda dlouho odmítala přijímat čistě české léky na energetickou krizi. Prý bude pro Česko výhodnější počkat si na celoevropské řešení. S tím přišla Rada EU 6. října.

Unijní léčebná kúra spočívá právě v mimořádném zdanění firem, které na krizi vydělávají, a přesměrování jejich peněz k obětem krize.

Říjnové nařízení Rady k tomu doporučilo členským státům dvě rozdílné cesty. Zaprvé jde o strop na prodejní cenu elektřiny z levněji vyrábějících elektráren (což jsou všechny kromě plynových a černouhelných) na úrovni 180 eur za megawatthodinu. Vše, co výrobci elektřiny získají nad tento limit, má jít do státních rozpočtů.

Druhým evropským lékem má být odebrání části mimořádného zisku ropných, plynárenských, uhelných a rafinérských firem v podobě „solidárního příspěvku“. Což je fakticky mimořádná daň, tedy windfall tax.

Česká vláda si z evropského nařízení vzala inspiraci, ale přišla s vlastním provedením specificky české windfall tax a specificky českého stropu prodejních cen.

Daň se rozhodla uvalit i na banky, s jejichž zdaněním Unie vůbec nepočítá. Do budoucna to otevírá dveře ke zdanění libovolného odvětví, v němž vlády ucítí možnost slušného daňového vývaru.

Dále Fialův kabinet – na rozdíl od bruselského nařízení – žádá windfall tax také od energetických firem, přestože na ty zároveň dopadá i druhé opatření: odvody z mimořádných příjmů z prodeje elektřiny.

Česká windfall tax je proti bruselskému návrhu vysoká. Zatímco unijní nařízení doporučuje sazbu „minimálně 33 procent“, český návrh schválený minulý pátek Sněmovnou počítá rovnou se 60 procenty.

Také vládou chystaná druhá forma zdanění – odvody z cen nad stropem – se v českém pojetí hodně liší od unijního nařízení. Brusel navrhuje ořezat příjmy z elektřiny z jaderných, obnovitelných či hnědouhelných zdrojů, pokud jejich cena přesahuje hranici 180 eur za megawatthodinu (což se děje po většinu letošního roku). Český návrh obsažený v novele energetického zákona ovšem stanoví různé stropy pro různé typy elektráren.

Například ČEZ proto musí státu poslat z jaderné elektřiny všechno, co utrží už nad 70 eur za MWh. U elektřiny vyráběné z komunálního odpadu je hranice mimořádného příjmu nad 100 eury, zato u elektřiny z velkých hnědouhelných elektráren až nad 230 eury za megawatthodinu.

Česká vláda počítá také s delší dobou mimořádného zdanění. Zatímco Unie ho plánuje nejvýš na letošní a příští rok, česká vláda na příští tři roky.

Výhrady k české cestě mají vládní ekonomičtí poradci, zaměstnavatelské asociace i většina ministerstev. Brání se ale třeba i Energetický regulační úřad, který má odvody ze zastropovaných příjmů energetických firem hlídat. Nemá na to totiž kapacity, informace ani čas na přípravu kontrolního systému.

Český návrh jde daleko za hranice unijního plánu i přesto, že Brusel jasně doporučuje, aby se od sebe národní scénáře lišily co nejméně. „Nekoordinované stropy pro tržní příjmy z elektřiny mohou vést k podstatným narušením mezi výrobci v EU, neboť ti soutěží v celé Unii na propojeném trhu,“ píše se v říjnovém nařízení Rady EU.

Nevoli v Česku nevzbuzuje jen podoba nových daní, ale i způsob, jak jsou zaváděny. Windfall tax Sněmovnou minulý týden prošla jako přílepek novely zákona o DPH, takže prostor pro její projednání byl minimální. Návrh na další zdanění výrobců elektřiny poslalo ministerstvo průmyslu do připomínkového řízení minulý pátek, čas na připomínky vypršel v úterý. Nedostatečný prostor na posouzení rozzlobil Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů do té míry, že zákon zcela odmítá.

Jistě, žádná mimořádná daň nevyvolá nadšení. A nedá se čekat, že za ni budou poplatníci vládu velebit. Český kabinet také teď nemá moc možností, jak se ke krizi postavit. Nutně potřebuje získat peníze na hašení jejích následků. Je také správné, že si na to nechce půjčovat a dál zvyšovat zadluženost státu. Pak nemůže potřebné miliardy získat jinak než zdaněním někoho, kdo to unese.

Bohaté energetické firmy a bankovní domy nejspíš budou mít sílu brutální českou variantu windfall tax zvládnout. Otázka je, jestli se to všechno nedalo provést efektivněji a s menšími hospodářskými i politickými škodami.

Třeba tak, že by stát přesně podle bruselských not méně zdanil energetiky, ale zato si z bezkonkurenčně největšího potenciálního plátce windfall tax v zemi – skupiny ČEZ – stáhl podstatnou část zbylého zisku ve formě dividendy.

Jistě, musel by se rozdělit s minoritními akcionáři. Celkový příjem pro státní kasu by ale podle řady expertních odhadů nemusel být výrazně menší. Výrazně menší by ale určitě byla politická cena zaplacená vládní koalicí.