Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tuzemskou ekonomiku čeká v příštích deseti až patnácti letech kritické období. To, čím prochází, není „jednoduchá modernizace“. Jde o zavádění „přelomových technologií“, kterým se budou muset přizpůsobit všechny oblasti ekonomického i veřejného života. Tvrdí to vládní materiál s názvem „Hospodářská strategie České republiky“, který sepsali experti Ministerstva průmyslu a který by měl nastavit mantinely dalšího ekonomického rozvoje.
Jedním z nejčastějších slov osmdesátistránkového dokumentu je „transformace“, které se používá při opravdu důležitých změnách, jako byla „kapitalistická transformace“ spojená se jménem Václava Klause.
Popsat ekonomickou pozici státu je samo o sobě důležitou informací pro byznys, proto překvapilo, že podnikatelé dávají najevo spíše nezájem. „Je to pěkné slohové cvičení,“ uvedl pro Seznam Zprávy Pavel Drobil z ostravského regionu. Na to, že dokument má daleko k reálnému využití, si postěžoval viceprezident Svazu průmyslu Martin Jahn. Sám Jahn přitom před dvaceti lety v roli vicepremiéra sepsal obdobnou „Strategii hospodářského růstu České republiky“, podle níž se státní byrokracie v následujících letech řídila.
Důvodem zdvořilého nezájmu může být fakt, že autoři nové strategie využívají obvyklá klišé. Hned v úvodu slibují recept, jak se Česko dostane mezi „top 10“ států Evropské unie. Tím například napodobují zmíněnou Jahnovu strategii, podle níž Česko dosáhne do roku 2013 průměru EU, měřeno výší HDP na obyvatele. Jak známo, Češi dosud za průměrem zaostávají o deset procent.
V dalším textu nechybějí obvyklé úvahy o významu pracovní síly v technických oborech, „transferu výzkumu do výroby“, expanzi na mimoevropské trhy či nezbytnosti dokončit co nejvíc kilometrů dálnic. V druhé polovině textu však autoři popisují jádro nové strategie. Nápadná je už definice pouhých dvou oborů, u kterých bude vláda přednostně podporovat výzkum i investice. Konkrétně půjde o „digitální a energetickou transformaci“.
Digitalizace je nutným předpokladem toho, aby se tuzemský průmysl udržel na světové úrovni, a mimo jiné předpokládá rozvoj umělé inteligence, robotiky, kybernetické bezpečnosti nebo mikroelektroniky včetně projektování nových čipů. Ještě obsáhlejší je energetická kapitola, která doporučuje rozvoj nových technologií pro obnovitelné zdroje i jaderné elektrárny, vedle toho výrobu baterií, zpracování vodíku a další podobné aktivity.
Česko se tím jako další členské státy EU hlásí k boji s klimatickou změnou. To znamená provést dekarbonizaci, jinými slovy přechod od fosilních paliv k čisté energii. Když v tom autoři vládní strategie vidí hlavní šanci zdejší ekonomiky, kopírují klíčovou myšlenku „Strategie konkurenceschopnosti“, kterou pro Evropskou komisi sepsal exšéf Evropské centrální banky Mario Draghi.
Ovšem právě pasáž o přechodu na čistou energii se nejvíc ztrácí v nejasných úvahách. Rozsáhlá podpora dekarbonizace z veřejných zdrojů je sice podle dokumentu nutná, dotace by však neměly ohrozit konkurenční prostředí. Přesto je určitá míra dotací třeba, aby zdejší firmy netrpěly v konkurenci s podniky z těch zemí, které nebudou mít takové zábrany. Pro dekarbonizační firmy jsou potřeba i státní záruky, ovšem rozpočet nebude krýt všechny jejich ztráty.
Dokument sice kopíruje Draghiho plány, přesto další odstavce prozrazují, že česká vláda má k Evropské unii odstup. Jenom jednu z šesti největších příležitostí pro zdejší ekonomiku mohou nabídnout bruselské instituce, konkrétně mohou zřídit společnou evropskou burzu. Naopak jsou s Unií spojena čtyři z šesti hlavních rizik. Čechům může uškodit oslabení ekonomického postavení EU ve světě, případná snaha Evropy uzavřít svůj trh vůči ostatním světadílům, stažení investic větších evropských států z Česka či hrozící posílení bruselské byrokracie.
Součástí každé hospodářské politiky Česka by měla být vyhlídka, kdy a jestli země vůbec vstoupí do eurozóny. Jahnova dvacet let stará strategie tomu věnuje několik stránek, materiál Fialovy vlády ovšem termíny „euro“ nebo „společná měna“ neobsahuje ani v jednom případě.
Ještě v roce 2021 ocenil Ruchir Sharma, investor banky Morgan Stanley, ekonomický vzestup Česka superlativem „zapomenutý úspěch“, protože Česko jako první z postkomunistických zemí dosáhlo ekonomického výkonu 20 tisíc dolarů ročně na obyvatele. Kodaňský docent Cornel Ban zase v té době předpověděl, že ze všech rozvíjejících se zemí má kromě Číny právě Česko nejlepší šanci vyhnout se tzv. pasti středního příjmu, tedy neschopnosti dosáhnout úrovně těch opravdu nejbohatších. Nastala však krize a vzestup se zdržel. Vládní strategie je po pěti letech prvním plánem, který připravuje cestu, po níž se může prosperita vrátit.
