Hlavní obsah

Komentář: Příliš zaručený příjem. Varování pro české reformátory dávek

Petr Holub
reportér
Foto: Alessia Pierdomenico, Shutterstock.com

V Itálii se univerzální dávka zneužívala ve velkém. Její zrušení bylo jedním z prvních kroků Giorgie Meloniové (na snímku) po nástupu k moci.

Měla to být dávka, která změní svět. Slabiny „zaručeného příjmu“ však prokázal nejen aktuální akademický výzkum z Toronta, ale také praktická zkouška v Itálii a Německu. Cizí zkušenosti jsou poučením i pro české reformátory.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud se občan může spolehnout, že každý měsíc dostane od státu „zaručený příjem“, tedy paušální částku na úrovni aspoň 20 až 25 tisíc korun, přestanou ho trápit existenční potíže. Bez stresu může rozvíjet své schopnosti, dosáhnout lepší pozice na pracovním trhu a odvést na daních víc peněz. Taková je teorie.

Když ovšem tento ideální model testovali v letech 2021 až 2023 vědci z Toronta pod vedením Evy Vivaltové, tak zjistili, že účastníci výzkumu postupně „ztráceli zájem o práci“. Plošné zavedení zaručeného příjmu by zřejmě pro státní pokladnu znamenalo o dost víc nákladů než příjmů.

Výzkum profesorky Vivaltové může zpětně vysvětlit, proč nevyšel plán italské vlády, která variantu zaručeného příjmu zaváděla pod názvem „občanská dávka“ (reddito do cittadinanza). Se slibem, že každý Ital bude mít měsíčně nárok na 780 eur (20 tisíc korun) od státu a čtyřčlenná rodina skoro na dva tisíce eur, vyhrálo v roce 2018 volby levicové Hnutí pěti hvězd. To také hned příští rok začalo dávku vyplácet.

Koaliční partneři (a prázdná státní pokladna) ovšem tehdejšímu premiéru Contemu umožnili plán realizovat jen zčásti. Na dávku přece jen neměl nárok úplně každý, ale pouze rodiny, jejichž živitel byl bez práce nebo vydělával málo a které bydlely v Itálii nejméně deset let. Nejvyšší dávka pro rodinu nakonec nesměla překročit 1200 eur (30 tisíc korun) a její příjemce byl povinen přijmout jedno ze tří pracovních míst, která mu nabídla státní pracovní agentura.

O dávku nakonec zažádalo tři a půl milionu Italů. Přesto ji záhy po svém nástupu v roce 2022 nová premiérka Giorgia Meloniová z pravicového hnutí Bratři Itálie zrušila. S přesvědčováním spoluobčanů měla celkem snadnou práci. Dávka se podle ní zneužívala ve velkém, protože úřady dost přísně nenutily příjemce, aby dávku vyměnili za výdělek ze zaměstnání.

Velkou publicitu získal příběh drogového dealera ze Sicílie, který měl na dávku nárok, protože nevykazoval žádný legální příjem. Stejně populární se stala historka o hotelovém magnátovi z jihu Itálie, kterému pro získání podpory stačilo přepsat hotely na příbuzné.

Italská zkušenost potvrzuje zjištění vědců z Toronta, že lidé, kterým stát dorovnává příjmy tak, aby stačily k relativně slušnému životu, ztrácejí motivaci víc pracovat. Navíc se v Itálii potvrdila další zkušenost kanadských sociologů, podle níž dávkový systém, který příliš jednoduše testuje majetkové poměry příjemců dávek, „vytváří další překážku pracovat“. Každá rodina se logicky vyhýbá tomu, aby se její finanční situace zlepšila natolik, že ztratí na dávku nárok.

Italské fiasko nezabránilo vládě německého kancléře Olafa Scholze, aby experiment se zaručeným příjmem zopakovala ve větším měřítku. Plán zavedení nepodmíněného příjmu pomohl ve volbách v roce 2021 do vlády Zeleným. Dvě další koaliční strany ovšem paušální dávku pro všechny zablokovaly. Podobně jako v Itálii připustily jen novou verzi „občanské dávky“ (Bürgergeld), na kterou mají nárok „potřební“ (hilfebedürftig) včetně zaměstnanců s nízkým platem. V Německu se do této kategorie vejde pět a půl milionu obyvatel.

Nejen z českého pohledu jde o velké peníze. Pro dospělé žadatele je letos připravena základní dávka 563 eur měsíčně, vedle toho 300 až 400 eur příspěvku na bydlení, nemluvě o přídavcích na děti a doplatku na teplo.

Trochu moc to bylo i na rebela strany Zelených, starostu města Tübingen Borise Palmera. Podle něj se čtyřčlenná rodina v jeho městě dostane na 3200 eur (80 tisíc korun) měsíčně. Lidem s podprůměrnou mzdou se v takovém případě vůbec nevyplatí pracovat, protože pak se občanská dávka automaticky sníží a výpadek sotva nahradí „pracovní bonus“, na který budou mít nárok. „Pokud příjemce občanské dávky nastoupí do práce, navýší své příjmy jen o 300 eur,“ upozornil Palmer v otevřeném dopise s tím, že jde o zcela nedostatečnou motivaci.

Za dva roky se zvýšil počet práceschopných příjemců občanské dávky o 300 tisíc. Proto poslední týden v červenci generální tajemník opoziční strany CDU Carsten Linnemann vyjádřil obavu, že statisíce příjemců dávek nepracují, přestože by mohli. A že by se tedy občanská dávka měla zrušit. Pokud jeho strana vyhraje napřesrok volby, nahradí Scholzův model novým projektem „nového základního pojištění“.

Pochopení vyjádřil i redaktor deníku Welt Jan Klauth s odvoláním na studii výzkumného institutu Ifo, podle níž celkem 810 tisíc příjemců občanské dávky pracuje jen na částečný úvazek. „Na rozdíl od toho, co tvrdí ministr práce, se jim sotva vyplatí zůstávat v práci déle,“ napsal Klauth.

Druhou velkou skupinu tvoří 700 tisíc rodičů, kteří by sice mohli pracovat, ale státní dávka jim umožňuje zůstat doma s dětmi.

Pro třetí skupinu nejsou k dispozici vhodná pracovní místa, protože jim při nástupu do práce brání „jazyková bariéra“. Z toho redaktor usuzuje, že pro mnohé přistěhovalce je občanská dávka dostatečným důvodem, aby se příliš nesnažili při jazykových kurzech.

O osudu německého pokusu se rozhodne napřesrok, kdy podle ministra práce a sociálních věcí Huberta Heila začne počet příjemců naopak klesat.

Mezitím se rozjíždí reforma sociálních dávek také v Česku. Nepůjde při ní o zaručený příjem ani občanskou dávku. Ministr práce a sociálních věcí Mariana Jurečka přesto zamýšlí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ podobně jako v Itálii nebo v Německu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ propojit příjem ze zaměstnání se státní podporou. „Dávka státní sociální pomoci“ (DSSP) sloučí od ledna 2025 pod jednu střechu dávky na živobytí, bydlení a výchovu dětí, zároveň zavádí motivační příplatek pro ty, kdo přes veškerou podporu budou pracovat. Relativně mírné jsou majetkové testy. Na dávku bude mít nárok i rodina se dvěma byty, dvěma automobily a s částkou 400 tisíc na bankovním účtu. Podle odhadu ministra Jurečky se o státní pomoc přihlásí kolem 400 tisíc zájemců.

Model připomínající nepříliš úspěšné pokusy z ciziny by v Česku mohl fungovat, míní šéf sociálních programů nevládní organizace Člověk v tísni Jan Černý. „Tuzemská dávka bude nominálně čtyřikrát menší,“ upozorňuje. Je to podle něj dost málo na to, aby příjemci neztratili motivaci k práci.

Pokud dnes rodina pobírá dávky na živobytí, bydlení a děti v průměrné výši, pak dosáhne na 13 tisíc korun měsíčně. Po zavedení „superdávky“ DSSP bude mít její živitel nárok na pracovní bonus ve výši až 40 procent z platu. Protože se po nástupu do práce stejně jako v Německu dávka sníží, polepší si tím přibližně o pět tisíc měsíčně.

Doporučované