Článek
Chce po zákaznících, aby mu platili, a po zaměstnancích, aby pracovali. Slyšeli jste někdy něco takového? Ten člověk je nezodpovědný šílenec.
Ano, řeč je opět o Elonu Muskovi. A konkrétně o jeho plánu zpoplatnit prémiové uživatele twitteru částkou osmi dolarů měsíčně a o tom, že po zaměstnancích (lépe řečeno po té polovině z nich, kterou týden předtím nepropustil) žádá, aby buď slíbili, že v následujících měsících budou pracovat intenzivněji než dosud, nebo aby dali výpověď.
Že je obojí šokující a nevídané, už bylo napsáno mnohokrát. Mám k tomu jen dvě kratší poznámky.
Za prvé: když je něco dlouho zadarmo, respektive to bylo dosud vždy zadarmo, neznamená to, že to bude zadarmo vždycky. Platí to i o twitteru.
Sociální sítě jsou až na výjimky zadarmo všechny. Většina uživatelů si to vysvětluje tak, že je nejen používají, nýbrž zároveň spoluvytvářejí, a tak je to tedy fér. Jenže takhle to nefunguje a ti samí lidé jsou pak rozhořčeni, když zjistí, že se jim algoritmy sociálních sítí prohrabují v soukromí a snaží se jim prodat zboží svých inzerentů.
Nejlépe je to řečeno ve známém bonmotu, který praví, že uživatelé sociálních sítí nejsou jejich zákazníky, nýbrž produkty. Firmy provozující sociální sítě je nabízí reálným zákazníkům, kterými jsou právě zmínění inzerenti.
Často to uvádíme jako hlavní vadu digitálního ekosystému. Tak proč považujeme nápad Elona Muska učinit z části uživatelů opravdové zákazníky za tak šílený?
Racionální argument zní, že velká část stávajících uživatelů platit odmítne, a protože zadarmo nebude twitter „plnohodnotný“ (například jejich tweety budou méně vidět), ztratí síť hodnotu i pro ty, kteří by ochotni platit byli.
Ano, to se může stát. Avšak osobně si to nemyslím. Považuju konkrétně osm dolarů za měsíc za odpovídající sumu a sám ji budu klidně platit.
Nesmysl, zní z mnoha stran, a argumentuje se mimo jiné studiemi, které se v minulosti snažily zjistit, jakou reálnou hodnotu bezplatné služby pro uživatele mají. Obvykle se to dělá tak, že se výzkumníci ptají respondentů, za kolik peněz by byli ochotni přestat na měsíc tu či onu službu používat. Z odpovědí pak vyhodnocují, jakou mají pro průměrného uživatele hodnotu.
Například jedna malá studie (se 426 respondenty) v roce 2017 zjistila, že zatímco whatsapp si studenti holandské univerzity cenili na překvapivých 536 eur měsíčně a facebook na 97 eur měsíčně, hodnota twitteru pro ně byla prakticky nulová.
Jak ovšem sami výzkumníci uvádějí, výsledek zkresluje to, že twitter byl v daném vzorku nejméně používanou službou, a když něco nepoužíváte, vezmete si za měsíc dalšího „nepoužívání“ cokoli.
Druhý argument je však podle mě ještě důležitější: Twitter je v posledních několika letech sociální sítí, která je nejvíc „rozčilující“. Vedou se na ní kulturní války, algoritmus prioritizuje kontroverzní a polarizující osobnosti a celkově „odměňuje“ chování, které jsme si navykli nazývat „toxickým“.
Mělo by se to změnit, souhlasím. Nevím, jestli to má Elon Musk v plánu. Sám coby uživatel ostatně patřil mezi ty, kteří z téhle „temné stránky“ benefitovali. Ale nemyslím si, že to je v tomto sporu zásadní.
Tím je něco jiného. Existuje totiž zvláštní paradox: lidé jsou s twitterem nespokojení a existují studie, které potvrzují, že čas strávený na sociálních sítích zesiluje negativní emoce a zhoršuje náladu. Dokonce může být odpovědný za celkové zhoršování duševního zdraví populace.
Avšak zároveň platí, že titíž lidé tráví na twitteru i na dalších sociálních sítích spousty času. To je podle mě ta podstatná metrika. Jestliže něčemu dobrovolně věnujeme čas (který je nejcennějším, co máme), pak to pro nás nutně má nějakou hodnotu. Bez ohledu na to, jestli to v nás vyvolává smutek, nebo radost. Podle stejné logiky by lístky do kina na horory či filmy se smutným koncem měly být levnější než na romantické komedie.
Takže až se zase budete rozčilovat, že za twitter ani nic podobného V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ platit nebudete, podívejte se do telefonu, kolik jste v aplikaci strávili času.
A to také bude rozhodovat, co uděláte, až/pokud Elon Musk twitter opravdu zpoplatní.
Kapitalista versus jogín
Má druhá poznámka se týká „neomaleného chování“ Elona Muska k vlastním zaměstnancům.
Horor! Prý chtěl po programátorech, kterých firma zaměstnávala vysoké stovky, aby ukázali, že za poslední tři měsíce naprogramovali něco „sexy“. Hanba! A když půlku lidí propustil, protože Twitter nemá ani po šestnácti letech existence udržitelný byznys plán, a požadoval, aby ti zbývající v době transformace slíbili pracovat tvrdě a nad rámec dosavadních zvyklostí, považujeme to za nepřípustné.
Opravdu?
Ve Twitteru jsem na rozdíl od Googlu či Facebooku nikdy nebyl, ale předpokládám, že tam fungoval obdobný utopický korporátní socialismus jako v těchto dvou firmách. Tedy v ledničkách byl pro zaměstnance vždy dostatek jídla a pití zdarma, v úterý odpoledne byly v zasedačkách hodiny jógy, v pátek probíhal v aule pingpongový turnaj a sledovalo se zejména to, aby zaměstnanci třídili odpad a pracovali v diverzních týmech.
Nebo něco na ten způsob, jistě mi rozumíte.
Samozřejmě se tyto benefity v posledních dvou pandemických letech týkaly pouze těch, kteří se do kanceláří vrátili. Většina zůstala pracovat doma, na zoomu si svým šéfům stěžovali na riziko vyhoření a dožadovali se virtuálního sezení s firemními terapeuty/kouči.
A do toho přijde Elon Musk a najednou chce, aby ti samí lidé nejenže začali zase chodit do kanceláří, ale ještě aby tam PRACOVALI?
Omluvte sarkasmus. Rozumím tomu, že nežijeme v dobách divokého kapitalismu, že zaměstnanci mají svoje práva a že existuje něco jako firemní kultura. Ale zároveň rozumím tomu, že když něco nefunguje, tak se to musí opravit. Nebo vyhodit. A Twitter mnoho let nefungoval.
Připomínám i to, že všechna americká média píší už několik měsíců o fenoménu „quiet quitting“, tedy trendu, který znamená, že čím dál víc zaměstnanců vyjadřuje svou nespokojenost v práci nikoli tím, že dá výpověď, nýbrž že vstoupí do jakési „nevyhlášené stávky“.
Jinými slovy, prakticky přestanou vyvíjet jakoukoli iniciativu, někdy i úplně pracovat, a dělají jen nezbytné minimum, které se od nich formálně požaduje. Názor na tohle chování je samozřejmě jasný: je to nevhodné a nemravné a zejména v době ekonomických potíží i pro firmu nebezpečné.
A když teď nový majitel Twitteru požaduje pravý opak, zdá se nám to nepřijatelné?
Navíc to není nic nového. Před deseti lety napsal šéf jedné menší firmy svým zaměstnancům: „Připravte se, že budete pracovat s nasazením, jaké většina z vás ještě nezažila.“ Ta firma se jmenovala Tesla a autor e-mailu Elon Musk.
Nejsem a ani jsem nikdy nebyl jeho fanouškem. Jeho rakety obdivuju, auta spíš nikoli. Je to nepochybně pozoruhodný člověk, ale za svého šéfa nebo souseda bych ho nechtěl. Nemyslím si, že je inženýrský génius. Ale je nepopiratelné, že má za sebou víc úspěchů než chyb.
I když možná to není přesné. Chyb dělá spoustu. Za několik týdnů ve Twitteru jich možná udělal víc než předešlí šéfové za deset let. Ale důležité jsou dvě věci: chyby rychle napravovat a neopakovat ty samé. Pak je vysoký počet chyb spíš výhoda než problém.
Netroufám si tvrdit, jak to s Twitterem dopadne. Ostatně v prognózách se velmi často mýlím, stačí se podívat na mé předpovědi pro rok 2022, které loni vyšly s titulkem: „Nebojte, čeká nás dobrý rok“ (ale tomu se budu letos v prosinci ještě podrobně věnovat).
Vím jen tolik, že z twitteru neplánuju odejít, míněno dobrovolně, a že mi nebude vadit za něj platit. Jakkoli mě to, že ho používám, většinou rozčiluje. Ale i baví. Stejně jako Elon Musk. Patří mezi lidi, o nichž se někdy sarkasticky říká, že kdyby neexistovali, museli bychom si je vymyslet.
Jen nevím, jestli bychom k tomu měli dostatečnou fantazii.
