Článek
Není žádným tajemstvím, že české veřejné finance neomylně a podle všeho nevyhnutelně směřují do strašlivého průšvihu. Český stát nezvládá financovat sám sebe ani služby, které slibuje svým občanům. Zadlužení roste raketovým tempem, jenom takzvaná obsluha státního dluhu (tedy především splátky úroků z dřívějších půjček) stála loni 50 miliard korun, letos to bude skoro 70 miliard. Klíčové systémy státu nevystačí s určenými penězi a udržují se v chodu jen za cenu dalších rozpočtových subvencí (důchody) nebo rozpouštění rezerv (zdravotnictví).
Nutno podotknout, že varovné kontrolky, které si stát v průběhu let pořídil, fungují. A svítí jasně červeným světlem. Jen s těmi, kdo stát spravují, jako by všechny ty zprávy Národní rozpočtové rady, Národní ekonomické rady vlády ani dalších expertů nic nedělaly.
K institucím hlasitě varujícím před skutečností, že české veřejné finance rychle nabírají vodu, se nyní přidal i Nejvyšší kontrolní úřad. I jeho výroční zpráva obsahuje obvyklá makroekonomická varování. Zatímco stát utratil v loňském roce o 705 miliard korun více než před pěti lety, jeho příjmy byly proti stejnému období vyšší jen o 351 miliard. V roce 2021 vykryl stát svými příjmy jen 89 procent svých výdajů. A tak podobně.
Tento typ varování ale možná umějí lépe jiné výše zmíněné instituce. Zpráva NKÚ je cenná v něčem jiném. Na mnoha konkrétních případech na mikroúrovni ukazuje, jak stát s penězi daňových poplatníků zachází, když rozděluje nejrůznější podpory a dotace. „Imperativem dotačních politik se stalo čerpání prostředků samo o sobě, namísto soustředění se na to, co tyto peníze reálně přinášejí,“ píší v obecném úvodu zprávy státní kontroloři. Hlouběji lze pak ve 160stránkové zprávě narazit na pozoruhodné příklady.
Například na projekt vývoje nové generace speciálních typů průmyslových šicích strojů, který stát podepřel dotací 20 milionů korun. „Ekonomické přínosy v podobě zvýšení tržeb, zisku i exportu byly výrazně nižší, než příjemce předpokládal, a z šesti plánovaných pracovních míst nevytvořil ani jedno. V roce 2021 tento příjemce skončil v konkurzu,“ konstatuje zpráva s tím, že mezi lety 2007 a 2021 dokázal tentýž příjemce vyčerpat z programů na podporu výzkumu, vývoje a inovací 455 milionů.
O něco dál se píše o strategii Ministerstva zemědělství na podporu zpracování zemědělských produktů. Ta měla směřovat především k nejmenším, malým a středním podnikům. „Resort pro ně ale žádný národní dotační program v letech 2018–2021 nepřipravil. Naopak vyhlásil program na zvyšování konkurenceschopnosti pro velké zpracovatelské podniky, z něhož jim v kontrolovaných letech vyplatil 1,7 mld. Kč,“ uvádí zpráva NKÚ.
Dalo by se dlouze pokračovat. V jednotlivých případech jde o drobné, ale zpráva jako celek ukazuje, že součtem těchto drobných, které utečou na špatně připravených, nekontrolovaných nebo zpětně nehodnocených dotačních programech, se lze dobrat k přinejmenším sporně utraceným desítkám miliard.
Jistěže se může nevydařit podnikatelský záměr jako u nové generace průmyslových šicích strojů. Stát ale není venture kapitálový investor, který za vysokého rizika rozděluje peníze mezi inovativní projekty a doufá, že z jednoho mezi stovkou dalších se vyklube miliardový „jednorožec“. Stát na rozdíl od těchto investorů zachází s veřejnými penězi a dotace není kapitálovou investicí.
Podobným „venture“ způsobem může stát zacházet snad s pár desítkami milionů korun na cílenou podporu podnikatelských inkubátorů nebo akademických spin-off firem, ale nemůže takhle stavět celkovou dotační politiku. Zvláště proto, že i kdyby to s šicími stroji bývalo náramně klaplo, nepřinese to státu – na rozdíl od klasického investora – podíl na zisku. Nanejvýš pár kaček z odvodů za slibovaných šest nových pracovních míst.
Státní kontroloři upozorňují, že dotační systém se postupem času stal z velké části samoúčelným. Část ekonomiky se díky němu financuje, přičemž státu je celkem fuk, co se s penězi děje dál. Klíčová často není kvalita samotného projektu, ale jen „umění požádat“ a „umění vyčerpat“. Firma, která umí požádat, dostane dotaci, a příslušná část státního aparátu vykáže, že vyčerpala určené prostředky na podporu té či oné oblasti. Tím to hasne. V dalším roce přijdou další peníze a ty je potřeba znovu vyčerpat, jinak by to vypadalo, že stát danou strategickou oblast podporuje nedostatečně.
Zpětné vyhodnocení účelnosti poskytnutých peněz se podle kontrolorů buď neděje vůbec, nebo mnohdy podle povrchních kritérií. To nemusí být zdaleka způsobeno nějakou úřednickou zlovůlí. Spíše to souvisí s další dlouhodobou slabinou českého státu, a to je zcela nedostatečný analytický aparát jak na úrovni Úřadu vlády, tak jednotlivých ministerstev. Na tento problém už před časem upozornil NERV v textu s kostrbatým názvem „Návrh opatření ke zvýšení kvality analyticko-výzkumné opory přípravy regulace (RIA) a vyhodnocování dopadů regulace na úrovni resortů a vlády“.
Řešení přebujelého dotačního Klondiku existují. Jedno navrhuje ve zprávě NKÚ sám šéf úřadu Miloslav Kala: „Ukazuje se, že je nezbytné přehodnotit, kterými z dotovaných oblastí stát naplňuje své klíčové role a zda dotační politiky skutečně přinášejí proklamované výsledky i jinde než na papíře.“ Druhou součástí řešení je zásadní posílení analytických schopností těch institucí, které o rozdělování veřejných peněz rozhodují.
To, o čem píše NERV v podkladu s oním nesrozumitelným názvem, se týká především přípravy a hodnocení dopadů zákonů, ale o dotačních programech platí totéž. Nemá-li docházet k plýtvání veřejnými penězi, musí vždy existovat někdo, kdo pečlivě připraví samotný dotační program a kritéria jeho hodnocení včetně jasných ukazatelů úspěšnosti. A kdo také zpětně toto hodnocení poctivě provede, případně najde odvahu říci, že dotaci bude lepší vymáhat zpět, protože zjevně nesplnila účel.
Takový analytický aparát stojí peníze. Nemůže-li si stát dovolit pořídit jej ke každému dotačnímu programu, je namístě úvaha šéfa NKÚ o nižším počtu těchto programů.
Vláda Petra Fialy při svém nástupu slibovala, jak s dotacemi všeobecně zatočí a ušetří tím státu desítky miliard. Podle zprávy NKÚ se zdá, že ten prostor skutečně existuje. Co zatím schází, je politické odhodlání.
