Článek
Tuzemská energetická jednička ČEZ, v níž drží český stát 70 procent akcií, oznámila hospodářské výsledky za loňský rok. Že to bude jízda, se čekalo, ale osminásobný meziroční růst čistého zisku překonal i divočejší odhady.
„Česká republika získá od ČEZ v letošním roce zhruba 100 miliard korun. Každou korunu z této částky využijeme ve prospěch občanů a firem,“ hlásí slavnostně premiér Petr Fiala. Je to pohyb na tenkém ledě.
Ano, energetické skupině se dařilo a stát i další akcionáři mohou očekávat solidní dividendu. Velký zisk slibuje také velkou daň z příjmu. Stát si ale brousí zuby ještě na příjem z mimořádného „evropského“ odvodu z tržeb za prodej energií nad cenovým stropem a aby toho nebylo málo, tak ještě na příjem ze sporné „české“ daně z mimořádných zisků. A tady už se posouváme z kategorie podnikové ekonomiky a účetnictví spíše ke zbožným přáním.
Podle odhadu generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše zaplatí firma letos české státní kase právě na mimořádném odvodu z tržeb nad stropem a na windfall tax v součtu 30 až 40 miliard korun. To je docela velký rozptyl, navíc v tuto chvíli ještě nelze spočítat ani rozdělení státních výnosů mezi oba nástroje. Zatímco cenový strop, nad nímž energetické firmy odvádějí své tržby státu, vychází z podzimního evropského nařízení a měl by být obhajitelný, příjem z windfall tax je pro stát z několika důvodů mimořádně nejistý.
Předně: ministr financí Zbyněk Stanjura už si chystá kapsy, v nichž letos počítá s celkovým příjmem z windfall tax kolem 85 miliard korun. Jenže letos stát vybere pouze zálohy na tuto daň.
Výše záloh se letos vypočítá podle zisků v loňském roce. Ty byly jak v případě ČEZ, tak třeba v případě některých velkých bank opravdu vysoké. Jenže skutečná daň se bude počítat až ze zisků v roce letošním – a ty už zdaleka tak zářivé být nemusí. Třeba již citovaný Daniel Beneš odhaduje čistý zisk ČEZ v letošním roce méně než poloviční proti tomu loňskému. Takže se může docela dobře přihodit, že velkou část z toho, co stát letos vybere, bude muset firmám příští rok zase vrátit, případně si firmy přeplatek započítají proti jiným daňovým povinnostem a stát příští rok vybere na daních o to méně.
Dalším problémem české windfall tax jsou hrozící soudní spory. V případě energetických firem je sporný soulad české daně s evropským nařízením, v případě bank zase nepochopitelné vypuštění menších hráčů zavání nehezkým ohýbáním tržních pravidel. Dají se tedy očekávat žaloby akcionářů, zejména těch menšinových v ČEZ. Ti s celkem silnými argumenty tvrdí, že celá mimořádná daň, jejímž nejvýznamnějším plátcem bude nepochybně právě ČEZ, je jen snahou státu vytáhnout z energetické firmy peníze, a nemuset se přitom standardně dělit s ostatními podílníky o dividendu.
K tomu je třeba přičíst skutečnost, že windfall tax prošla Sněmovnou jako přílepek zákona o DPH, na což bývá dost háklivý Ústavní soud. Z čistě politických důvodů se ovšem nedá čekat, že by se našla skupina politiků ochotná poslat mimořádnou daň rovnou do Brna – kdo by chtěl získat nálepku zastánce velkých ziskových korporací, když na druhé misce vah je „jen“ kvalita legislativního procesu a právního státu? Ale celá věc tam může za pár let klidně skončit, až akcionáři ČEZ nebo jiní žalující vyčerpají všechny ostatní možnosti.
Stručně řečeno všechny peníze, jimiž se vláda letos bude chlubit jako příjmem z windfall tax, jsou velmi nejisté. O jejich existenci budou rozhodovat soudní spory, které z nich také za pár let mohou udělat jen nevýhodné půjčky, které bude stát firmám vracet i s krvavými úroky.
Dost nápadně to připomíná nedávné omezení tempa valorizace penzí. To je také důležité rozpočtové opatření, o jehož osudu ovšem kvůli nešťastnému vládnímu provedení bude nakonec rozhodovat soudní moc. Neschopnost vlády držet v krizových dobách své rozhodování bezpečně uvnitř hranic práva a Ústavy je velmi smutnou zprávou.
