Článek
Když jsem v osmdesátých letech studoval elektrotechnickou fakultu ČVUT, jezdili jsme do rožnovské Tesly na „exkurze“, protože to byl jeden z nejzajímavějších podniků svého druhu v bývalém Československu. O Rožnově se tehdy říkalo (a nevím, jestli to byla pravda), že je to město s vůbec nejvyšším počtem vysokoškoláků v zemi.
Svou celkem výjimečnou pozici si udrželo i v nové době v následujících desetiletích. Oznámení investice v hodnotě dvou miliard dolarů do tamního závodu americké firmy onsemi (spin-off Motoroly, založený před 25 lety) proto není zas až tak překvapivé. Zároveň je důležité: jde o hodně peněz (o jednu z největších zahraničních investic v historii Česka), a rozhodnutí má i značný symbolický význam.
V Rožnově nevznikne žádná „montovna“, ale sofistikované výrobní prostory, které vyžadují vysoký standard nejen dovezených technologií, ale i pracovní síly a výzkumu na místě. Je to celkově i dobrá zpráva pro nás, v době a v prostoru, které neoplývají velkými jistotami. Soukromé investice v podobné výši nám dávají naději, že víra v pokračování dobrých časů není zcela neopodstatněná.
Investice onsemi není „zářezem“ současné vlády, spíš je důsledkem dlouhodobého dobrého fungování této americké korporace v Česku. Ale že rozhodnutí přichází právě teď, minimálně znamená, že americká firma považuje Česko a jeho vládu za čitelného a solidního partnera, s kterým se lze dohodnout. Když se rozhlédneme kolem hranic, není to úplně samozřejmé.
Takže Petr Fiala se oznámenou investicí chlubí celkem oprávněně. A Andrej Babiš a jeho lidé zase formálně naplňují roli opozice, když rádoby „přísně“ chtějí vědět, jaké pobídky americký investor dostane. Jinak řečeno, kolik z těch oznámených cca 47 miliard korun do Česka reálně přijde.
Samozřejmě, že to nebude zadarmo. Když se podíváme na obdobné investice v Evropě, významně přispívají vlády vždycky. STMicroelectronics zainvestovala pěti miliardami eur továrnu v italské Catanii s vládní pobídkou dvě miliardy, Německo přispěje na továrnu TSMC v Drážďanech až pěti miliardami (vůči 11miliardové investici). Odměny se dočká i Intel, který rovněž v Německu chce proinvestovat až 30 miliard.
Kolik to bude stát Česko, nevíme. Ale v dřívějších rozhovorech padala čísla deset až dvacet miliard korun, vyloučeno není dokonce i víc. Stále se to vyplatí. Vědí to vláda i opozice, a nanejvýš kolem toho zatančí povinný rituální tanec.
Avšak zase buďme na zemi: když Petr Fiala říká, že jde o součást jeho plánů na „restart Česka“ a že nás to posune mezi nejvyspělejší země světa, je to víc sen než realita. Miliardy pro továrnu v Rožnově jsou výborná investice, která dává smysl i v rámci ekosystému českého průmyslu, zejména automobilového.
Ale čipy z Rožnova nejsou TĚMI čipy, které dnes tak královsky těží z boomu (či bubliny) kolem AI a díky kterým se z jihokorejské Nvidie stala jedna z nejhodnotnějších firem světa, v minulých týdnech krátce dokonce číslo jedna. To jen abychom nepodlehli nadšení, že vláda porodila slepici snášející zlatá vejce.
Znovu opakuju: je to úspěch, dobrá věc a krok, za který – pokud se něco nepokazí – budou téhle vládě vděčné zejména ty, které přijdou po ní. Petr Fiala to odprezentoval možná až příliš skromně. Jako obvykle, chce se skoro říct.
Je úspěšný premiér. Řídí vládu poskládanou ze stran, kde se dnes každý politik hádá s každým, zejména na sociálních sítích, ale Fiala nějak dokáže, že své rozepře nechávají před Strakovou akademií. Nebo to tak aspoň vypadá. Musí mít nějaký zvláštní dar, jak zdánlivě bez větší energie dokáže tlumit konflikty, emoce i vášně.
Ale vášně chybí i na opačné straně této škály, a Petr Fiala už asi neuspěje v tom, aby opravdu prosadil cosi jako restart Česka, o kterém stále mluví. Bohužel tak, jako o svých úspěších: bez nadšení, vize i patosu. Bez nich to ale nepůjde.
