Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Při pohledu na počet vizí a konferencí na téma modernizace tuzemské ekonomiky je vlastně s podivem, že Česko ještě není inovativním lídrem Evropy, k němuž se všichni jezdí učit, jak na to.
Urputnou snahu o invenci vidíme už v samotných názvech jednotlivých – vzájemně dost podobných – strategií. Premiér Petr Fiala se svou ODS má Restart Česka. Mladí občanští demokraté mají vlastní vizi pod názvem Česko plus. TOP 09 vymyslela Česko musí zrychlit. Piráti chtějí Republiku v pohybu. Opoziční ANO si ponechává svou Country for the Future.
Další spousta nápadů se rodí i v byznysu. Skupina manažerů a byznysmenů dala dohromady iniciativu pod názvem „2. ekonomická transformace“, jejíž květnový summit, pojmenovaný ReVize Česka, zaštítil i prezident Petr Pavel. Svaz průmyslu a dopravy rovněž v květnu představil na půdě mladoboleslavské Škody Auto svůj plán Česko 2029: Nový impuls pro byznys.
A pak je tu ještě Česko na křižovatce, asi nejznámější iniciativa, společná snaha Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy a dalších organizací. Druhý ročník se konal tento týden – stejně jako loni za účasti premiéra Fialy a klíčových ministrů.
Mohli bychom si z toho všeho utahovat ve stylu „čím víc proužků, tím víc Adidas, čím víc vizí, tím víc inovací“. Ale buďme pozitivní. Často zaznívá, že naše země je zamrzlá, protože nemá žádnou velkou vizi, na níž by panovala společenská shoda.
Velkých cílů, které jsme měli po pádu komunistické totality – svobodné volby, tržní ekonomika, návrat na Západ, vstup do EU a NATO – už jsme dosáhli. A teď už jako bychom neměli žádný podobně velký ideál, za nímž bychom se společně hnali. Proto přešlapujeme na místě, zatímco okolní svět se rychle mění.
Takže je vlastně skvělé, kolik lidí a iniciativ si dnes uvědomuje, že je třeba zemi opět nakopnout. Jsou aktivní a přicházejí s nápady, co a jak udělat. A i přes odlišné názvy jsou si všechny vize velmi podobné.
Taková záplava nadšených vizionářů znamená, že tady po čase zas máme živou společenskou debatu a hlavně snad i nějakou shodu na podobě budoucnosti. Moderní ekonomiku postavenou na špičkových technologiích a inovacích chce vláda i opozice, velký byznys i malí podnikatelé. A kde je budoucnost, to dobře vědí i uhelní dinosauři, jak naznačují jejich investice.
Stanovené cíle politiků jsou velmi konkrétní: do pěti let dostat Česko mezi Top 10 zemí EU v přepočtu HDP na hlavu (dnes 14. místo), ale hlavně mezi Top 20 na světě podle globálního inovačního indexu (dnes 31. místo ze 132).
Jistě, škarohlídi by mohli namítnout, že zatímco v celé Evropě se o inovacích sepisují tlusté strategie a pořádají načančané konference, tak v Americe i dalších koutech světa se inovace skutečně rodí a prosperují. Ale ne – řekli jsme si přece, že budeme pozitivní.
Oceňme, že podnikatelské a zaměstnavatelské organizace i iniciativy se spojily, získaly podporu premiéra a společně identifikovaly hrozby a příležitosti, které před námi stojí.
Obava byznysu je, že když vláda nic neudělá, Česko se stane skanzenem. Což je nejčastěji používané slovo na straně hrozeb.
Spojení podnikatelé loni navrhli osm klíčových oblastí pro strategické investice. Rozdělili je na „tvrdé“ (dopravní infrastruktura, datová infrastruktura, energetika, dostupné bydlení) a „měkké“ (trh práce, věda–výzkum–inovace, vzdělávání, efektivní stát). A protože se k tomu přihlásila Fialova vláda, můžeme po necelém roce hodnotit, co se udělalo.
Na potlesk to zrovna není. Většina přislíbených změn je nějak rozpracovaná, ale ne dokončená. Byznysmeni při bilancování chválí jen dva členy vlády. Ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku kvůli digitalizaci agendy a za návrh flexibilnějšího zákoníku práce. A pak ministra dopravy Martina Kupku, jenž liniovým zákonem zrychluje zdlouhavé povolování dopravních staveb.
Posun vidíme i v energetice, byť pět minut po dvanácté: Rozjeté tendry na jaderné bloky a snazší povolování plynových elektráren, jež musejí rychle nahradit ty uhelné.
Dál už je s to výsledky o poznání slabší. Premiérův vládní výbor pro strategické investice, jenž měl obejít byrokracii, je dobrý nápad, ale zatím bez výsledků. Myšlenka takzvaných akceleračních zón, kde by platila trochu jiná pravidla a snáz by se stavěly klíčové projekty v energetice nebo high-tech oborech, je hezká, ale žádná taková zóna dosud neexistuje.
Funkční a atraktivní daňové odpočty na vědu a výzkum, po nichž firmy volají, jsou v nedohlednu. Stejně jako masivnější podpora inovací v podnicích. Občanka v mobilu je možná marketingově efektivní, ale skutečná digitalizace – funkční propojení úřadů a registrů – to rozhodně není. A reforma vzdělávání? Loni firmy za největší bolest označily kvalitu absolventů škol. Vznik duálního vzdělávání, v němž by odborné předměty na školách zajišťovaly firmy, zůstává jen ministerským příslibem.
Máme-li být pozitivní, přes všechny nedostatky vidíme, že některým oborům s vysokou přidanou hodnotou se i tak v Česku daří, vláda nevláda. Už tradičně celému sektoru IT, což není jen slavný Avast, ale stovky menších a středních softwarových firem. Ohromný vzestup zažívá letecký průmysl. Speciálně v kategoriích dronů nebo ultralehkých letadel se Česko může hlásit mezi světové lídry.
To všechno je fajn, ale zpátky do reality. Připomeňme si notoricky známý fakt, že Česko je země, kde nic nejde. Třeba ani taková prkotina jako stavba lanovky přes řeku v hlavním městě. Řeči o moderní zemi se hezky poslouchají, ale taková výstavba vysokorychlostních železnic může zkrachovat na další banalitě – obyčejném kameni. Nikde nechtějí povolit nový kamenolom ani rozšířit stávající. Už 30 let.
Nebo jiný příklad: Centrální vláda se může podbízet jihokorejským investorům, nabízet jim hory doly a úlevy, aby u nás postavili gigafactory na výrobu baterií do elektromobilů. Ale obyvatelé Dolní Lutyně na Karvinsku v referendu řeknou: „Ne, u nás to nechceme!“ Můžeme se radovat, že v Krušných horách máme spousty novodobé ropy, nicméně proti těžbě lithia nekompromisně vystupují starostové obcí na Teplicku.
Možná to s tou celospolečenskou shodou na inovativní budoucnosti země není tak horké. Jedni chtějí moderní technologie, zatímco druzí křičí „jen žádné novoty“. Ostatně aktuální úspěch spalovacího motoru v evropských volbách ukázal, že Česko je ostrovem skepse k novinkám.
Naše země není křižovatkou, jak si přeje premiér Fiala. Je spíš kruhovým objezdem, na němž jezdíme pořád dokola.
