Komentář: Dobře, že vláda o Dukovanech rozhodla. Levný proud ale nezaručí

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pochybnosti o hrozících průtazích českého jaderného tendru se nepotvrdily. Vláda Petra Fialy určila vítěze skoro přesně měsíc poté, co obdržela od investorské skupiny ČEZ vyhodnocení nabídek od dvou uchazečů. A rozhodla se další rozvoj jaderné energetiky svěřit korejské státní korporaci Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP). Ta má podle vládního verdiktu v Dukovanech postavit dva nové reaktory o výkonu 1050 MW.

Je dobře, že vláda rozhodla. Nebylo na co čekat. Na věcném posouzení nabídek od korejské KHNP a francouzské EdF podle metodiky doporučované Mezinárodní agenturou pro atomovou energii pracoval v ČEZ řadu týdnů 200členný odborný tým. Vláda nemá k dispozici vhodnější metodu ani lepší aparát.

Úkolem vlády ani nebyla kontrola hodnocení expertů ČEZ. Měla zohlednit hlavně bezpečnostní aspekty zakázky. Nemá smysl zastírat, že určitá rizika či hendikepy z tohoto hlediska jsou spojeny s oběma nabídkami. Ještě se k nim dostaneme. Jsou ale známy dlouho a nevyřeší se během pár týdnů. Pro odklad verdiktu nebyl důvod, zbytečné průtahy v mezinárodně sledovaném tendru by ničemu nepomohly. Česká energetika potřebuje vykročit vpřed, a to je po včerejšku možné. Díky vládě za odvahu.

Ocenit lze i to, že se rozhodla u vítěze tendru objednat dva bloky v Dukovanech. Stavět v jedné lokalitě dva stejné bloky bude efektivnější. ČEZ ujišťuje, že ani dva nové bloky nezhatí šance na prodloužení životnosti stávajících čtyř dukovanských reaktorů do poloviny 40. let či ještě déle. Původně panovaly obavy, že na chlazení šesti bloků souběžně nebude k dispozici dostatek vody. Podle šéfů ČEZ je ale problém technicky řešitelný.

Objednávat najednou čtyři bloky, jak o tom vláda ještě v lednu uvažovala, by bylo šílenství. Jsme ve fázi, kdy celá energetika od výroby přes distribuci po trh prochází velkou technologickou i systémovou proměnou. Nemá smysl zavazovat se teď ke stavbě čtyř reaktorů tradiční technologie vhodných pro tradiční podobu energetického trhu a v ceně bilionů korun.

Není třeba pochybovat ani o volbě vítěze. ČEZ už dříve oznámil, jak porovnával obě nabídky. Kvantifikoval všechny cenové vstupy a všechna rizika a započetl je do výsledné ceny na megawatthodinu elektřiny z nového bloku. Není překvapením, že propočet vyšel lépe pro Korejce.

Francouzská EdF dodávala své reaktory o výkonu 1600 MW pro elektrárny ve Francii, Finsku a Velké Británii v cenách od 300 do 500 miliard korun, dodávky byly vždy spojeny s neplánovaným zdržením a zdražením. KHNP dodávala na svůj dosud jediný zahraniční projekt Barakah ve Spojených arabských emirátech reaktory o výkonu 1400 MW v přepočtu za 140 miliard korun za jeden. Rozpočet i harmonogram víceméně dodržela.

U Korejců se dá víc věřit tomu, že se jim to povede i v Česku. Česká zakázka jim může otevřít dveře na zajímavý evropský trh, a tak se nepochybně vynasnaží se tu dobře zapsat.

To vše nic nevypovídá o tom, na jaké peníze nové jádro české spotřebitele a daňové poplatníky přijde. Vláda ve středu oznámila, že náklady na stavbu jednoho reaktoru od KHNP činí 200 miliard korun v aktuálních cenách. Sama KHNP vzápětí vydala tiskovou zprávu, v níž náklady na jeden blok vyčíslila na 220 miliard, částku později bez bližšího vysvětlení korigovala na vládní úroveň. Popravdě, jde o hypotetická čísla a jásat nad nízkou cenu budoucích českých bloků je předčasné.

Sama KHNP i v dodatečně opravené tiskové zprávě píše: „Celkové náklady projektu vyčíslené českou vládou, které zahrnují náklady na výstavbu a rezervní fond pro nepředvídané události, zatím neuvádějí konečnou výši smlouvy s dodavatelem, ta se může lišit v závislosti na výsledku společných jednání.“ Cena prostě jasná není. A stále jde o cenu jen za dodávku, tedy přípravu, stavební práce a technologii. Do celkových nákladů je třeba započíst také finanční náklady.

Financování je zatím jasné jen pro první dukovanský blok, na nějž investorský model schválila Evropská komise. Investorem má být dceřiná firma ČEZ Elektrárna Dukovany II, na projekt dostane od státu 30letou půjčku. Ta bude po dobu stavby bezúročná, po dokončení nízce úročená. I stát si bude muset na tuto službu půjčit, náklady ponese daňový poplatník a jejich celková výše bude záviset na tom, zda celý projekt půjde podle plánu nebo narazí na komplikace a zdržování.

Finanční náklady v případě jaderných projektů obvykle násobně převyšují samotné náklady na technologii a stavbu. Energetický expert Michal Šnobr upozorňuje, že se mohou vyšplhat až na trojnásobek, pak by konečná cena za jeden reaktor sahala téměř ke tři čtvrtě bilionu korun.

Financování pro druhý blok zatím není jasné vůbec. Vedení ČEZ upozorňuje, že polostátní skupina v dnešní podobě může být investorem jen jediného nového bloku. Prosté zopakování popsaného modelu není možné. Nejpravděpodobnější cestou je, že stát odkoupí investorskou firmu Elektrárna Dukovany II a bude jádro budovat napřímo ve vlastní režii. S jakými náklady to bude spojené, nevíme.

Dobrou zprávou je, že korejskou dodávku podporuje korejská vláda, která si uvědomuje její význam pro ambice KHNP na globálním trhu. Projekt má příslib financování ze strany Korejské exportně-importní banky K-EXIM a Korejské obchodní pojišťovny. Obě státní instituce zřízené na podporu exportu slibují výhodné podmínky. To by vyšlo Česko levněji než úvěry komerčních bank. Nabídka financování nejspíš měla vliv i na úspěch KHNP v soutěži. Ani to ale neznamená, že Česko své jádro pořídí levně.

Podle ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) by se cena elektřiny z nových bloků po započtení všech nákladů měla dostat nanejvýš na 90 eur za megawatthodinu. Vypadá to příznivě, je to méně, než za kolik se nyní obchoduje elektřina na pražské burze PXE. Potíž je v tom, že jaderky budou elektřinu za tuto cenu posílat na trh i během té poloviny roku, kdy obnovitelné zdroje prodávají za mnohem nižší, často i zápornou cenu.

Elektřinu z prvního nového dukovanského zdroje bude podle schváleného investorského modelu vykupovat státní obchodník za garantovanou cenu, která musí pokrývat náklady a přiměřený zisk elektrárny. Státní obchodník na tom bude nejméně polovinu roku krvavě tratit, samozřejmě na účet daňového poplatníka.

Otázka je, kam se vyšplhá cena elektřiny v zimní části roku, která není pro soláry příznivá. Pokud bude tržní cena elektřiny v tomto období výrazně vyšší než u produkce nových Dukovan, může státní obchodník svou ztrátu snižovat. Ale to zase zapláče spotřebitel.

Celkový dopad nového jádra na spotřebitelské ceny a státní kasu lze zatím těžko odhadovat. Jisté je jen to, že nejde o snadnou cestu k levné elektřině pro české domácnosti a firmy. Ale je pravděpodobné, že s Korejci je projekt finančně o něco příznivější.

Dalším kritériem, podle nějž bude zakázka posuzována, je zapojení českého průmyslu do dodavatelského řetězce. Aktivnější v uzavírání smluv o případné spolupráci na dukovanském projektu byli zatím Francouzi. Podle čerstvého vyjádření premiéra Petra Fialy (ODS) ale i KHNP deklaruje zapojení tuzemských firem až ze 60 procent zakázky, což se blíží celkovému potenciálu domácích dodavatelů. KHNP navíc hodlá využít v Dukovanech turbíny z české filiálky korejské skupiny Doosan v Plzni, což samo o sobě představuje zajímavou část zakázky.

Pro Francouze mluvil fakt, že mají jak doma, tak v Evropě velké jaderné ambice a mohli českým firmám slibovat účast na „evropském jaderném airbusu“, tedy na prestižním projektu mezinárodní spolupráce na výstavbě evropského jádra. Pokud se ale KHNP podaří prorazit díky české zakázce na mezinárodním trhu, může to být pro české dodavatele obdobný impuls.

Nejvýraznějším rizikem korejské dodávky je nevypořádaný spor KHNP s americkou firmou Westinghouse o práva k technologii, kterou Česku Korejci nabízejí. Situace je o to pikantnější, že Westinghouse byl ze soutěže o českou jadernou zakázku vyřazen.

Americká firma hned ve středu přispěchala s prohlášením, že KHNP není oprávněna spornou technologii v Česku používat a Westinghouse tomu hodlá právně bránit. Pokud právní bitva mezi KHNP a Westinghousem vyústí v korejskou prohru, bude to znamenat jak obrovskou blamáž české vlády, tak ohrožení celého českého jaderného projektu. Doufejme, že ČEZ i vláda toto riziko dostatečně zohlednily a jsou si jisté, že z něj zásadní komplikace nehrozí.

Takže to shrňme: Projekt dostavby českého jádra je rizikový a není automatickou zárukou levné elektřiny v příštích desetiletích. Ale v dnešní energetice žádné jistoty a záruky nejsou.

Rizikové jsou všechny energetické investice, ať už v režii vlád nebo soukromých firem. Stavět nové zdroje ale musíme. Uhelná energetika skončí, dříve či později. Samy obnovitelné zdroje k pokrytí našich potřeb nestačí. Zemní plyn Evropa nemá, nedá se na něj zcela spoléhat, jeho využití ve 30. letech navíc odmítá Evropská komise. Vody pro hydroelektrárny nemáme dost. Malé jaderné reaktory jsou šancí, zatím ale nikoli jistotou.

Je tedy dobře, že minulá vláda odstartovala přípravu nového jaderného zdroje v Dukovanech a že současný kabinet projekt posunul do další fáze. Teď jen, aby pokračovala nejen tato stavba, ale také rozvoj dalších elektráren, infrastruktury a mechanismů, které měnící se energetika potřebuje.

A hlavně, aby politici občanům nelhali, že to lze v českých podmínkách v dnešní Evropě zařídit levně a bez rizik.