Článek
Mělo to být kouzlo, které změní svět k lepšímu. Pokud by každý člověk dostával měsíčně částku na úrovni 1000 eur, pokryl by tím zhruba své základní potřeby jako jídlo, oblečení, bydlení, kulturu a sport. Bez existenčních obav by pak mohl studovat, zlepšovat své schopnosti a hledat si tvůrčí práci, která by přinesla naplnění jeho životu a větší prospěch celé společnosti.
Přesto kouzlo jménem „zaručený“, případně „nepodmíněný základní“ příjem nefunguje. Tvrdí to alespoň studie, kterou v červenci publikovali experti univerzity v Torontu v čele s Evou Vivaltovou společně s Alexanderem Bartikem a dalšími kolegy z University of Illinois.
O zaručeném příjmu se mluví už od druhé světové války. K jeho zastáncům patřil i legendární ekonom Milton Friedman. V Česku jeho zavedení v jisté formě (takzvané rovné sociální dávky) svého času propagoval i ministr financí z roku 2006 Vlastimil Tlustý.
Dnes mají k myšlence univerzálního příjmu blízko hlavně levicoví politici a myslitelé, ale na nápad přísahají také nejbohatší lidé světa v čele s Elonem Muskem, Jeffem Bezosem či Markem Zuckerbergem. V různých zemích světa proběhly desítky krátkodobých experimentů. Proto trochu překvapí, že teprve studie z Toronta a Illinois snese elementární odborná kritéria.
Tohoto experimentu se účastnila tisícovka náhodně vybraných lidí ve věku 21 až 40 let z okolí amerických velkoměst Chicaga a Dallasu. Dbalo se pouze na to, aby před vstupem do experimentu neměli příliš vysoké příjmy. Každý z účastníků během tří let dostával od vědců 1000 dolarů „zaručeného příjmu“ měsíčně. Tato částka zvýšila jejich rozpočet v průměru o 40 procent. Zároveň vědci sledovali další dva tisíce členů kontrolní skupiny, kteří podporu nedostávali.
Po třech letech bylo jasno. „Pracovní aktivita těch, kteří pobírali podporu, se snížila. To se přelilo také na ostatní členy jejich domácnosti. Celkový úbytek práce je proto poměrně značný,“ stojí v závěrečné kapitole stopadesátistránkové studie. „Dále nenalézáme doklady o tom, že by účastníci studie vykonávali kvalitnější práci, ani že by se zlepšil jejich lidský kapitál (úroveň vzdělanosti a kvalifikace),“ pokračuje výklad.
Autoři studie zjistili, že příjmy účastníků experimentu po odečtení tisícidolarové měsíční podpory poklesly proti členům kontrolní skupiny během tří let o 1500 dolarů ročně. Po započtení příjmů dalších členů domácnosti to bylo dokonce celkově o 2500 dolarů ročně méně. „Za každý obdržený dolar podpory se ostatní příjmy domácnosti snížily nejméně o 21 centů,“ vypočítává studie.
Počet svých pracovních aktivit omezovali účastníci pokusu postupně během celých tří let. Nakonec snížili týdenní pracovní dobu v průměru o 1,3 až 1,4 hodiny. Jinými slovy, jejich závislost na podpoře průběžně rostla.
Podrobněji se výzkumníci zabývali také tím, co dotyční učinili se získaným časem. Nevyužívali ho ani k hledání lepší práce, ani ke sportování, ani k sebevzdělávání. „Překvapivě jsme nezaznamenali, že by ti, kteří měli děti, s nimi trávili více, ovšem ani méně času než předtím,“ uvádí studie. V průměru nezačali příjemci dávky ani více spořit. Získanými penězi především zvyšovali spotřební výdaje.
Experti výsledky studie nehodnotí z morálního pohledu. Pouze vyzývají politiky, aby si při debatách o zaručeném příjmu uvědomili, „jak vysokou hodnotu účastníci výzkumu přikládají svému volnému času“.
Zmíněná studie takřka dokonale vyvrací očekávání, která příznivci zaručeného příjmu spojují s představou, že pevná částka od státu zbaví občany existenčních starostí.
„Zaručený příjem je humanistickou odpovědí na technologický pokrok,“ hlásali navrhovatelé švýcarského referenda z roku 2016, které mělo každému obyvateli Švýcarska zajistit státní podporu 2500 švýcarských franků měsíčně. Tato částka podle propagačního letáku vydaného před referendem zajistí každému „bezpečí a svobodu“, otevře širší „prostor pro inovace a podnikání“ a „vyrovná šance“ pro lidi ze všech společenských skupin.
Plán tehdy získal podporu pouze 22 procent účastníků referenda. Hlavně z toho důvodu, že navrhovatelé, kteří pocházeli především z levicových velkoměstských kruhů, nedokázali vysvětlit, jak na docela masivní podporu sehnat peníze.
Přesto je „levicový“ rozměr zaručeného příjmu, tedy předpoklad, že stát je povinen zajistit každému z občanů naplnění jeho potřeb, dostatečně přitažlivý, aby švýcarský pokus nezapadl.
Inspiroval „občanskou dávku“ (reddito di cittadinanza), kterou vyplácela italská vláda v letech 2019-2023. I když ani tento projekt nevyšel, podporu se stejným názvem (Bürgergeld) vyplácí od roku 2022 středolevá německá vláda. Právě pro opoziční kritiky Bürgergeldu – stejně jako pro ostatní odpůrce myšlenky nepodmíněného příjmu – se stala studie Evy Vivaltové vítaným argumentem.
