Článek
Obchodníci s energiemi oznamují nové ceníky, platné od Nového roku. Nabídky jednotlivých firem se od sebe přestávají lišit, všechny nabízejí ceny na úrovni vládou stanovených stropů – tedy 6050 korun za megawatthodinu elektřiny, 3025 korun za megawatthodinu plynu. Kdo tak neučinil, jistě se k tomu dostane.
Nebýt vládního cenového limitu, byly by totiž ceny energií ještě vyšší. Je to vidět z nabídek, které do konce roku platí pro nově uzavírané smlouvy. Ceny elektřiny se pohybují u většiny prodejců kolem 9 tisíc korun za megawatthodinu. Což odpovídá průměrné ceně kolem 330 eur za megawatthodinu, kterou dodavatelé na velkoobchodním trhu za elektřinu na příští rok letos vesměs platí. Nebo to alespoň tvrdí.
Vláda jim slíbila rozdíl mezi limitovanou prodejní cenou a cenou, za niž nakupují, kompenzovat. Zda vykazované náklady na nákup, a tedy i požadavky na státní kompenzace odpovídají realitě, má kontrolovat Energetický regulační úřad. Jak to bude dělat, není zatím jasné. Dodavatelů jsou stovky. Úřad nenajme na tuhle novou agendu žádné kontrolory navíc. Jasný zatím není ani kontrolní mechanismus, teprve se o něm jedná.
Není to jediná mlha vznášející se nad českou elektroenergetikou. My hlavně pořád nevíme, kdo spotřebitelům elektřinu zdražuje tak, že ji musí vláda dotovat desítkami miliard. Podle nedávno zveřejněné zprávy o výsledcích hospodaření za tři čtvrtletí letošního roku totiž největší domácí výrobce ČEZ posílá na trh svou elektřinu na příští rok za třetinovou cenu, než za jakou nakupují obchodníci.
ČEZ, který ze svých elektráren zajišťuje přes dvě třetiny české spotřeby, minulý týden oznámil, že ke 30. září měl na příští rok prodáno 73 procent plánované produkce za průměrnou cenu 108 eur za megawatthodinu. Přesně tutéž elektřinu přitom nakupují obchodníci za oněch zhruba 330 eur.
Jde přitom o elektřinu, která fyzicky nikdy neopustí Česko. Příští rok půjde z elektráren ČEZ rovnou do vašich spotřebičů. Přesto se její cena zvedá od okamžiku, kdy ji ČEZ s předstihem prodá, do momentu, kdy ji pořídí váš dodavatel, na trojnásobek.
Příčina je ve způsobu obchodování. ČEZ neprodává a obchodníci nenakupují fyzickou elektřinu, ale finanční produkty odvozené od dodávky. ČEZ svou každoroční produkci prodává s předstihem postupně ve třech letech. Ke 30. září tak už měl kupříkladu vyprodanou výrobu na rok 2024 ze 44 procent za průměrnou cenu 120 eur a 18 procent elektřiny na rok 2025 za 126 eur na megawatthodinu.
„Poukázky“ na energii dodanou v příštích měsících a letech ovšem nekupují jen čeští dodavatelé. Kontrakty mohou do okamžiku samotné fyzické dodávky třeba i opakovaně měnit majitele. Právě v tomto procesu roste jejich cena. Jsou předmětem obchodních spekulací, běžných na komoditních či finančních trzích.
Jakýma rukama procházejí, nevíme. Investují do nich velké energetické firmy, specializovaní komoditní investoři, banky či investiční fondy. Jak domácí, tak zahraniční. Včetně skupiny ČEZ, jíž za devět měsíců letošního roku přinesly právě obchody s energiemi či povolenkami do provozního zisku EBITDA přírůstek ve výši téměř 12 miliard korun. Jak podotýká minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr, česká energetická jednička k tomuto obchodu má zvláštní možnosti. „Když máte za sebou tak velkou výrobu jako ČEZ, můžete s velkým objemem elektřiny zacházet tak, jak si to málokdo jiný může dovolit. Obchod ČEZ je významný nejen v rozměrech České republiky, ale i v evropském měřítku,“ říká.
Do spekulací s elektřinou a dalšími komoditami investují i další dva majitelé českých elektráren, holdingy EPH a Sev.en. Na rozdíl od ČEZ má Sev.en svou dceřinou firmu Sev.en Commodities umístěnou v Lichtenštejnsku, do zahraničí se ji kvůli chystané dani z mimořádných zisků chystá přestěhovat i EPH.
Obchody s elektřinou nejsou transparentní ani u samotné skupiny ČEZ, byť její obchodníci sedí v Česku. Nevidí do nich ani vláda, dokonce ani Ministerstvo financí, které tu vykonává akcionářská práva za 70procentní státní podíl.
Vláda svou bezmoc a slepotu řeší radikální českou podobou windfall tax. Rozhodla se zatížit domácí energetické firmy hned dvojí mimořádnou daní, mnohem přísnější než odvody, jež v říjnu schválila pro energetiky Rada Evropské unie. Pokud se to povede, přijdou energetici o velkou část výnosů jak z výroby, tak z obchodování. Stát se dostane alespoň k části zisků ze spekulací s elektřinou, které tak zvedají její cenu.
Ale tady už jsme zase v mlze. Na jak velkou část příjmů ze spekulací, jež zdražují českou elektřinu, stát dosáhne? Nevíme. Na těchto obchodech se kromě domácích hráčů mohou podílet i zahraniční firmy, které zdanění nepostihne. Windfall tax možná stáhne jen zlomek zisků ze šroubování ceny české elektřiny.
Zatím ale ani to stažení není jisté. Brutální česká windfall tax má řadu odpůrců. Soukromí akcionáři ČEZ proti ní hodlají protestovat u soudů a nejsou bez šance. I proto je mlha nad obchodem s energií, která míří z českých elektráren do českých domácností a firem, nebezpečná a nepochopitelná.
