Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Česká ekonomika rostla v posledním čtvrtletí minulého roku podle prvních dat nad očekávání silně. Trh očekával mezičtvrtletní růst o 0,2 procenta, čerstvá data Českého statistického úřadu ukazují hodnotu 0,9 procenta. Ještě překvapivější byl růst ekonomiky za celý rok – české hospodářství poskočilo o 3,3 procenta. Ano, nemusí se to zdát moc, zejména po skoro šestiprocentním propadu v roce 2020. Ale uvážíme-li, že ekonomika byla ještě počátkem roku 2021 pár měsíců z nemalé části uzavřená, je to v podstatě malý zázrak.
A je to také důkaz, že Česká národní banka má pravdu, když tvrdí, že za nezanedbatelnou část současné inflace si můžeme sami. Potvrzují to i kusá data českých statistiků. Podle údajů ČSÚ poháněla ekonomický růst poptávka domácností. Za poslední čtvrtletí 2021 tato data ještě nemáme. Ale z celkového růstu ve druhém a ve třetím čtvrtletí je jasné, že gigantické rozpočtové deficity (i v důsledku snížení daní), konzerovovaný trh práce a velké pandemické úspory se loni výrazně pozitivně podepsaly na poptávce domácností.
V posledním čtvrtletí už poptávka domácností růst netáhla. Ale z maloobchodních tržeb se zdá, že solidní reálný růst poptávky – byť koncem roku už tlumený vysokou inflací – i přesto pokračoval.
Příliš se toho v tomto směru přitom nezmění ani letos. Nová vláda se snaží o kvadraturu kruhu ztělesňovanou třeba novoročním projevem premiéra Fialy, v níž úspory zaplatí někdo jiný než naši občané: „Já vám chci slíbit, že budeme hledat úspory zejména tam, kde to přímo nepocítí naši občané.“ Na stejnou notu jsou sliby ministra financí Stanjury, že sníží letošní deficit o 80 miliard skrze pár nepřijatých úředníků, odklad armádních zakázek a vyšší příjmy „díky“ inflaci.
Ale i kdyby se deficit těmito – v podstatné míře jednorázovými – opatřeními podařilo snížit na kýžených 280 miliard, stále to bude řeckých 6 procent HDP. A vláda se k dalšímu snižování skrze udržitelné kroky (ano, i růst daní) zatím nemá. Trh práce přitom nadále vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU – a hrozba růstu mezd nekrytého produktivitou práce je proto stále živější než kdy jindy.
Vývoj spotřeby domácností v minulém roce tedy dává jasně za pravdu centrální bance, která již v loňském druhém pololetí reagovala na vzlínající domácí poptávku a rychle utáhla měnovou politiku. Silná poptávka domácností na pozadí růstu cen energií či surovin je největší hrozbou pro českou cenovou stabilitu.
Že již nelze všechno pořád házet na pandemii a že poptávka je prostě příliš silná, začalo být v posledních dnech jasné i americké centrální bance. Konečně. Půl roku po ČNB.
