Článek
Po kolapsu americké Silicon Valley Bank (SVB) se na trh vrátila očekávání z konce loňského roku, a sice že s utahováním měnové politiky Fedu je konec. A že se ještě letos dočkáme v USA snížení úrokových sazeb.
Výnosy zejména krátkodobých dluhopisů výrazně poklesly s tím, jak jsme se stali svědky něčeho, co tu 15 let nebylo. Tedy kolapsu banky a víkendového horečnatého vymýšlení programu s dlouhým názvem, který má zabránit pádu nějaké další. Je to ale skutečně důvod, aby se Fed lekl a se zpřísňováním měnové politiky přestal? Podle mě nikoli.
Zaprvé, SVB neumřela kvůli slabé ekonomice nebo špatným úvěrům, ale kvůli neexistujícímu řízení úrokového rizika. Silion Valley Bank nebyla typickou retailovou bankou. Depozita pocházela od byznysové (hlavně technologické) klientely a jen menší část bankovních aktiv tvořily půjčky. Vetší část aktiv byla uložena ve vládních dluhopisech.
V období pandemie zaznamenala SVB výrazný nárůst depozit – všichni víme, kolik hotovosti se sesypalo na technologické firmy v dobách, kdy se vinou čínského patogenu pracovalo, nakupovalo i žilo „z domova“. Většinu dluhopisů banka nakoupila v dobách, kdy byly úrokové sazby nulové. Loňský nárůst sazeb způsobil – při absenci řízení úrokového rizika – citelné ztráty. A ty letos kvůli rychlému odlivu depozit takříkajíc „vykrystalizovaly“.
Dělat kvůli případu SVB nějaké silné soudy o zdraví celého bankovního sektoru nelze. Pro většinu bank je růst úrokových sazeb (alespoň zpočátku) pozitivní věc. Navíc takové ignorování problematiky řízení aktiv a pasiv, jaké předvedla SVB, to se opravdu vidí jednou za sto let. Zkrátka a dobře, jakkoli si některé firmy myslí opak, SVB není Lehman Brothers.
Zadruhé, únorová inflace zatloukla další hřebík do rakve, v němž leží ukvapené tvrzení prezidenta Fedu Jeroma Powella z posledního zasedání centrálních bankéřů, že „desinflační proces započal“. Jádrová inflace přidala oproti lednu 0,5 procenta (a 5,5 procenta meziročně). To bylo nejrychlejší meziměsíční tempo inflace od září 2022. Nebýt toho, že výrazně klesly ceny ojetin, byla by meziroční jádrová inflace na šesti procentech. Trh práce je napjatý nejvíce za posledních 50 let.
Zatřetí, činy jsou mocnější než slova. Bude-li Fed pokračovat v utahování politiky i po kolapsu SVB, vyšle tím signál, že si je absolutně jistý stavem amerického bankovního systému a že SVB byla prostě výjimka, nikoli příslovečný kanárek v dole.
Poté, co Fed zavedl na začátku zmíněný program umožňující bankám získat likviditu proti americkým vládním dluhopisům, by rozhodnutí nezvýšit sazby či povolit kohouty muselo být vnímáno tak, že v bankovním sektoru je toho shnilého víc, než se přiznává. A to, předpokládám, Powell ani jeho centrální banka nechtějí.
