Článek
Nejprve poznámka úvodem. Nesnáším termín „gigafactory“. Snad má vzbuzovat dojem něčeho high-tech a honosného. Pojďme tomu raději říkat „obří baterkárna“. Nebo prostě střízlivěji „továrna na baterie“.
Obyvatelé obcí a měst na Plzeňsku, kteří odmítají plánovanou stavbu takové fabriky na letišti Líně, jsou dnes často vykreslování jako pěkní burani, kteří nerozumí dnešnímu světu. A brání pokroku stejně, jako v 19. století někteří lidé odmítali stavbu železnice, protože se báli novot.
Ohrnují prý nos, místo aby manažerům Volkswagenu líbali ruce za to, že se rozhodli továrnu za desítky miliard korun postavit zrovna u nich, když o investici soupeří i další země. Samozřejmě to takhle jednoduché není.
Plzeňští nejsou žádní zpátečníci. Jen mají pocit, že je vláda příliš rychle postavila před hotovou věc. Berte, moc neremcejte, a ještě nám poděkujte. Pořádně jim vysvětlit, co všechno bude obří fabrika pro region znamenat, to se nikdo neobtěžoval.
Aby to bylo zřejmé: Česko továrnu na velké akumulátory do elektromobilů nezbytně potřebuje.
Má to zásadní význam pro fungování klíčového sektoru naší ekonomiky. Vždyť produkce autoprůmyslu tvoří 26 procent české průmyslové výroby a 23 procent veškerého exportu. V branži pracuje 180 tisíc lidí přímo a odhadem další půlmilion v navazujících oborech. A protože i mladoboleslavská Škoda očekává v roce 2030 zastoupení elektromobilů ve své výrobě z 50 až 70 procent, bez vlastní továrny na baterie se neobejde. Pokud tedy opravdu nechce být jen montovnou dílů.
Velké baterkárny už dnes stojí a fungují ve všech sousedních státech kromě Rakouska. Nejdál je Polsko. Akumulátory z tamní továrny jihokorejské firmy LG prozatím dováží právě škodovka. Český autoland ale jako kdyby zaspal a doufal, že EU od plánu na dekarbonizaci ještě odstoupí, a my si budeme moci dál vyrábět spalovací motory, převodovky a výfuková potrubí.
Realita je ovšem opačná. A my ji nezměníme. Zmíněné výroby postupně skončí a my je musíme něčím nahradit, abychom zvládli transformaci odvětví. Česko potřebuje vlastní baterkárnu nejen kvůli růstu ekonomiky, exportu, zaměstnanosti nebo domácím dodávkám. Možná daleko důležitější je zajištění know-how u moderní technologické výroby a vznik nových technických škol a oborů, jež dnes ani neexistují. Jinak nám ujede vlak, jak se říkává.
Zároveň nemá cenu si namlouvat, že vše je zalité sluncem. Výroba baterií je chemicko-technologický proces, který je náročný na vstupní suroviny: vodu, elektřinu, a zejména vzácné kovy, které se musí dovážet z daleka. Při výrobě akumulátorů vzniká spousta nehezkých odpadů, s nimiž je nutné se nějak vypořádat.
Na to všechno se dnes Plzeňští ptají. A od vlády neslyší dostatečné odpovědi. Postupně našli zastání i u lokálních a krajských politiků.
Ale chyba není jen na straně současného kabinetu Petra Fialy. Velký kus viny leží i na předchozích vládách. Ty se úplně vykašlaly na lákání nových zahraničních investorů, což byla disciplína, v níž Česko dlouhé roky patřilo k regionálním přeborníkům – i díky agentuře CzechInvest.
Asi si politici mysleli, že už tady všechno stojí. A když máme nízkou nezaměstnanost, nové továrny nejsou potřeba. Zapomněli, že místo motoráren budou třeba baterkárny. Takže když teď VW přišel s tím, že v Česku postaví tu svou „gigafactory“, neměli jsme najednou žádnou připravenou průmyslovou zónu, kterou bychom nabídli.
Dokonce ani ve skomírajících uhelných lokalitách na severu Čech. Tedy v regionu, který stále jako na spasení čeká na svou transformaci a přesně takovou investici do své budoucnosti by potřeboval daleko víc než bohaté Plzeňsko. Jenže se narychlo našlo právě jen fungující letiště Líně u Plzně. Není to ideální místo, ale Česko si nemůže dovolit takovou investici odmítnout.
Jinak přijde o reputaci a horko těžko bude lákat další investice z ciziny.
