Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
O takzvaných dohodářích se toho moc neví. Ale jsou důležití. Teprve nedávno publikoval ČSÚ experimentální statistiku, podle níž loni na dohodu pracovalo v každém čtvrtletí aspoň 1,2 milionu lidí. Za rok vydělali celkem 77 miliard korun. To odpovídá částce 5500 korun měsíčně, pokud by člověk na dohodu pracoval celý rok.
A protože sociální pojistné se musí odvádět až od měsíčního výdělku 10 tisíc korun z jedné dohody, otevírá se tím firmám i zaměstnancům možnost pojistné neplatit.
Na základě této zprávy pojal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka podezření, že mnozí dohodáři stát na pojistném šidí. Co když pracují u jednoho zaměstnavatele nebo i na více místech na několik „podlimitních“ dohod, takže pojistné neplatí, ačkoli měsíčně vydělají víc než průměrnou mzdu?
Proto Jurečka prosadil novelu zákona o sociálním pojištění, podle níž už nebude stačit, že své příjmy z práce na dohodu hlásí pouze pracovník. Od července musí také podnikatel každý měsíc sociální správě oznamovat, koho na dohodu zaměstnává. Pak už bude možné kontrolovat, jestli někdo nepodvádí. Bude to pro zaměstnavatele dost velká byrokratická zátěž a jen chabou náplastí je, že povinnost platit nové odvody z nahromaděných dohod byla odložena až na leden 2025.
Podle Jurečky přitom nejde jen o to, že penzijní systém získá navíc každý rok dvě miliardy na pojistném. „Dohody by měly být využívány jen k získání příležitostného příjmu, neměly by nahrazovat běžné zaměstnání. Jejich regulací tak dosáhneme lepší sociální ochrany zaměstnance,“ uvedl ministr. Jurečka tvrdí, že si pracovník odvodem sociálního pojistného vylepší budoucí důchod, ale to není všechno.
Už od loňského podzimu platí předpis, že dohodáři, kteří pro zaměstnavatele pracují ve srovnatelném rozsahu jako zaměstnanci, mají nárok na dovolenou a příplatky za práci o víkendu. Zároveň jim musí firma stanovit týden předem rozvrh práce.
Z pohledu podnikatelských svazů tím končí období vzestupu flexibilní práce, na které se mohly firmy s pracovníkem dohodnout bez svazujících předpisů.
Podle právníka Hospodářské komory Ladislav Minčiče dnes využívá dohody 93 procent podniků. Vzestup nastal v krizovém období 2020–23, kdy se podle ČSÚ zvýšil počet dohodáři odpracovaných hodin dvaapůlkrát. Něco podobného zažil trh práce v období 2008–2013, kdy daly statisíce pracovníků před zaměstnáním přednost pozici živnostníka. Také po tehdejší krizi stát proti trendu zasáhl a zrušil pro OSVČ slevy na dani za rodinné příslušníky.
Dohody o provedení práce využívá 93 procent podniků. Nejvíc dohodářů přibylo v krizovém období po roce 2020.
V dotazníku časopisu Finmag nové opatření vůči dohodářům zpochybňují dotázaní ekonomové. „Některé firmy přestanou zaměstnávat na dohody úplně a jejich občasní zaměstnanci tak přijdou o celý svůj výdělek nebo přivýdělek,“ obává se například Alena Šafrová Drášilová z Masarykovy univerzity. Očekává také, že část firem své dohodáře přesvědčí, aby si zřídili živnostenské oprávnění. „Nic proti tomu, ale celkový efekt pro státní pokladnu bude záporný,“ upozorňuje ekonomka. Noví OSVČ budou nadále platit nulové sociální odvody a pomocí paušálu si sníží základ pro daň z příjmu.
Jak omezí nová byrokracie nabídku na trhu práce, se teprve ukáže. Výrazně může změnit poměry například ve stavebnictví, typickém odvětví, které využívá sezónní a příležitostnou práci.
Kolik je zrovna teď ve stavebnictví dohodářů, nikdo neví. ČSÚ to na základě svých šetření nedokáže určit, stavební odbory podle svého předsedy Pavla Zítka využívání dohod nesledují, Svaz podnikatelů ve stavebnictví označil dotaz na dohodáře za příliš složitý.
Stížnost „nejsou lidé“ se dnes řadí ke klíčovým důvodům, proč vázne bytová výstavba. Zároveň historie ukazuje, jak zásadní význam má při výstavbě bytů flexibilní práce. Například stavební boom sedmdesátých let minulého století nezajistila státní výstavba. Podle údajů Hypotéční banky téměř dvě třetiny staveb nových bytů zajistila družstva, případně samotné rodiny.
Každý družstevník měl například povinnost odpracovat na stavbě zadarmo určitý počet hodin. U velkých projektů bývalo zvykem, že vypomáhali neorganizovaní dělníci, kteří se ráno přihlásili u stavbyvedoucího a večer dostávali peníze na ruku. U rodinných domů hráli vedle spojené pracovní síly rodinných klanů klíčovou roli legendární „meloucháři“.
Dokonce i socialistický stát tehdy dodržoval tichou dohodu a proti flexibilní, dokonce úplně nezdaněné práci při výstavbě bytů aktivně nezasahoval.
