Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V dubnu 2024 se znovu probudila inflace. Pondělní zprávu o nečekaném zdražování prozatím nekomentovali guvernér ČNB Aleš Michl ani premiér Petr Fiala, kteří se v minulých měsících profilovali právě jako bojovníci s drahotou.
Inflace setrvale klesala od předloňského září až do března letošního roku, kdy dosáhla „normální“ úrovně dvou procent. V dubnu však podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) skočila na 2,9 procenta, podle metodiky Eurostatu na 3,1 procenta. Česko tak znovu patří do třetiny zemí s nejvyšší inflací v EU.
Překvapení bylo všeobecné. „Inflace v dubnu překonala očekávání všech,“ uvedl analytik Raiffeisen Bank Martin Kron. To může zdržet hospodářské oživení, protože centrální banka (ČNB) už nebude tak rychle jako dosud snižovat úrokové sazby.
Z pohledu spotřebitelů je nepříjemná jiná okolnost. Vinou probuzené inflace už nadále nemůže být řeč o tom, že začnou klesat ceny vyhnané vzhůru během krize, jak u jednotlivých druhů zboží rádi upozorňovali politici. Naopak se vrací zdražování. Jak svědčí dubnová zpráva ČSÚ, proti loňskému prosinci lidé za stejné zboží a služby utrácejí skoro o tři procenta navíc. Jako kdyby si obchodníci řekli, že Čechům poslední dobou otrnulo: jejich útrata v maloobchodu roste už půl roku, určitě nějak překousnou, když si pár dalších korun připlatí…
Proto se opět začaly pomalu zvedat ceny potravin, o pohonných hmotách nemluvě.
Přesto je třeba hledat skutečného viníka jinde. Za benzin a potraviny se počátkem roku platilo méně než v minulém roce, jinými slovy, pokles cen v supermarketech a u čerpacích stanic dosud vyrovnával cenový růst v jiných oborech. Když příznivý efekt skončil, tak je lépe vidět na oblast, kde inflace skutečně vzniká.
Za „velké inflace“ let 2022–2023 patřilo Česko podle Eurostatu k zemím, kde druhým nejvyšším tempem (po Estonsku) rostly ceny u jedné skupiny komodit. Za tři roky zdražil plyn na dvojnásobek, elektřina o 80 procent, teplo o dvě třetiny, stočné a veřejná doprava o polovinu, voda o třetinu, tabák o čtvrtinu. Vesměs jde o zboží či služby, kde stát reguluje, nebo přímo určuje cenu. Ani v jednom ze zmíněných případů tedy odpovědné úřady nedokázaly udržet cenový růst pod úrovní nebo na dohled dvacetiprocentní inflace obvyklé u zboží s neregulovanými cenami, případně se o to vůbec nesnažily.
Na historii regulovaných cen nejvíc zneklidňuje, že se zvyšují i nadále, navíc tempem, které podle Eurostatu opět překonává evropské sousedy. Počátkem roku znovu vyskočily energie a vodné se stočným i odvozem odpadu, k dubnovému zdražení nejvíc přispěly tabák a alkohol. Poslední nadějí zůstává „zlevnění energií“, které podle Jana Bureše z Patria Finance na léto slíbily dodavatelské firmy. Nic jiného nemůže zajistit, že se inflace v dohledné době vrátí ke dvouprocentnímu cíli centrální banky.
Prozatím však platí, že státní regulace domácnostem nepomohly. Jak upozornil bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok, vysoké cenové stropy u energií posloužily dodavatelům při zdražování dokonce jako alibi.
