Článek
V informačním výbuchu kolem volby prezidenta zapadla jedna zajímavá událost z konce minulého týdne. Vládní legislativci ve čtvrtek odmítli návrh zákona, který má umožnit zestátnění podílu soukromých akcionářů v energetické skupině ČEZ. Navrhovaný „lex ČEZ“ může být podle nich neústavní.
Stojí za to se k tomu vrátit. Zpráva zajímavá na první pohled jen pro právníky a profesionální investory je ve skutečnosti důležitá pro širokou veřejnost. A to hned ze dvou důvodů.
Zaprvé, peníze do nejatraktivnější domácí volně obchodované firmy nevložila jen hrstka miliardářů a spekulantů živících se hrou na burze. Akcie ČEZ drží přes 150 tisíc individuálních českých investorů. Většinou střední třída, zpravidla aktivní a zodpovědní lidé, kteří tímto způsobem střádají na vlastní důchod nebo pro děti. Další statisíce Čechů mají v ČEZ peníze prostřednictvím různých fondů. Těm všem vláda prostřednictvím „lex ČEZ“ vzkazuje, že se jim chystá investici znehodnotit.
Není to rozumné, je to hra s důvěrou významné části občanů i impulz pro odliv kapitálu z Česka. „Rozhodl jsem se, že u nás už investovat nebudu. Stejně uvažuje spousta mých známých, kteří dávají peníze do akcií a nemovitostí. Potřebujeme právní jistotu, ale ta tady začíná chybět,“ potvrdil mi pražský byznysmen Luděk Fidrhel, jeden z řadových akcionářů ČEZ.
Zadruhé, je tu riziko pro státní kasu. Vládní pokus o nepřátelské ovládnutí ČEZ by vyvolal vlnu žalob. Vedle statisíců řadových investorů ČEZ drží tyto akcie také „velcí kluci“ českého byznysu, silné zahraniční banky a fondy. Strana minoritářů by měla k dispozici velké peníze i elitní právníky. Případná kolize znárodňovacího procesu s českou ústavou či evropským právem by už dopředu zvyšovala šance na vysouzení tučného odškodného. Což by pro státní rozpočet mohl být zásah i větší než vykoupení menšinového podílu ČEZ za cenu přijatelnou pro jeho vlastníky.
Hraje se opravdu o velké peníze. Tržní kapitalizace ČEZ, tedy souhrn aktuální hodnoty jeho akcií, se nyní blíží částce 500 miliard korun. Akcie v rukou minoritářů mají hodnotu skoro 150 miliard.
Bavit se o jakémkoli přesunu takového majetku je vážná věc. Určitě není možné přijmout narychlo speciální zákon, který o něj minoritáře zkrátka připraví proti jejich vůli a za podmínek, které nadiktuje silnější podílník. A to ani v případě, kdy to vláda zdůvodňuje veřejným zájmem. Je třeba se nejdřív ptát, zda se veřejný zájem nedá ochránit méně drastickým způsobem.
Jenomže tahle diskuze se u nás nevede. Nejen na veřejnosti. Pokud návrh Ministerstva spravedlnosti, vedeného Pavlem Blažkem z ODS, odmítne Legislativní rada vlády, jíž předsedá pirátský ministr Michal Šalomoun, zjevně se moc nediskutuje ani za zavřenými dveřmi v pětikoalici.
Co je lex ČEZ?
Nově navrhovaná pasáž v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev
Stát plánuje převzetí ČEZ.
Týká se rozdělení veřejně obchodované akciové společnosti
– strategického zájmu,
– s většinovým akciovým podílem státu,
– která je subjektem kritické infrastruktury podle krizového zákona.
Této definici vyhovuje na české scéně pouze ČEZ.
Zavádí se speciální pravidla pro rozdělení společnosti na nástupnické firmy, v nichž se změní dosavadní podíly akcionářů. V nástupcích akciovky s dnešním většinovým podílem státu a 30procentním podílem soukromníků tak může stát držet až 100 procent.
Takové rozdělení dnes musí schválit 90 procent všech akcionářů. Podle lex ČEZ k tomu nově má stačit jen 75 procent akcionářů přítomných na valné hromadě zanikající společnosti.
Stát by tak v praxi svůj plán rozdělení včetně plného ovládnutí částí firmy hladce prosadil i při nesouhlasu minoritních akcionářů.
Jaké jsou konkrétní výhrady vládních právních expertů? Jde podle nich o účelový zákon umožňující vytlačení minoritářů z jediné konkrétní veřejně obchodované firmy u nás. (Návrh ji sice výslovně nejmenuje, ale uvedenou definici splňuje jen ČEZ.) Dále – návrh neprošel odbornou debatou. Navrhovaný postup není dostatečně vyargumentovaný a zdůvodněný.
Pravda, v předkládací zprávě Ministerstvo spravedlnosti píše, že návrh je součástí „opatření vedoucích k provedení energetické koncepce České republiky při zohlednění mezinárodních, aktuálně především evropských závazků ke zmírnění dopadů energetické krize“. To ale právní experti považují za nedostatečné. Chybí jim posouzení jiných možných řešení.
Jenomže požadovanou analýzu zřejmě nemáme. Zatím nejsou známy ani základní teze vládou připravované nové energetické koncepce. Nevíme, jaké změny chce vláda provést na trhu s elektřinou. „Je otázka, do jaké míry s nastavením trhu vůbec něco dělat chceme,“ řekl pro Seznam Zprávy před dvěma týdny ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN).
Podle Zdeňka Zajíčka z ODS, šéfa koordinační skupiny pro řešení energetické krize pod Úřadem vlády, začal tento tým teprve pracovat na návrzích možných změn. Vláda prostě zatím nerozhodla, jak příčiny energetické krize řešit. Zato politici z nejsilnější partaje vládní koalice už bezpečně vědí, že je třeba kvůli tomu otevřít dobrodružnou cestou k vyvlastnění majetku více než 150 tisíc českých fyzických osob.
Nesouhlas Legislativní rady vlády s návrhem lex ČEZ označila některá média za vítězství minoritářů. Omyl. Ani s windfall tax původně vládní legislativci nesouhlasili, nakonec ale couvli. Takže rozhodně nejde o definitivní konec příběhu.
Aby bylo jasno, znárodňovat soukromý majetek ve výjimečných situacích a za náhradu lze i s ohledem na Listinu základních práv a svobod. A to pokud veřejný zájem převáží nad chráněným zájmem soukromých vlastníků. Ovšem nedá se to prosadit diktátem z pozice síly.
Stát by skutečně měl mít nad svým největším výrobcem elektřiny a investorem chystaných nových elektráren plnou majetkovou kontrolu. Však to taky většinou připouštějí i minoritní akcionáři ČEZ. Jen se odmítají vzdát svých podílů bez náhrady, která by jim připadala férová.
Je zajímavé srovnat postup českého kabinetu se souběžně probíhajícím znárodněním 16 procent donedávna rovněž polostátní francouzské energetické firmy EdF. Vedly k němu podobné důvody. Francouzská vláda potřebovala posílit kontrolu nad výkupními cenami jaderné elektřiny, navíc plánuje další stavbu nových reaktorů, což se dnes v Evropě těžko dá dělat v režii soukromých společností.
Francouzská vláda po loňském prvním střetu s menšinovými akcionáři a managementem EdF nabídla odkup akcií za „předválečnou“ hodnotu 12 eur za kus, přestože loni jejich cena spadla o třetinu. Za půl roku trvání veřejné nabídky získal stát přes 90 procent akcií, takže může zahájit zákonné vytěsnění zbylých minoritářů.
Chápu, že si česká vláda není jistá, jestli si při tristním stavu státní kasy může nyní odkup akcií ČEZ za tržní cenu s případnou prémií dovolit. Francouze přišla jejich operace téměř na deset miliard eur. Pak bych ale čekala nejdřív ze všeho analýzu, jakou část ČEZ potřebuje mít stát pod plnou kontrolou a jak moc je to nutné. Pokud by taková analýza došla k závěru, že firmu je třeba rozdělit a přinejmenším z její části minoritáře vytlačit, pak mají menšinoví akcionáři dostat odpovídající nabídku. Nucené znárodnění má být až úplně krajní, poslední možnost. A cesta k němu má být jiná.
„Nemůžete schovat tak důležitý paragraf do zákona, který se jinak týká technických věcí a který čte jenom hrstka lidí,“ shrnul to jeden z členů Legislativní rady vlády.
A co už vůbec nechápu: jak může s prvním významným znárodněním od 50. let, prosazovaným tak tvrdou cestou, přijít právě ODS, tradičně nejsilnější pravicová strana na české politické scéně? Inu, kácejí se nám před očima nejen právní, ale i hodnotové jistoty.
